Případy z praxe

09.05.2021

“Není věru lehké prožívat takové okamžiky” A.P.Čechov 1889
Soubor 11 povídek, z nichž každá odhaluje určité náhlé životní prozření hlavního hrdiny. Postavy si uvědomují prázdnotu svého životního děje, lhostejnost a mravní cynismus okolního světa (povídka Záchvat) a zároveň jsou odsouzeni k vědomé nečinnosti a nezpůsobilosti cokoli změnit. To je pak zdrojem myšlenkového napětí a melancholie. Všechny povídky jsou čtivé, nejvíc mne oslovily Neklidná duše, Profesor literatury a Pavilón č.6. (“Všude kolem nás jsou pavilóny 6. Je to symbol Ruska...”)

16.12.2020

Jsem já to ale podivná čtenářka. Realismus není pro mě nijak zvlášť přitažlivý, ale uznávám ho jako základ, který by nikdo neměl minout zcela. Čas od času se tedy pochlapím. Čechov není špatná volba; není širokorozchodný a má smysl pro humor, i když hořký. V tomto výboru dávám jednoznačně přednost povídkám, ve kterých jsou postavy nějak mozkově hnuté, podle lékařských kritérií či pouhým míněním okolí. Ať tak nebo tak, dopadnou stejně, ale vy se nemůžete zbavit pocitu, že právě oni jsou ti normální. Ve společnosti, jež je postavená na přetvářce, penězích a povrchnosti a naopak postrádá soucit a jiné LIDSKÉ hodnoty, jsou ti blázni čisté a často šťastné bytosti. Nejvíc mě zaujaly povídky Pavilón č. 6, Černý mnich, Záchvat, Vražda a Případ z praxe. (Jakpak to asi měl Čechov s ženami? Z povídek Neklidná duše, Anna na krku a Ariadna nevycházíme zrovna jako morální intelektuálky …)

16.06.2020

"Byl jsem v situaci onoho nenasytného, vášnivého lakomce, který najednou shledal, že všechny jeho dukáty jsou falešné. Čisté, půvabné obrazy, které tak dlouho hýčkala má fantazie, mé plány, naděje, mé vzpomínky, mé názory na ženy a na lásku – to všechno se mi teď vysmívalo a vyplazovalo na mne jazyk..." Čechov, nu, co dodat: mistrovy povídky jsou napsány s vášní a až trochu překotně, obsahují brilantní popisy zjevů a povah lidiček jeho doby - a smutek. Jakož i určitou lhostejnost ke čtenáři, když náhle zjistíme, že ten který barvitě započatý příběh postrádá zápletku a zatne nám tipec poetickou, více než zpola skrytou pointou... Není to vždy lehké čtení, proto jsem povídky četla tak po jedné, po dvou. Nejvíc se mi líbila "Anna na krku", popisující zkázu určitých velice dobrých úmyslů a "Ariadna", kde spoluprožíváme velmi neromantickou romanci muže, který doufá už jenom v knížete, protože... ale pst. Nespoilerovat. (" 'Kníže ji zbožňuje a ještě nedávno, minulou středu, jeho nebožtík dědeček Ilarion tvrdil, docela určitě, jako že dvakrát dvě jsou čtyři, že Ariadna bude jeho ženou. Určitě! Dědeček Ilarion je už mrtvý, ale je to neobyčejně moudrý člověk. Jeho ducha vyvoláváme dennodenně.' Po tomto rozhovoru jsem celou noc nespal, chtěl jsem se zastřelit. Ráno jsem napsal pět dopisů a všechny jsem roztrhal na kousky, potom jsem ve stodole plakal, pak jsem si vzal od otce peníze a bez rozloučení jsem odjel na Kavkaz...")

01.09.2019

Reprezentativní výbor, pestrý, bez jediné slabší povídky, tak akorát obsažný.
Čechovovi jsem momentálně propadnul. Je mi blízká řada jeho názorů a nepřestává mě udivovat, kolik přesných a bez jediné změny dodnes platných postřehů lze u něj najít.

Naopak nepodařená mi přijde výtvarná úprava knihy. Ilustrace Karla Míška jsou prvoplánově jednoduché a naivní, jak z knížky pro děti. Kontrastují s obsahem povídek, který nijak nerozvíjí ani neumocňují a působí naopak až rušivě.

21.02.2019

Kniha mě velice mile překvapila. Vlastně ani nevím, co jsem původně čekala, ale rozhodně stojí za přečtení.
Je plná nádherných a pravdivých úvah o životě.