Přístav u řeky Styx
Pavel Fritz
Pod ledovým krunýřem Jupiterova měsíce Europy se rozprostírá tajuplný oceán. Skupina vědců s nadšením zahajuje jeho průzkum, aniž tuší, čemu stane v blízké budoucnosti tváří v tvář. Temné vody ukrývají zahnívající tajemství a vyslance lidstva očekává poznání, že nejen život, ale i smrt mohou nabývat ve vesmíru netušených podob. Království plynného obra není místem pro slabé...... celý text
Přidat komentář
Kniha má všechny predispozice k tomu být skvělá - chladný vesmír, skupina vědců a blízká setkání třetího, čtvrtého i pátého druhu. Ta jsou ještě k tomu podbarvena mou oblíbenou teorií, že v kosmu žádná hipísácká láska nečeká.
Proč tedy v mém případě uspěl Pavel Fritz pouze s dostatečnou? On Přístav u řeky Styx špatný není, jen zbytečně protahuje neodkladné a také hraje s motivy, které znám odjinud, daleko nápaditěji zpracované (např. Koule, Propast, Věc). Zde se navíc veškerá atraktivní tajemství postupně rozplizávají, až vezmou definitivně za své a vyprávění skončí u klasického boje o přežití. Závěrečnou pointu bych pak ocenil u povídky, kde by fungovala dokonale. Největším problémem jsou však postavy, jež mi byly naprosto ukradené a to se ani nezaobírám tím, že kněz působí od začátku jako trotl (proč?) a jednotlivý členové, ač ze všech koutů světa, mají českou náturu. Takže přestože jsou tu situace, které jsou skutečně parádní, zkomponovaný celek u mě nezafungoval zcela bezproblémově.
Takhle nějak by mohl vypadat druhý díl „Zprávy o Europě“ (Europa report), na jejíž dabovanou verzi jsem v průběhu čtení narazila. Ani jsem ji nehledala, nejspíš zvířecí instinkt :). O ty jde v knize hodně – o instinkty :). Pár stránek po začtení mi bylo zhruba jasné, jak by mohl příběh pokračovat. A ačkoli se předpoklad více méně vyplnil, vůbec mě nezklamal. Naopak. Když se posádka na základně pod ledem rozkouká, začne to odsýpat. A sype se to slušně. Chvílemi jsem nevěděla, který ze známých hororů, pardon sci-fi hororů, to vlastně sleduji, ale bylo to dobré. Bylo to moc dobré. Hrdiny jsem si oblíbila, hrdiny jsem nemusela. Pár prima charakterů se našlo, na druhou stranu i skupinka lidí, jejichž osud byl jasný :). Místy se mi na rukou vytvořila husina tak poctivá, že bych na ní mohla nastrouhat okurku :). Představy opravdu znepokojivých kontaktů v uzavřeném prostředí, fuj :). Ale přesně takové příběhy mám ráda.
Zajímavá kniha, která rozhodně patří k tomu lepšímu, co Vám může projít rukama. Nakolik je ústřední motiv knihy originální nebudu soudit. Mohli jste již něco podobného číst, mohli jste něco podobného sledovat na televizní obrazovce, ale pořád je to svébytné dílo autora, který dokázal, že svému řemeslu rozumí.
Světu, do kterého Vás přivádí, dokázal vtisknout atmosféru a syrovost, která mu náleží. Děj utíká, ale nesprintuje. Takže máte dostatek času si ho náležitě vychutnat plnými doušky. Europa nám autorovým prostřednictvím poodhaluje svá tajemství postupně, naznačuje, ale neprozrazuje nic až do poměrně nečekaného finále. Nemohu tvrdit, že by mě zvolené rozuzlení vyloženě nadchlo, ale mělo svou logiku a zajímavé zpracování.
Kniha je rozhodně tím typem knihy, která nezůstane po přečtení navždy vězet v zadních řadách knihovny, kde jí bude blednout hřbet či zanášet prach. Bude to chtít chuť na tento typ literatury, ale pokud přijde, žízeň po čtení určitě zažene.
Bonus na závěr: Pokud se mě někdo dotáže, zda mám nějaké zajímavé sci-fi, kde by se našlo pár vesmírných oblud, konečně budu moci citovat pana Bouvarda z nesmrtelných Písařů :"Mám o tom zajímavou knížku s obrázky" :-)
Je jedno na aké filmy sa dej podobá, beztak sú všetko skvelé pecky… a kniha je veľmi a veľmi dobrá tiež. Originalita v dnešnej dobe je dosť ošemetná a dobrá originalita až príliš zriedkavá. Ktosi povedal, že všetky témy tu už boli. Takže dôležitý je príbeh, postavy, motívy a zápletka. A to všetko kniha má. Päť hviezdičiek dávam, aby bola kniha v červenom hodnotení. Určite si to zaslúži.
