Dračí svitek
Ingrid J. Parker
Případy Sugawary Akitady série
1. díl >
Autorka pokračuje v tradici Příběhů soudce Ti od Roberta van Gulika a uvádí čtenáře do Japonska v 11. století, kde bystrý detektiv Akitada řeší případy plné záhadných vražd, vydírání a korupce na nejvyšších místech. V této knize je poslán do Kazusy jako císařský kagejuši. Má tam vyřešit ztrátu záhadně zmizelých konvojů, které vezly do hlavního města daně. Dotisk 2005... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2004 , PerseusOriginální název:
The Dragon Scroll, 2004
více info...
Přidat komentář
Autorka se snaží napodobit styl Roberta van Gulika a jeho soudce Ti, ale Gulik je jen jeden a paní Parkerová si měla najít svůj styl psaní, mně to od ní nějak nesedělo a moc té knize, která má podtitul Tajuplné příběhy ze starobylého Japonska neprospělo ani používání moderních slov jako policie, konstábl, policejní stanice, koroner nebo kostel.
Nevím jestli to je takhle napsáno v originále nebo je to práce překladatele, ale v 11. století policie natož koroner neexistovali ani v Evropě natož v Japonsku, stačilo by použít místo toho třeba soudní stráž a ohledávač mrtvol jako v soudci Ti a hned to jinak vyzní, a kostely se ve starobylém Japonsku také nevyskytovaly, ale určitě tam bylo plno chrámů.
Nejdřív si odbydu naštvání se nad mizernými korekturami, protože nechat v knize takových pravopisných chyb, to je na vyhození editora i korektora. Záměny zájmen 2. a 4. pádu (ji/jí), chybějící čárky v souvětích, špatné dělení slov a dokonce tvar slova „pikat“ (za hříchy), to chtělo fakt silný žaludek. Fuj! Ale jinak jen samá poklona. Autorka velmi dobře navázala na Van Gulika, ačkoliv se její příběh odehrává v Japonsku, ale těch odkazů na Čínu je zde hodně, dokonce samo zvolené období se čínskými tradicemi nechalo inspirovat. Oceňuji i to, jak autorka dovedně zachází s reáliemi té doby a dovede je nenásilně popsat a zabudovat ústrojně do děje (jako to uměl Van Gulik, ale to bych se pořád opakoval). Příběh mne však trošku zklamal. Některé postavy mi přišly málo vykreslené (aby se dalo pracovat s tím, zda jsou na straně dobra, nebo zla), i ten vztah s Ajako mi přišel zak nějak zvláštně a násilně dotlačený do podivného konce, a co se případů týče, nebýt – jak se to dokonce na konci románu objeví i v kárání nadřízeného – nebýt hromady náhod (na tržišti, se žebrákem, střepem atd.), nic by nevyřešil a jel by domů s dlouhým nosem. Přišlo mi také, že se občas vyprávění zbytečně natahuje nepodstatnými odbočkami a některými popisy, které už ne vždy byly zajímavé. Celkově však jde o vysoký nadprůměr, a kam se Leonmard hrabe.
Štítky knihy
Japonsko detektivní a krimi romány 11. století historické detektivky
Autorovy další knížky
2004 | Dračí svitek |
2009 | Černý šíp |
2003 | Rašomonova brána |
2004 | Pekelný paraván |
2007 | Ostrov vyhnanců |
Když si vzpomenu, jak jsme hltali v 70. a 80. letech knihy Roberta van Gulika, tak jeho následovnice na mě tolik určitě nezapůsobila. Ta historická část mě bavila, bohužel krimi zápletka je příliš jednoduchá, prvoplánovitá. Ty zlé poznáte už od začátku. Navíc Akitada sice zjistí kdo, ale pořádně se nedozvíte proč. Snad další díl?
"Koroner dokončil vyšetřování" - to je teda v románu z Japonska 11. století překladatelská perla.