Přitažlivost planety Krypton
Jiří Mádl
Románový debut oblíbeného herce, scenáristy a režiséra. Neobvyklý vztah Martina a Veroniky trvá s přestávkami několik let. Oba mladí lidé si dopisují ve virtuálním prostoru zvaném Planeta Krypton. Jejich příběh lemují témata jako hledání domova, budící se sexualita, láska a složité rodinné vztahy. Odvážné vysvlékání dětských šatů a cesta k dospělosti jsou vzrušující, ale náročné procesy a Martinovi i Veronice je komplikují jizvy z minulosti. Dali si slib, že naživo se nikdy nepotkají. Dodrží ho?... celý text
Přidat komentář
Do čtení jsem se pustila s obavami, co za román může napsat herec. A byla jsem velice překvapená, jak je kniha čtivá a milá, i když se v ní řeší rodinná traumata, která si Martin i Veronika nesou z dětství a dospívání.
Děj mě naprosto pohltil a knihu jsem odkládala jen v nutných případech.
Splnila účel oddechové letní knížky. Literární talent Mádl má příběh ubíhal rychle, nicméně asi ve mně dlouho nezůstane rezonovat. Mohl by z toho být takový ten vcelku běžný český romantický film.
Ze začátku mi kniha přišla zajímavá, nadšení postupně upadalo a za pár dní po dočtení vlastně ani nebudu schopná říct, o čem byla. Ale nikoho nechci od čtení odrazovat, možná jsem jen knihu četla v nesprávný čas.
Knížka mě bavila, že začátku mi přišlo, že je tam hodně postav, ale pak jsem se zorientovala. Dva mladí lidé, kteří nemají snadný start do života, ale dokážou se vzepřít zaběhlým rodinným vzorcům, najít v sobě smíření. Konec byl předvídatelný, ale mě to nevadilo. Doporučuji.
Nečekala jsem nic a byla jsem velmi mile překvapena. Kniha se četla snadno, osudy postav byly napínavé a celý příběh působil velmi uveritelně. Moc se mi to líbilo, já rozhodně doporučuji.
Četlo se to dobře a rychle, vlastně mi to něčím připomínalo Patrika Hartla - vztahy v různých podobách, taková oddechovka (i když rodinné vztahy oddechové vůbec nebyly). Líbil se mi mix naivity a reality.
Přiznám se, že jsem podle anotace čekala, že to bude hloupější a naivnější. Není to žádný literární skvost, ale hloupé to tedy není. Kromě vztahu mezi Martinem a Veronikou se zde řeší i vztahy a problémy obou postav v rodině a ty to celkem ozvláštňují. Většinu knihu jsem to brala jako celkem dobré odpočinkové čtení. Akorát ke konci už jsem Veroniku přestávala chápat a tím mě to i přestávalo bavit číst.
Nějak jsem to nepochopila. nebo jsem jí četla v nevhodnou dobu, ale prostě to nešlo a ani jsem knihu nedočetla. A to i přesto, že mám autora ráda, už jen kvůli těm Budějicím.
Zvláštní kniha. Bavilo mě prostředí - škola v Rakousku, Budějice (Piaristické náměstí mám moc ráda), Itálie. A více mě bavila první polovina knihy, prolínání skutečného života a online chatu. Ke konci už jsem přestávala rozumět motivaci Martina i Veroniky a už jsem to chtěla "mít za sebou".
O čem, že to vlastně je? Takhle, na prvotinu herce jako je Mádl je to velice hezky napsané a nečekala bych zrovna takové téma :) ale v hlavě mi už po dočtení zůstává jen útržkovitý guláš a za měsíc to bude pryč úplně :)
Xchatová místnost Planeta Krypton jen pro dva - Martina a Veroniku. Díky anonymitě internetu si dokáží několik let sdělovat i ty největší tajemství a kostlivce ve skříni. Něco, co nedokáží ani v reálných vztazích a ta možnost mít čas na rozmyšlenou a odpovědět jak nejlíp to jde, je přitažlivá a vzrušující. Dokud se nemají opravdu potkat. Než se ale skutečně potkají žijí každý své opravdové životy se všemi strastmi.
