Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro ofélii
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137416/bmid_proc-bychom-se-netopili-aneb-vodack-i0I-137416.png
4
584
584
První díl volné vodácko-horácké trilogie (Proč bychom se netopili..., Proč bychom se netěšili) je jednou z mála knih, od kterých se čtenář neodtrhne a nad kterými se od srdce zasměje, neboť i ten, kdo nikdy nejel Lužnici a další toky naší vlasti, o tom něco slyšel a rozhodně byl také mladý jako členové party ( Sumec, Keny, Lída, Křižák a další) v příbězích tvořících průvodce pro dívku Ofélii. Knížka se stala „kultovní“ pro všechny vyznavače vodáckého sportu, pro všechny, kteří tento sport provozují, i pro ty starší, kteří už na časy strávené u vody jen vzpomínají, ale kteří zůstávají duchem stále mladí a přátelství, humor a láska pro ně nejsou jen prázdnými pojmy. Ilustroval Adolf Born... celý text
Přidat komentář
Vzpomínání na mé prožitky z mládí obsahuje i tato knížečka. S jemným humorem odhaluje pěknou náladu jakou jsme prožívali na našich jízdách po Lužnici, Sázavě, ale i na "volejích" třeba na Oravské přehradě. Hodlám přečíst i autorovy knihy o pěším putování.
Silne zklamani a nebo prehnana ocekavani? Tesil jsem se na zabavnou oddechovou "storku" party kamosu na rece a odmenou mi byla nuda, co se tahla, jako olej.
Před týdnem jsem byl na vodě (Ohři) a najednou záblesk – vždyť jsem taky před hodně lety četl tuhle klasiku Zdeňka Šmída! Velmi příjemně se četly jak popisy krajiny a řeky, tak jsem se krásně těšil ze svěžích rozhovorů party vodáků. Moc příjemné a oddechové!
Posloucháno jako audiokniha. Celkem příjemná oddechovka do auta...Ale musím se přiznat, že jsem čekal trošku více humoru, tohle bylo spíše úsměvné. I přes to, že namluvil (načetl) "Jarda Kužel", nějak mě to nerozstřelilo...
Díky čtenářské výzvě jsem si tuhle knížku znovu po letech přečetla a znovu se báječně bavila. Ale také na mě padla nostalgie...
Vodácká klasika, říkali. Každý správný vodák by si to měl přečíst, říkali.
Neříkám, že je ta kniha špatná, ale trpí pár paradoxy. Pokud jste milovníky vody a pravidelnými návštěvníky řek, mnoho věcí vás v ní nepřekvapí - v mém případě pak výsledkem bylo, že jsem se vlastně nudila a počítala stránky a co mě trochu drželo nad vodou byla sentimentalita. Možná i z toho důvodu mi běžné vodácké příběhy celkem vyhovovaly, ale pohádky, vodácké ráje a podobné mě notně rozčilovaly. A z druhé strany, pokud zkušený vodák nejste, spousta humoru vám unikne. A není se co divit, upřímně jsem si sama občas nebyla jistá, jestli autor něco myslí vážně nebo ne a že šlo o vodácký humor se často prokázalo až o mnoho stran později. Určité aspekty knihy nestárnou úplně dobře... a autor, se mi zdá, místy příliš tlačí na pilu.
Co je na knížce (paradoxně) nejzajímavější je pro mě stáří, protože ukazuje některé staré stránky vodáctví, které už neznáme (posílání lodí vlakem, psaní vzkazů křídou). To je upřímně asi jediná věc, která mě skutečně zaujala. Rozumím, proč je knížka tak populární, ale pro mě to tak úplně nefungovalo.
