Přitažlivost planety Krypton
Jiří Mádl

Románový debut oblíbeného herce, scenáristy a režiséra. Neobvyklý vztah Martina a Veroniky trvá s přestávkami několik let. Oba mladí lidé si dopisují ve virtuálním prostoru zvaném Planeta Krypton. Jejich příběh lemují témata jako hledání domova, budící se sexualita, láska a složité rodinné vztahy. Odvážné vysvlékání dětských šatů a cesta k dospělosti jsou vzrušující, ale náročné procesy a Martinovi i Veronice je komplikují jizvy z minulosti. Dali si slib, že naživo se nikdy nepotkají. Dodrží ho?... celý text
Přidat komentář


Přitažlivost planety Krypton mě minula přibližně o jednu galaxii.
Velmi brzy jsem pochopila, že jsem generačně jinde. I když - já vlastně nevím, na kterou generaci tenhle román cílí. Příběhem a myšlenkami je to pro puberťáky, hlavou mi několikrát probleskl odkaz Lenky Lanczové. Jen pro dnešní puberťáky může být matoucím prvkem prostředí xchatu, které je jim vzdálené asi jako slečně Marplové poklidný důchod.
(Mimochodem - Lenka Lanczová kdysi motiv xchatu v jednom ze svých románů také použila.)
Nedařilo se mi ani naladit na vlnu nostalgie, protože Mádlovu psaní chybí lehkost a nadhled.
Úplně nejvíc mi to připomínalo školní slohovky, ve kterých se student snaží učitelku ohromit množstvím použitých adjektiv, přirovnání a knižních obratů.
Jazykovou úroveň pak dokonale vystihuje perla “předklonit se dopředu”.
•
Já vám nevím. Všude se opěvují vážná témata, která Mádl v románu otevřel, ale opravdu je tohle všechno, co v literatuře hledáme? Stačí nám tak málo?
Mně ne.
Bohužel/bohudík si doplňte dle libosti.


Kniha Přitažlivost planety Krypton je totiž o Veronice a Martinovi, kteří se seznámí na xchatu. Jejich “vztah” je specifický díky domluvě, kterou spolu hned z kraje udělají - domluví se totiž, že se nikdy nepotkají. Možná i díky tomu jeden druhému sdílí ty nejniternější myšlenky, přání a pocity, o kterých nikdo jiný z jejich okolí neví. Ač má každý z nich život rozběhnutý jiným směrem, večer se s pravidelností setkávají ve své chatovací místnosti nazvané Planeta Krypton a navazují na předchozí konverzace, jako by nic jiného neexistovalo.
Při čtení knihy napjatě očekáváte, jakým směrem se vztah Veroniky a Martina posune, zda se i přes prvotní slib potkají a převedou psaní do reality, či zda jejich blízké přátelství zůstane na Planetě Krypton spolu s jejich opravdovými přáními a touhami.
A mně se to líbilo. A celkem dost. Ač mě z počátku zarazily lechtivé scény (vůbec jsem je nečekala), druhá část knihy už byla více citově a myšlenkově zaměřená. A ono to vlastně krásně dává smysl, jelikož děj knihy roste a dospívá spolu s jejími protagonisty.
Nestává se mi často, že bych si poznamenávala myšlenky z knih, ale u Planety Krypton se to, pro mě vlastně i překvapivě, stalo. Bylo to hezké, něžné, city a pocity nabité a klidně bych si knížku přečetla znovu.
Dávám 4,5/5 (půl hvězdičky dolů za pro mě možná lehce uspěchaný konec) a určitě se budu těšit i na další Jiřího knížky.


Po knize Jiřího Mádla jsem sáhla ze zvědavosti, podobné knihy vůbec nečtu. Pokud mám hodnotit - styl psaní by mi vyhovoval, co se týká příběhu, něco tomu chybí. Celkově - dobrý první pokus, uvidíme jaká bude další kniha, pokud teda bude.


Přestože jsem byla celkem skeptická, Jirka překvapil. Teď už vím, že není jen herec, ale i scénárista a v knize je to znát. Má cit pro psaní, bavili mě hlavní hrdinové Martin a Veronika, zajímaly mě jejich osudy. Do Mornštajnové nebo Dvořákové má Jirka Mádl ještě daleko, ale líbilo se mi to :)
Nebuďte krátkozrací jako já a na knihu mrkněte bez předsudků. Pokud máte rádi české autory, hledáte něco odpočinkového se zajímavými myšlenkami a nevadí vám občasné delší popisy, je to něco pro vás :)


Neměla jsem žádná velká očekávání, ale nakonec musím říct, že se mi knížka líbila. Nebylo to vůbec špatné, děj pěkně plynul a osudy Veroniky a Martina mě bavily. Bylo to takové ze života. Jestli Jirka ještě něco napíše, tak do toho jdu zase..:-)


Průměr...btw nevěděla jsem, co je x-chat...:-)))
možná až přehnaně emocionální na můj vkus, ale k vodě ok....


Byla jsem zvědavá na Mádlovu prvotinu a musím říct, že mě mile překvapil. Příjemné dílko, ještě příjemnější vzpomínka na chatovací místnosti (nechť je jim země lehká). Je vidět, že jsme dospívali ve stejné době :D
Nebudu tvrdit, že je to super výtvor, ale určitě je to podařený pokus, dobrý začátek spisovatelské kariéry, na kterém lze stavět. Z toho kluka něco bude!