Trochu při čtení vázne celá životní etapa Martina v Itálii, naopak Veroničina cesta za získáním rodiny a vztahu s matkou je velice silná, tohle téma mohlo být nakousnuto mnohem více. A je to přesně ta dějová linka, která zvedá hodnocení knihy.
Četlo se to velice dobře jen je to takové nemastné neslané. Nenadchne ani neurazí.
Písnička, na kterou Martin posílá Veronice při jejich konverzaci odkaz, je Lay Me Down od The Frames :) https://youtu.be/4d5ZwrkLtiE?si=o3D4bGI3Pfz5l288
Mně se příběh docela líbil, ale bylo poznat, že Jirka Mádl není spisovatel. Občas to vyjadřování bylo trošku kostrbaté, sem tam se přeskakovalo v ději, nastíněné osudy některých postav zůstaly bez rozuzlení. Na druhou stranu bylo v textu mnoho úžasných myšlenek a úvah. A taky bylo srandovní si vzpomenout na éru xchatu :)
Vůbec jsem to nečekala. Takto pěkně napsaná kniha od Jiřího Mádla?? Vůbec se mi do knihy nechtělo, myslela jsem si, že to bude slátanina.. naopak jsem velmi příjemně překvapená, kniha má děj, sled událostí, reálné životní zvraty, za mě super, příjemné čtení. Jen tak dál Jirko!!
Za mě překvapivě dobrá kniha. Autora samozřejmě znám jako herce a režiséra, teď si ho zařadím i jako spisovatele. Skvěle pracuje s jazykem a je to kniha, o které ještě budu přemýšlet.
Kniha mě moc nebavila, četla jsem ji dlouho. Asi by ani nevadilo, kdybych ji nečetla. Přišlo mi to jako by bylo hodně řečí kolem a ani postavy mi nijak sympatické nepřišly.
Spousta omáčky, hodně cukru. Příběh, který vlastně neví jestli chce být červenou knihovnou a nebo něčím víc. A myslím, že to neví ani sám autor. Čekala jsem něco jiného, nového a dočkala se jen klišé. Za mě plus hvězda navíc za usazení příběhů do reálných míst - Číměř, Praha, Syrakusy... až na ten Vlčkov. Ráda si hledám k popisovanému informace, hledám v mapách... mno, doufám že ho nenapadne si to zfilmovat... 50 odstínů už tady taky bylo....
E-KNIHA: Mádl předvedl, že má vypravěčský talent. Líbila se mi jeho slovní zásoba a úvahy. Příběh samotný to měl se mnou trošku těžší. Trvalo mi, než jsem se začetla. A trochu mě mrzel ten očekávatelný konec, k němuž to nakonec dospělo. Chvilku to vypadalo, že autor má i na něco originálnějšího. (SPOILER: Fakticky mě zklamalo, že hlavní postavy zůstaly spolu jako pár. KONEC SPOILERU) Po přečtení mi navíc na duši zůstala plíživá tíseň, která nebyla vůbec příjemná. Vše je takové hořkosladké a plné otázek. Příběh plyne dál za poslední stránkou stejně jako život, ale čtenář už se skutečný konec nedozví. V tomhle případě mě to mrzelo... Za mě příjemná jednohubka. Neposadila mě ovšem na zadek tolik, jak jsem doufala.
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a dovedou nás vždy tam, kde máme být. Jak ukázali hlavní hrdinové, nelze je měnit násilím. Takové přijetí pro ně bylo osvobozující.
Krásný příběh rozervaných hrdinů.
Škoda jen, že neznáme příběhy, které je natolik ovlivnily a táhnou se s nimi celý život. Alespoň může promlouvat naše fantazie.
Škoda posledních stránek.
Najednou hop a skok a konec. Dvacet stránek navíc by jistě příběhu neuškodilo.
Příběh, který si čtenáře získá. Příliš mnoho náznaků a nedořešených záležitostí. Útěky.
Pan Mádl je renesanční člověk, dobrý herec, scénárista, režisér a nyní i spisovatel. Klobouk dolů za jeho umělecký rozsah.