Pro budoucí poutníky a poutnice

12.03.2021

Normálně se nerozepisuji o jednotlivých knihách, když je čtu v rámci sebraných spisů (a ježiš, ať je hlavně seberou fakt celý a vydaj!!!), ale tady mi to nedalo.
Tak takhle ta kniha, je jedna z nejkrásnějších od Jakuba Demla. Což o to, už dlouho ho stavím na špici mých nejoblíbenějších spisovatelů, ale tohle... jenom těch citátů, které jsem si do knihy zaškrtal, tolik hlubokého (ač toho slova nemám rád, protože se často používá i u děl naprosto plytkých - zdravím Paula Coelha), něžného a opravdového citu se jen tak nečte. Jakub Deml byl obdařen od boha, protože to co člověk čte, není "pouze" to co psal, on to ovšem i žil (což samozřejmě vyplývá i z toho, že jsou to poskládané dopisy, deníky, recenze etc.), což teda zní taky jako hrozný klišé, leč. Leč v případě Jakuba Demla je to prostě fakt. Když miluje tak miluje a tryská to z jeho slov, když je zaujat, je zcela ponořen, snad až fanaticky, když nenávidí, tak nenávidí se vším hnusným co k tomu patří.
A především Sestra! To co z ní si učinil - ten symbol lásky, vztahu, vztahování se k lidem co má rád, s tou vírou a nadějí. A přesto, má člověk pocit, že se pod tím vším nánosem mysticismu, symboliky, idealizace, erotična, neztratila jako člověk.

Bože je-li třeba, učiň ji šťastnou i proti mně.

30.06.2013

Kniha, skládající se z deníkových poznámek, básní, dopisů, úředních lejster i výpisků z novin a knih, je pro nezasvěceného čtenáře, jakým jsem i já, dost těžko přístupná. Fragmenty ze života bez znalosti souvislostí, ohlasy na návštěvy, o nichž se víc nedovíte, odpovědi na dopisy, které neznáte. Přičtěte k tomu, že Deml je básník a mystik a že nám přímo říká, že souvislosti znát nepotřebujeme - a chápete, proč zde analytická mysl musí kapitulovat, jak bezradně přiznává referent biskupské konzistoře v odpovědi na autorovu žádost o udělení imprimatur.
Ale jaké poklady najdu mezi tím “pískem”! Mluví tu poesie tak čistá, prostá a zároveň hluboká, mluví tu radost oděná bolestí obrazy tak silnými a působivými, že už jsem dlouho nečetl něco tak dojemného a krásného. Deml stojí příliš daleko, abych se s ním dokázal ztotožnit, ale místa, kde se setkáváme, mě oslovila tak silně, že jsem dlouho zůstal poněkud otřesený.