Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
Zdeněk Šmíd
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Šmankote jak já bych zase jela na vodu a se starou partou.Krasné čtení hlavně pro vodáky a trempy.
Ach jo, protože na vodu nejezdím, proto tohle čtení nebylo tak úžasné, ale někoho určitě osloví, protože jsme každý jinýýýýý
Všechny vodácké průvodce tohoto autora můžu číst pořád dokola, takže jsem je pro jistotu přečetla opět všechny, výzva nevýzva :-D a jsou to pořád stejné pecky...
Jsem vodák. Znám seriál, znám některé pasáže z knihy, ale až díky koronavirové době jsem si ji mohla vychutnat kompletně od začátku až do konce. A vychutnala jsem si. Autorův styl pro mě sice není úplně nejčtivější, ale jeho příběhy jsou lidské, humorné a stoprocentně pravdivé :-) Myslím si ale, že kdo to sám nezažil, tak mu knížka nedokáže dát tolik...
V knize je několik úsměvných příhod z vodáckého prostředí. Obvzláště ten poslední je velmi vtipný. Nejsem sice vodák, ale při čtení jsem se viděl mezi nima. Je to napsáno svižně a vtipně. Určitě si přečtu další knihy o těchto vodácích. V době nucené karantény je to dobrá kniha k přečtení, protože pozdvihne náladu.
Pracně dočteno jen kuli “aneb” v čtenářské vyzve. Volba to nebyla, bohužel, šťastná. Čte se bez zaujetí, možná tím, ze se nejedna o roman nebo povídku, ale o průvodce. Oceňuji dva poměrně vtipné postřehy ze začátku a kratičkou pasáž z konce, jak Ofelie vysedala z lodi. Knížka má smůlu, ze v současné době není svým obsahem úplně aktuální, ale zároveň ještě nemá dostatečnou historickou hodnotu.
i já mám z knížky rozporuplné pocity... prostě to nebylo úplně ono, ale nakonec jsem se celou knihou přece jen prokousal.
podle mě byl seriál, ač nemá úplně super hodnocení, lepší než kniha
Nejsem vodák, takže jsem mnohým výrazům moc nerozuměla, ale přesto jsem se docela dobře pobavila.
Knihu jsem zvolila do výzvy, podle hodnocení jsem čekala, že se zasměju. Asi budu patřit k těm pár lidem, kteří se nejen nezasmáli, ale hlavně nedočetli. Bohužel. Tohle se fakt nedalo...
První, a absolutně nejdokonalejší vyprávění ze Šmídovy série "Proč bychom se ...." Celou řadu citátů používám dodnes, na vodě i mimo ni. Druhé pokračování o lezení po horách nebylo špatné, a za zmínku stojí ještě nostalgické "Proč bychom se netěšili", v níž odešel sympaťák Křižák. Potom se ta série bohužel zvrhla na obtížně stravitelnou kombinaci cestopisů, filosofování a mravokárství.
Knihu jsem nedočetl, nebavila mne tak jak jsem si myslel podle hodnocení, a ani těch pár stran jsem se nedonutil dočíst. Písně/říkačky/básně nebo co to v knize bylo jsem přeskakoval. Myslel jsem že bude více vtipná.
Nakonec příjemné překvapení...prvních cca 20 stran mě iritovalo nucenou vtipností snad v každém odstavci a měl jsem chuť to několikrát odložit. Jak se ovšem rozjely historky samotných vodáků, nabralo povídání velmi příjemnou jiskru, která se udržela až do konce.
Knížka se mi moc líbila, i když nejsem vodák (ne, že bych nechtěla, ale my jsme vždycky vandrovali na kole nebo vlakem a pěšky). Některá místa se mi tam zdají méně povedená, ale to mi nijak nebrání dát pět hvězdiček. Aby ne, když několik kapitol mi stálo za opsání na stroji. Chtěla jsem si je uchovat i po vrácení knížky do knihovny. Když pak vyšla znovu, s radostí jsem si ji koupila a pak i některé další díly. Seriál posoudit nemůžu, protože jsem viděla jen kousek a šla od něj (pro mě by to zkrátka nebylo, skoro určitě by se mi nelíbil). A ještě přidám vzpomínku: pan Šmíd byl u nás kdysi v knihovně na besedě a říkal, že se při té příležitosti prošel několik kilometrů podél řeky : o)
Po přečtení této knihy (čtenářská výzva) mě mrzí že jsem byla na vodě akorát jednou a to ještě na turistickém kurzu se školou...musím to napravit
Ke knize mě přivedla čtenářská výzva. už jsem o ní v minulosti slyšela a ejhle, zjistila jsem, že už jsem v minulosti knihu četla a že příběhy znám. Nicméně to vůbec nevadí, kniha neztrácí na kvalitě a ani na druhé přečtení. Super vtipné a přesně popsaná atmosféra, která se odehrává na vodě. Vidím to, že za 10 let si ji přečtu znovu.