Čekala jsem něco ve stylu Dobrý proti severaku...že se konverzace bude odvíjet jen pomocí mailů. Nakonec je to trochu o něčem jiném. Je tam hodně bolesti, hodně ztrát, hodně smutku, zoufalství, ale je tam naděje, láska, víra. Moc hezká kniha


S knihou a dějem jsem absolutně spokojená. Nemůžu jí asi ani nic vytknout. Prostě mi sedla a jestli Jirka Mádl ještě něco napíše, přečtu si to spíše než jiné současné české autory.


V prve rade musim podotknout, ze nejsem Madlova velka fanynka, ale zaroven mi nevadi nikde, takze jsem takovy spise neutralni pozorovatel. Na knize jde dosti videt, ze to je prvotina, ale rekla bych, ze by i mohl mit sanci psat dobre knizky. Za me tedy napad pribehu je super, je to celkem zajimave, vcetne postav a celkem casto me dej prekvapil. Zpracovani uz ale pokulhava. Styl psani mi moc nesedl, casto jsem se kvuli preskakovani deje ztracela, o co jde a kde jsme a jestli jsem neco neprosvihla. Hlavne na zacatku, kdy ctu o Veronice a Patrikovi a pak jde najednou nekam s Kubou? Trvalo mi, nez mi doslo, ze se vracime ve vzpominkach. Suma sumarum je to takovy fajn prumer, ale film by byl dle meho lepsi.


Bylo to takovéto hořko- sladké čtení.
Ačkoliv chápu, že život je přesně takový, knížka ve mně žádný hlubší význam nezanechala.
Na prvotinu to rozhodně špatné není, ale věřím, že za pár měsíců si na knihu ani nevzpomenu.


Příběh o Martinovi a Veronice, online seznamování, o tom, co si neseme z dětství a o naději. Krásné čtení, hlavně pro devadesátkové děti, moc se mi to líbilo.


Je vůbec něco, co Jiřímu Mádlovi nejde? Jako "snowborďák" a "rafťák" mě generačně minul, ale v Gymplu, Vlkovi z Královských Vinohrad nebo Modeláři podal respektuhodný herecký výkon. Z jím režírovaných filmů mě Pojedeme k moři potěšilo a Na střeše nadchlo. A Přitažlivost planety Krypton je oddechovka v nejlepším slova smyslu, která se výborně čte a při tom citlivě, s mužskou rasancí i nesmělostí na příběhu (virtuálního) vztahu Veroniky a Martina ohledává důležitá témata. Dominuje potřeba a celoživotní hledání domova, co pro nás znamená v dětství a dospělosti a jak ho vlastně poznáme; k tomu se váže otázka poznání vlastní identity a její přijetí včetně respektu vůči jejím nepříjemným stránkám a chybám, které člověk cestou naseká. Také schopnost důvěřovat, již si budujeme od dětství a pěstují ji hlavně naši nejbližší, než jsme schopni ji sami kultivovat; a následně schopnost oddat se tomu druhému i s vědomím rizik, která z toho plynou. Nebo "supermanská" volba - Země nebo Krypton (jejichž význam se během příběhu proměňuje)? - Ne všechno je dokonalé, hvězda dolů za užvaněnost poslední třetiny. I tak díky - a těším se na další knížku.


Vůbec jsem nevěděla, co od knihy očekávat, název vám toho moc nenapoví. Navzdory názvu, který lehce zavání sci-fi, se jedná o současný příběh dvou mladých lidí. Kniha nemá kapitoly, jen je rozdělená na dvě části. První část Výbuch se mi líbila o trochu víc, ale to je zase jen čistě subjektivní.
Martin a Veronika jsou mladí lidé, se kterými se dokážete téměř na 100% ztotožnit. Myslím, že právě to dělá knihu tak realistickou a relevantní. Smutek obou postav a jejich tajemství se prolínají s nadějí a navazováním přátelství a hlubokého vztahu moderní cestou - přes internet, což je něco, co je do jisté míry blízké nám všem. Minulost hrdinů se odkrývá postupně a stejně jako v životě, některé věci prostě zůstanou nevyřčené a nevyřešené. Tady jsem měla opravdu pocit, že příběh ani poslední stránkou knihy zdaleka nekončí.


Mně se kniha líbila.
A dokonce se mi líbila i víc než tolik recenzované romány typu Chata ve Švýcarsku, apod...
Vypráví život Veroniky a Martina v průběhu let.
Jen tak dál.


Zvláštní, složité, ale uvěřitelné. Až tedy na ten Xchat. Ten, co si pamatuji, takto nefungoval, aby šly zprávy přečíst is větším časovým odstupem. Ale je fakt, že jsem navštěvoval poněkud živější místnosti, kde se zprávy rychle odsunuly pryč.
Určitě by se knize dalo něco vytknout, ale nevím moc co. I když se to nezdá, tak kniha odsýpá.


Zvláštní kniha. Oceňuji odvahu pustit se do na pole literatury. Výsledek je trochu rozpačitý. Možná z toho bude i nějaký film, toho bych se asi držel. Linka scénář - film je pro autora asi lepší cesta, než linka kniha - scénář - film.


Původně jsem vůbec neměla v plánu knihu číst. Nalakala mě na ni jedna bookstagramerka, takže očekávání bylo příliš vysoké.
Kniha se četla dobře, ale něco mi tam chybělo, za mě lepší průměr.
Řemeslně docela dobře napsaný román s chvílemi dosti poutavým příběhem, který je jako jízda v rychlém autě - na začátku nasednete a pak si jen užíváte tu jízdu, a na konci se vám možná ani nebude chtít vystoupit. Ovšem, v některých chvílích je kniha příliš vleklá a některé pasáže by bylo dobré zkrátit, ovšem i tak se jedná o knihu, kterou není úplně od věci si přečíst, protože Jirka Mádl psát umí (což už několikrát předvedl, ve formě filmových scénářů).