Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207453/bmid_proc-bychom-se-nepotili-aneb-jak-se-207453.jpg
4
339
339
Druhý díl dnes již kultovní vodácko-horácké trilogie (Proč bychom se netopili..., Proč bychom se nepotili..., Proč bychom se netěšili...) nám znovu dovolí prožít nevšední zážitky se známými postavami. Parta přátel se tentokrát toulá po tatranských vrcholech a seznamuje čtenáře s krásami a nástrahami vysokohorské turistiky. Ilustroval Adolf Born.... celý text
Přidat komentář
Tuto i druhou knihu - průvodce jsem četla před mnoha lety a tehdy jsem byla nadšená, chtěla jsem si připomenout ony zážitky, ale dnes už mi to už jaksi vyčpělo, člověk se nemá vracet k minulosti...
Touhle knihou startuju svou letošní letní sezónu. Jedná se o velmi příjemnou oddechovku psanou bez větších literárních ambicí, spíš s cílem čtenáře pobavit. A to je moc dobře. Psáno jednoduchým, srozumitelným a vtipným jazykem. Snad jen místy bylo tlačeno na pilu přespříliš, ale to asi k humorným knihám tak nějak patří. Nemáme totiž všichni stejný cit pro humorné situace.
Druhý díl odehrávající se na horách, mě opět velmi pobavil a krásně jsem si čtení užila. Po přečtení tohoto dílu, bych nejraději vyrazila na hory :-)
Tyto knihy jsou krásně napsané. Opravdu vykouzlí úsměv na tváři, jak pěkně píše v komentáři n.ezn.amy a mně kniha dala do oka i nostalgickou slzu, při vzpomínce na mé mládí.
Druhý díl příběhů vodácké party, kteří tentokrát vyrazili do Tater. Jejich zážitky z vlaku, putování v horách, bivakování ve stanu či ve vysokohorské chatě. Pro mě je tato kniha jedna velká nostalgie po mém chození v Tatrách s rodiči na počátku devadesátých let. Naprosto přesně popsané tehdejší oblečení horáků a jejich způsobech a chování v horách. Tahle kniha vám dozajista vykouzlí úsměv na tváři.
Knihu jsem poprvé četla ve svých devíti letech a i vzhledem ke každoroční návštěvě Tater mi přirostla k srdci takovým způsobem, že po více než dvaceti letech je v naprosto salátovém vydání a znám ji nazpaměť. Spoustu věcí jsem pochopila až s věkem, takže ač se to možná na první dobrou nezdá, nejedná se úplně o povrchní humoristickou literaturu. :)
Velice příjemný, i když dost retro zážitek. Je v něm totiž kromě humoru a nostalgie ukryto autorovo srdce. A lásky oceán. Díky.
Ze všech Šmídových knih je tahle ta nejoblíbenější, nejkultovnější. Taky už je pěkně ohmataná, jak jsem ji tahala právě po horách a nejrůznějších výletech. O Vánocích se mi zase zastesklo a vydala jsem se mezi horáky. Jen se do smíchu občas vloudil nostalgický podtón. Hory a kamarádi, se kterými jsem po nich chodila, jsou místně i časově hrozně daleko...
Chystáte se do hor? Nebo ještě lépe, do Tater? Potom bych si dovolil doporučiti tohoto průvodce. Tady se totiž s úsměvem na rtech dozvíte spoustu věcí, kterým je dobré se vyhnout. Kniha je čtivá, vtipná a jednoduchá na pochopení. Ideální čtení pro obyčejné lidi.
Milá, humorná, čtivá kniha určená pro všechny horáky a horačky. Nejvíce se mi líbilo vyprávění o Kenym a jeho partě přátel.
Ačkoliv mám ráda knihy s touto tématikou a i tento druh humoru, kniha mi celkově nesedla a humorné scénky mi občas přišly na sílu. Místy jsou sice zábavné, ale tak moc absurdní, že čtenáře unavují. Kdyby autor tak vehementně "netlačil na pilu", kniha by se četla o dost svižněji.
Je to prostě klasické prázdninové čtení, které po přečtení zcela vyšumí.
Několik příběhů volně se prolínajících s pohádkou i snem. O cestách po horách i na ně, o partě kamarádů, o přátelství, přírodě a pomoci. Krásné čtení :)
Žasnu nad autorovým "dokumentaristickým" stylem vyprávění! Zachytil tehdejší atmosféru života "Horáků" tak dokonale, že s jeho historkami určitě souzní mnoho mých vrstevníků. Jako kdybych spoustě jeho příběhů souvisejících s vandrování po slovenských horách byl přítomen. Vzpomínky na toto období před čtyřiceti- padesáti lety paří mezi mé nesilnější zážitky. Tehdy jsem žil v Havířově a do slovenských hor jsem vyrážel nejméně jednou měsíčně na "vandry". Navíc jsem měl možnost kdykoliv přenocovat ve Štrbě.
Moje prvni kniha autorova, kterou jsem cetla a totalni nadseni z humornych scenek. Diky CV!!!
Zdeněk Šmíd je absolutní bůh co se týče vkládání lásky a poezie do textů, které nejsou explicitně o lásce a poezii. I když z jistého úhlu pohledu stejně jsou.
Ono je asi jedno jestli jedete na vodu či zdoláváte hory, podstatné je, zda je to s těmi, se kterými vám je fajn. A mně je dobře s partou v knihách Zdeňka Šmída.
Když už jsem přidal do DBK vodáckého průvodce, přidávám i tuhle „horskou“ knížku. Opět velmi milé a místy velmi vtipné čtení s neoddiskutovatelnými relaxačními účinky!
V tomto případě jsem začal na horách a pak teprve sestoupil k vodě. Proto jsem byl poněkud zmaten určitým zmatkem v přítomných postavách. Pro mě byla četba docela zábavná v tom, že jsem se k ní dostal po čtrnáctidenním pobytu ve Vysokých Tatrách. A musel jsem přiznat, že leccos mělo svou kouzelnou spojitost, včetně avizovaného, ale už poměrně dávno vyhořelého ubytovacího zařízení.