Knížka ve mně nechtěně vyvolávala nějakou nostalgii. A sice po tom, že už vodu nikdy člověk nezažije takovou, o jaké nám povyprávěl Zdeněk Šmíd, a toho vážně lituju. Dneska u táboráku sedí každý druhý s mobilem, hnus... Tehdy se psaly vzkazy křídou na mosty, dnes už se takové retro asi nepraktikuje... Vypráví mile, úsměvně, navnaďuje - až si člověk po chvíli představí sám sebe v loďce mezi břehy. Děkuji, že mi to připomnělo vzpomínky na tu mou jedinou vodu - a právě Lužnici :) I o tom jezu Dráchov se tam psalo... tam jsem sice viděla v přímém přenosu záchranu dvou topících se vodáků, ale dojmy z horního toku to všecko převažují ;-)
I já jsem kdysi nasákla kouzlem vody, když mě řeka nosila na svém hřbetu. Sázavu mám prakticky stále na dohled a často si s ní alespoň ze břehu chodím popovídat. Čtení téhle útlé a rozměry nevelké knížky mne zatáhlo zpátky do dob, kdy mi bylo ještě -náct a krátce -cet, kdy jsem také naslouchala "... brebentění řeky mezi kameny a jejímu mlaskání v křovinách...". Pan Šmíd má dar nechat řeku ožít a radosti i strasti vodáka představit ve velice pohodovém, vtipném a poutavém balení. Každý kdo někdy na vodě byl, si musí tuhle knížečku užít - a kdo na ní nebyl, tak možná zalituje, že ho to minulo :-) Ahóóój :-)
Tuhle vodáckou bibli čtu vždycky mnohem dýl, než by se vzhledem k její délce slušelo. Proč? Nechci, aby skončila. Každou stránku do sebe vsakuju stejně, jako mé pruhované triko vsakuje pot na starém dobrém českém (v)oleji. Je úplně jedno, jestli tuto knížku čtete před vodou, po vodě (a za vodou) nebo nedej bože na vodě, důsledek je vždy stejný - začnete toužit po dalším a dalším vodáckém dobrodružství.
Milá, vtipná, oddechová knížka. Četla jsem v rámci výzvy, ale rozhodně to stálo za to. Dříve než knížku jsem znala podle ní natočený seriál, a i ten se povedl. Hned bych vyrazila na vodu.
Má oblíbená od Zdeňka Šmída. Jak kniha, tak seriál, pro který byla tato kniha námětem, jsou skvělé.
Kdo stihl vyrazit na vodu ještě v době, kdy to nebyla módní záležitost a mohli jste postavit stan kdekoli, kam jste právě dojeli, na toho tato knížka dýchne nostalgií. Přesně o tom voda bývala. A Zdeňkovi Šmídovi se podařilo vytvořit skvěle odlehčené dílo plné milého humoru.
Pro vodáky, kteří se chystají poprvé do lodi, povinná četba - jednoznačně.
Vtipná kniha, kterou ocení zejména ti, co někdy jeli vodu :-) Kamarádi hlavního hrdiny jsou strašně sympatická parta, se kterou bych se z fleku vypravila kamkoli :-)
Díky čtenářské výzvě se mi dostala do rukou skvělá humorná četba a těším se, že si přečtu celou sérii. Bavila jsem se i smála nahlas až do konce. Na letní horké léto ideální četba.
Dlouho jsem přemýšlela, kterou knihu s "aneb" v názvu do výzvy zvolit a nakonec jsem neodolala a po pár letech se vrátila k vodákům. A myslím, že ne naposled. Pěkné čtení s milým humorem a trochou krásně smutné nostalgie. Moc ráda mám i ostatní knihy ze série a i tv seriál se povedl.
Tuhle knihu jsem četla někdy před dvaceti lety, když jsme na gymplu celá třída jeli na vodu. A tehdy jsem se mohla uřehtat. Teď po letech jsem ji kvůli Čtenářské výzvě vzala do ruky znovu, ale vzhledem k tomu, že se ze mne vodák nestal a ty nejlepší vtipy se mi vybavovaly dřív, než jsem k nim v knize došla, tak už toho řehtání tolik nebylo. Čímž nechci shazovat knihu či autora - jste-li vodák nebo chystáte-li se s partou na vodu, s klidem po téhle příjemné oddychovce sáhněte.
Ačkoliv je tohle klasika, vlastně se mi víc líbilo pokračování Proč bychom se nepotili, možná protože mám k horám větší vztah než k vodě. Ale obojí je samozřejmě moc příjemné čtení, které pohladí duši a rozvibruje bránici.
Ten kdo mi ji půjčil řekl: "Nečti to ve vlaku", bohužel marně.