Ti, co vidí
J.R. Erickson
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504332/bmid_ti-co-vidi-eQR-504332.png
4
299
299
Přízraky z Michiganu série
1. díl >
Jednoho slunečného srpnového rána roku 1935 najde třináctiletá Sophia Grayová svou kamarádku Rosemary, jak se potuluje po lese. Rosemaryiny žluté šaty jsou flekaté a potrhané, dívka zvláštně napadá na jednu nohu a má prázdné skleněné oči. Zoufale naznačuje Sophii, že jí musí nutně něco ukázat, a ta ji následuje. Dvacet let po nálezu Rosemaryina těla se Sophia ocitá uvězněná v rozlehlém a děsivě krásném Ústavu pro choromyslné v severním Michiganu. Dostává se do rukou zlovolného doktora, který si za své oběti vybírá pacienty s nadpřirozenými schopnostmi. V současnosti, v roce 1965, je Hattie, podobně jako před třiceti lety její matka, vedena duchem. Noviny ukryté na půdě odhalí tajemství, které ovlivnilo život Hattie a jejích sourozenců. Hattie a její sestra Jude se vydávají na křížovou výpravu, aby napravily křivdy minulosti a odhalily podvod, který jim před deseti lety ukradl matku.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2023 , FobosOriginální název:
Some Can See, 2018
více info...
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla, protože mám ráda duchařskou tématiku a také kvůli krásnému obalu, samozřejmě mě zaujala i anotace knihy. Kniha je označená jako horor. Velkou roli hrají duchové, ale určitě se čtenář při četbě bát nebude.
Kniha je psaná z různých pohledů. Na začátku jsem s tím měla trochu problém, než jsem si přiřadila jména k určité postavě.
Knihu jsem měla přečtenou za pár hodin. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Musela jsem vědět, co se stalo Sofii. Kdo zabil Rosemary... Na všechny moje otázky jsem nalezla odpověď a teď jen nedočkavě čekám na druhý díl. :-)
Příběh je poutavý a určitě si přečtu pokračování.
Je pravda, že jelikož se příběh odvíjí v několika dějových liniích, není snadné se v tom zorientovat.
Prospěla by trochu delší dějová linka a méně přeskakování sem a tam.
Začátek je velice poutavý a několik časových rovin spolu se zdrobnělým písmem tomu i napomáhá, neboť znamená více časových dějů. Nadto je zde předkládáno minimalistické měřítko v rozsahu 291 stran, ačkoliv příběh vzhledem k vícero časovým rovinám může působit rozvláčně. Děj je vystavěn velice dobře, a typická je jeho hutnost, která ve výsledku vyznívá pozitivně, neboť má tendenci čtenáře připoutat k textu pevněji.
Styl autorky je narativní, lehce čitelný, měkký.
Problémem je, že nevidím řád ve střídání časových linií a není lehké, i vzhledem k tomu, že jsem byla skutečně začtena, se zorientovat v tom, co právě čtete, protože se příběh hemží roky a vy musíte zabrzdit a říci si, co do toho roku patřilo a kdo v něm působil. Musíte se tedy od textu, který čtete, vracet zpět k již přečtenému. Nejlepší je si to psát. Ale přesto se musíte rozpomenout, do jakého roku představitelka a ostatní aktéři patřili, co tam bylo jiné, co se tam řešilo a přisvojit si, v jakém roce byla představitelka mladší či starší. Střídání dat po kratších textech četbu narušuje. Autorka by dataci vyřešila tak, kdyby za datem nechala mohutnější celek textu a začala od minulosti po současnost nebo od současnosti po minulost, způsobem, jak jdou roky za sebou, tzn. popořadě. A ne přeskakovat, jak se jí to hodí. Čtenáře to mate a o plynulosti četby nemůže být řeč. Osobně jsem s tím měla problém, už kvůli tomu, že jsem četla mnoho jiných a lepších knih, které byly horory nebo se za ně vydávaly. Kniha by mohla zaujmout, ale chtělo to v časovém řádu postavit jinak. Umět si zorganizovat to, co budu psát a v jakém běhu budu psát tak, aby vše bylo ucelené, poutavé a nenechalo čtenáře vydechnout (zvláště u hororů), je velice důležité, proto výše uvedené považuji za vážnou trhlinu, která pro mě znamenala jediné: knihu již neotvírat.
Hezký příběh... Kdo čekal horor, nedočká se, ovšem příběh povedeně zamotaný a napínavý.
Příjemná oddechovka.
