Přízrak v hrdle
Doireann Ní Ghríofa
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487219/bmid_prizrak-v-hrdle-R3e-487219.jpg
4
104
104
Prozaický debut irské básnířky splétá příběhy dvou žen, žijících ve stejné krajině v různých dobách. V 18. století najde šlechtična tělo svého zavražděného manžela, v zoufalství loká z dlaní jeho krev a složí neobyčejnou báseň. Dnešní mladá matka v té básni nachází ozvěny vlastního života a zcela propadne touze dopátrat se pravdy o záhadném osudu její autorky. Fascinující a nadčasový příběh o tom, jak je možné najít svůj hlas tím, že osvobodíte hlas toho druhého.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Odeon
Originální název:
A Ghost in the Throat, 2020
více info...
Přidat komentář
Poetické, ženské, plné krásných obrazů… duše básnířky se nezapře. Oceňuju uvedení celé básně na závěr knihy, souběžně s irským originálem.
Líbila se mi historická část a krásný poetický jazyk. Současný text mě nezaujal. Naše společnost je dál, než aby se role ženy smrskla na rození mimin a péči o ně do absolutního vyčerpání. Rozčilovalo mě opakované ujišťování, že se jedná o ženský text. Také mi připadá slabá paralela mezi životem autorky a šlechtičny z 18. století. Kvůli jazyku a historickému obsahu spíše doporučuji.
Tak trochu jsem doufala, že už nežijeme v době, kdy "ženský text" (což je v knize proklamováno znovu a znovu a znovu... a znovu) musí zákonitě být o miminech, chlapovi, kojení a porcelánu. Zajímaly mě literárně archeologické části, ale postupem času mě přestala bavit nutnost přeskakovat domácí práce, odsávání mlíka a vození dětí do školy; zkrátka došly síly.
Trochu se obávám, že ty slavné ceny to posbíralo jen kvůli strachu z té všemocné věty "tohle je ženský text".
... hvězdičky za otištění irského originálu básně.
Líbilo se mi vyprávění mladé maminky ze současnosti, a to i přesto, že její pohled na svět už nemohl být odlišnější od toho mého. Hlavní hrdinka si plní sen o velké rodině, mateřství je pro ni smyslem života a na prvním místě je péče o děti a domácnost. Pak ale začne být posedlá milostnou básní z 18. století, kterou napsala mladá šlechtična poté, co našla tělo svého zavražděného manžela.
Příběh šlechtičny z 18. století se prolíná s všedním životem hlavní hrdinky, která je fascinována životem autorky této básně. Kamenem úrazu pro mě bylo právě vyprávění o životě básnířky, které bylo plné sáhodlouhých popisů a metafor. Pokud vám ale poetičtější styl vyprávění nevadí, měli byste Přízrak v hrdle zkusit, pak to pro vás určitě bude nádherný čtenářský zážitek.
„Tohle je ženský text."
První věta knihy a zároveň taky věta, která mě vlastně trochu vylekala. Škatulkování v mnoha směrech nemusím a proti srsti je mi i u knih (rozdělování na žánry, na cílovku apod.), přesto jsem se z představy, že ta věta znamená čtení pro ženy, docela vyděsila. Naštěstí se ukázalo, že k obavám nebyl důvod – nejde o knihu pro žádnou konkrétní skupinu čtenářů a tuhle prózu dokonce ani nejde zařadit do žádného konkrétního žánru.
A přesto tenhle román své specifikum má: je to text vyžadující čtenáře, který chce více než jen odpočinkové čtení, který chce nad textem hloubat a rád si vychutná barvitý a často až básnický jazyk. Onen básnický duch je tu důležitý, Doireann Ní Ghríofa je totiž primárně básnířkou a na její prozaické prvotině je to hodně znát, na škodu to však není, ba právě naopak.
V 18. století vznikla báseň zvaná Caoineadh Airt Uí Laoghaire (Nářek pro Arta Ó Laoghaira), které o skoro tři století později Doireann tak propadla a zamilovala si ji, že se rozhodla svůj čas věnovat Eibhlín Dubh Ní Chonaill (autorce té básně) a sesbírat se o ní co nejvíce informací. Jenže pátrání v záznamech z doby, kdy ženy byly často jen ozdobou muže a byly zásadně upozaďovány, je náročné a nejistého výsledku. Doireann proplétá popis téhle své detektivní práce s vyprávěním o vlastním osobním životě, a to nebývale otevřeně, v podstatě intimně.