Spoustu trefných postřehů již napsali čtenáři pod mým příspěvkem, takže jen doplnění. Ke zmiňovaným filmům, které kniha připomíná bych možná ještě přihodil Vetřelce a Věc (zejména vizáž monster). Průběh příběhu nebyl nikterak originální, ale rozhodně čtivý a místy jsem byl napjatej jak kšandy. Ovšem vyvrcholení zápletky považuji za kudlu do zad. Takhle mizerné zakončení jsem rozhodně nečekal a mé dosavadní nadšení šlo rapidně dolů, takže nakonec nemůžu hodnotit jinak než za tři hvězdy. Nebýt toho, je z knihy Pavla Fritze výborný již tady zmiňovaný "survival horror", který mohl aspirovat na českou sci-fi roku 2015. Pro ty, kteří mají tento žánr v oblibě, již před 16ti lety přišel s podobnou knihou Leviatan Pavel Obluk, která mi přijde ještě o krapítek lepší.
Dobře napsaná pohodová sci-fi knížka. Svým způsobem ale dost ohrané téma. Skupina vědců přilétá na opuštěnou podmořskou stanici (na měsíci Europa). Všichni jsou bezstarostní, nadšení a pak postupně jeden za druhým umírají a neví se, co přesně je vlastně zabíjí a kdo za tím stojí. Dost mi to připomíná film Propast a nebo knížku Koule od Crichtona.
Závěr knihy mi přišel dost překvapivý, čekal jsem racionálnější vysvětlení. Ale svým způsobem to bylo dobře vymyšlené řešení.
Knižku doporučím už jen z toho důvodu, že je to dobře napsané české sci-fi. Jen mne mrzí ta předvídatelnost, že postupně budou všichni umírat a jen jeden až dva to přežijí. A také mě mrzí, že postavy jsou celou dobu už hotové, nevyvíjí se, chybí jim větší psychologie.
V podstatě survival horror ve sci-fi kulisách. Skupina vědců je uvězněna na vědecká stanici daleko od veškeré pomoci a její počty jsou rozličnými způsoby redukovány. Pojem „survival horror“ možná působí lehce brakovým dojmem, ale tato kniha je naopak velmi promyšlená, jak po příběhové stránce (závěrečné rozuzlení nemá chybu), tak po vědecké (autor je vědec a na výsledku je to dost poznat). Jinak autor píše docela čtivě, daří se mu navodit příslušnou atmosféru, ale prostor pro zlepšení tam ještě je – zejména akční části mi přišly dost zmatené a na postavách by také šlo zapracovat, přišly mi dost schématické (užvaněný hispánec, racionální profesor, hlavní hrdina s tragickou minulostí, atd.)
Štítky knihy
space opera mimozemské civilizace hard sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
2021 | Studené světlo hvězd |
2015 | Přístav u řeky Styx |
2016 | Archa zrůd |
2012 | Letka 307 |
Český autor vzal své čtenáře až ke vzdálenému Jupiteru, konkrétně na ledem pokrytý měsíc Europa. Podělil se o současné vědecké poznatky a přidal svou fantazii, aby vytvořil víceméně uvěřitelné prostředí. Izolovaná vědecká základna je ideální místo, kde se mohou události ošklivě zvrhnout, což se samozřejmě k potěšení čtenářově také stane. Zápletka je poněkud líznutá teologickými otázkami, navzdory občasnému zavrávorání logiky však děj udrží pozornost a obávaný závěr je zvládnutý se ctí. Ve vyšším hodnocení mi brání postavy, které jsou dle mého vkusu nahozeny ploše a nezajímavě – bylo mi prostě buřt, co se s nimi stane, smrt nevzbuzovala žádné emoce.
Neskáču nadšením, kniha mě bohužel ničím nepřekvapila, už jsem holt přelouskala několik lépe zpracovaných sci-fi hororů. Rozhodně si však od Pavla Fritze v budoucnu ráda přečtu další dílko. Sluší se dodat, že „Přístav u řeky Styx“ je doprovázen obstojnými ilustracemi (byť jsem nepochopila, proč je část z nich nahuštěna až za epilogem) a redakční práce jsou na dobré úrovni, jak je u Strak na vrbě zvykem. 70%