Čekala jsem horor, nebo alespoň nějakou pěknou duchařinu, protože těch je zatraceně málo. Bohužel jsem nedostala ani jedno. O hororu se v kontextu s touto knížkou dá možná hovořit, ale určitě ne v tom smyslu, v jaký jsem doufala.
Začátek knihy je slibný a opravdu zláká, že se něco bude dít. Jenže to je to maximum, co se z knížky dá vykřesat. Nenaplněná očekávání a celkově nesmyslné chování všechn postav mě provázelo celým příběhem, Pokaždé, když se něco začalo dít, autorka ihned sama zabila, jako by se bála sama sebe. Plytký děj a ploché postavy ve změti zmateného a nelogického vyprávění. Možná už jsem rozmlsaná, ale tohle by si zasloužilo spíš nálepku lehce detektivního příběhu, než mysteriózního, nebo dokonce hororového.
Celá kniha pro mě má příchuť nenaplněného potenciálu. Kdyby okolo ní nevznikl takový hype, nejspíš bych v hodnocení přidala i jednu hvězdu, takhle má dvě, jednu za obálku a druhou za docela pěknou čtivost.
Nicméně druhému dílu zkusím dát ještě šanci, protože mě už v životě pár autorů velmi mile překvapilo.
Kniha se mi moc líbila.. Na začátku chvilku trvá zorientovat se v postavách, ale pak už to jede :-) Kdo má rád duchy a nadpřirozeno, bude ve svém živlu :-) Děj úplně frčí, musíte prostě vědět, jak to dopadlo :-) Jedinou výtku bych měla ke korektuře, protože jsem snad ještě v žádné knize neviděla tolik chyb, kniha je skvělá, zasloužila by trochu více péče :-)
Celou knihu sledujeme vzájemně více či méně propletené dějové linky, které se postupně vyjasňují. A to podle mě knize podráží kolena, protože žádná z nich nemá dost prostoru pořádně se rozvinou a rozjet a všechny mi přijdou hodně nedotažené a kolikrát i nedokončené či nedořešené a ani jedna z nich vás dostatečně nevtáhne. Nejhorší je, že nevíte, která z nich je ta hlavní - Je to ta s vyřešením vraždy dívky ve žlutých šatech? Je to záhada zmizení maminky? Je to ta z blázince? To nevíme, všem třem (a ještě pár vedlejším) je věnován skoro stejný prostor a jsou nám skoro stejně (ne)vysvětleny. Za mně osobně by knize prospělo jednu z nich ubrat a na zbylé dvě se více zaměřit a dát jim více prostoru. Konkrétně si myslím, že ta část z blázince zde vůbec nemusela být a více by mě potěšilo detektivní pátrání po vrahovy, místo toho aby ho nikdo dvacet let nemohl najít a pak najednou - bum bác a zničehonic jej téměř omylem chytneme a máme i důkazy a i najednou přiznání. A stejně je to vlastně i v případě zmizení maminky - deset let nic a pak najednou je tu. Nejsmutnější je, že vlastně ani ti pachatelé a to proč to udělali nedávají smysl (v obou případech by se na otázku proč dalo odpovědět protože proto).
Kniha mi pripadala dosť zmätočná, množstvo postáv, striedanie časových rovín. Prvá časť ma preto nebavila a skoro som knihu odložil. Druhá časť bola lepšia, hlavne keď sa čitateľ dostatočne zorientuje v postavách. Odporúčam.
Nakonec se z toho vyklubal docela jiný příběh, než jsem čekala. Myslela jsem si, že se celou dobu budu s duchy prohánět po temných chodbách Ústavu pro choromyslné. Ale místo toho jsem se ocitla uprostřed příběhu jedné výjimečné holčičky, její lásky, dětech a smutném osudu. Ale nebojte se, krvavých a děsivých scén, ze kterých vám bude běhat mráz po zádech, si užijete dostatek.
Ti, co vidí je samozřejmě kniha o duších a lidech, kteří je vidí, ale je to i příběh o následcích, které s darem přicházejí. Je děsivé, že v minulém století bylo běžné dívat se na pacienty psychiatrie skrz prsty. A občas se mezi doktory objevili tací, kteří svého postu zneužívali a místo léčení prováděli na svých pacientech pokusy. A procházelo jim to. Nejednou jsem se otřásla při čtení těchto pasáží a upozorňuji slabší nátury, není to příjemné.
Avšak lidská stránka příběhu je možná ještě děsivější. Čeho všeho jsou lidé schopni? Co je pohání k pachání zla? A jak to snášejí ti, kteří jsou tímto honem na čarodějnice zasaženi? Příběh vlastně není ničím originálním, ale je psán čtivě, dramaticky a s citem, že si ho opravdu užijete.