Kniha plná překrásných barvitých přirovnání a metafor. Kniha o nutkavé potřebě obětovat se pro něco, čemu věříte a co pro vás má smysl. Kniha o tom, jak je občas důležité dát ženě hlas, aby mohla promluvit, byť ústy někoho o téměř tři století později.
Tohle je irská kniha roku 2020.
„Tohle je ženský text.“
Jedinečná a originálna kniha, ktorá je rozborom básne, čiastočnou autobiografiou, a predovšetkým poctou ženám a špeciálne jednej takmer zabudnutej poetke.
Od začiatku je cítiť, že sa aj spisovateľka venuje poézii.
Text je neskutočne poetický, snový, kúzelný, autorka bravúrne pracuje so slovami a vytvára veľmi pekné metafory.
Ťažko niečo napísať. Myslím si, že takáto kniha ešte nebola napísaná, a ak áno, tak ich je málo.
Taktiež si zaslúži uznanie prekladateľka, ktorá podľa môjho názoru urobil veľmi dobrú prácu.
Tato kniha mě zaujala už svou nádhernou obálkou, a aniž bych tušila o čem je, tak jsem jí prostě musela mít. Kniha si mě vybrala, volala na mě a teď už je mi jasné, že si ke mně našla cestu proto, aby mě okouzlila.
Autorka nám tu předkládá svůj vlastní příběh. To, jak se poprvé setkala s básní Nářek pro Arta Ó Laoghaira, ale i to, jak se později do básně zamilovala a potřebovala zjistit, jak vznikla, co její autorka cítila, jak žila a jaké to bylo v mužském světě kolem roku 1760. Ale není to jen rozbor básně, je to hlavně o životě autorky, o životě ženy, která nám představuje svůj život takový, jaký je. Její myšlenky, pocity a emoce. Ukazuje nám svou ženskost, sílu mateřství, ale hlavně sílu ženy.
Nečekejte souvislý příběh, ale autorka přeskakuje tak, jak zrovna potřebuje. Jako celek to však působí skvěle, je to jasné, krásné a všechno Vám dává smysl. Myšlenky v knize Vás donutí zastavit se, zamyslet a uvědomit si sílu textu. Knížka si vyžaduje vlastní tempo. Není to text, který by Vás nutil číst dál a dál, abyste věděli, jak to celé dopadne, ale naopak, je to text, u kterého se často zastavíte, budete přemýšlet, necháte si ho rozležet, uležet a vstoupit do Vaší mysli.
Kromě samotného obsahu jsem si zamilovala to, jak autorka píše. Je zde znát, že píše poezii. Tak nádherné věty jsem už dlouho nečetla. Chvílemi jsem měla pocit, že přede mnou slova úplně tančí. Valila se s z nich vlna emocí. Od prvních řádků je to silné, dojemné i smutné čtení. Plný text, který mě zasáhl. Určitě musím vyzdvihnout i překlad, který dokázal zachovat tu krásu, kterou pro nás autorka připravila.
Přízrak v hrdle se rozhodně objeví na mém seznamu nejlepších 10 knížek roku 2021 (a věřte, že jsem měla v tomto roce opravdu velké štěstí na skvělé knihy). Pokud máte rádi Odeonky, pokud milujete
Je to hodně poetické, postavy se chovají podivně, ale líbí se mi ta snovost celého textu.
Při rodinných povinnostech si básnířka najde čas na pátrání po životních osudech ženy, která o více než dvě století taktéž složila báseň, o které se dnes učí na školách. Nejen, že se dopátrá mnohých zajímavostí, ale pokusí se o nový překlad básně. Autorka nám předkládá mnoho zajímavých obrazů. Je vidět, že hovoří jazykem básnířky, ale psaní románů či povídek jí moc nejde.
Chtěla bych si v budoucnu přečíst některou z jejích básnických sbírek. Kéž by se jich překladatelka zhostila a předložila je i nám Čechům ke čtení. :-)