Zajímavá kniha. Ze začátku mě moc nebavila, ale řekla jsem si, že zkusím vytrvat a dobře jsem udělala. Nakonec se mi kniha moc líbila.
Ze by me kniha nejak oslnila, to bych fakt nerekla, nastesti to neni nejaka bichle, tak se na konec dalo celkem rychle propracovat.. Jestli nekdy vyjdou dalsi dily, tak fakt nevim, jestli najdu chut k tomu, abych je cetla
(SPOILER)
Sophie a Hattie mají stejný dar, obě jsou schopné vidět a mluvit s mrtvými. Ale ve skutečnosti mají spolu společného mnohem víc, aniž by to Hattie tušila, ale postupem času pravdu zjišťuje.
Rok 1935 - Malá Sophie najde tělo své kamarádky, kterou někdo zavraždil, přivedl ji k ní duch její mrtvé kamarádky. Kvůli tomu musí Sophie zmizet ze své rodné vesnice, od své rodiny, protože za smrt její kamarádky, prý může ona, což není pravda, proto Sophie mizí a tady pravě začíná příběh.
Rok 1965 - Hattie, Judd a Peterovi zemře matka a krátce po tom i jejich otec, který se těsně před smrti snaží říct Judd nějaké tajemství, tajemství, které musí Judd a Hattie společně rozluštit a zjistit pravdu, kterou před nimi ostatní tají..
Kniha se četla dobře, byla zajímavá, ale děj uprostřed knihy byl nezáživný a zdlouhavý, konec napůl překvapil, proto dávám 3/5
Knížku jsem měla přečtenou za jeden večer. Opravdu napínavé. Zase něco jiného než detektivky co běžně čtu. Líbila se. Sice ze začátku velké skoky ale pak jsem si zvykla na postavy a četlo se pěkně.
Tak tohle je velké, přímo obrovské zklamání. Jednu chvíli na mě tahle knížka vyskakovala úplně všude, jaká to bude strhující jízda, no celkem solidní hype. Moc jsem se na ni těšila, slibovala jsem si od ní pořádně strašidelný zážitek, ale ve skutečnosti se nic takového nekonalo. Zase jednou pěkné PR, ale skutek utek. Do hororu to má opravdu velice daleko, možná by se to dalo označit přinejlepším jako mysteriózní román. Vlastně až do poloviny se v podstatě nic neděje, i to málo se děsivě vleče, je to zmatečné, protože se věčně střídají časové linky a pohledy různých postav. Dokonce jsem se dokázala v ději naprosto ztratit a musela jsem začít číst znovu od začátku. Bylo to přehnané a překombinované. Zhruba od té půlky už se to střídání a přeskakování zmírní a konečně se děj rozhýbe, ale ani tak to žádný zázrak není. Je naprosto jasné, jak knížka skončí, žádné překvapení se nekoná. Člověka snad může pohoršit či znechutit zacházení s pacienty v onom ústavu, ale jinak nic. Zápletka není ničím zajímavá ani originální, většina knihy je neobyčejně nudná. Když jsem zjistila, že z toho má být série, obešla mě hrůza. V čem hodlá autorka proboha pokračovat? Vždyť tohle ztratilo dech dřív, než to vůbec nějaký stihlo nabrat. Takže - toto není horor. Horor je pouze tu knihu vůbec dočíst do konce.
Za mě strašně dobře napsané a napínavé čtení. Nemám moc ráda preskakování v čase ale tady se mi to líbilo. Knížku jsem dostala a moc mile mě překvapila
Po dočtení knížky mám dosti rozporuplné pocity. Chvílemi jsem jí úplně ,,žrala", jindy mě nudila. Celkově vlastně nevím jestli se mi líbila nebo nikoli...Asi mi tam chybí nějaké lepší ukončení aneb pomyslná třešnička na dortu se nekoná a s koncem knížky přichází jen zklamání
Štítky knihy
psychiatrické léčebny duchové a přízraky mysteriózní, mystéria křivda nadpřirozené schopnosti rodinná tajemství duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2023 |  Ti, co vidí |
| 2023 | Ti, co zemřeli |
| 2024 |  Ti, co se v prach obrátili |
| 2024 | Ti, co byli prokleti |
Moc hezký příběh, v úvodu knihy jsem myslela, že jí snad odložím a rovnou prodám, ale udělala jsem dobře, že jsem ve čtení pokračovala. Dostala jsem sice dávku duchařiny, která byla spíše o nadpřirozených schopnostech hlavních postav, ale nakonec vyzněla kniha moc něžně a krásně. Ráda si koupím i další díl.