Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361942/bmid_proc-bychom-se-netopili-aneb-vodack-AG7-361942.jpg
4
583
583
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
K téhle knížce se ráda vracím, stejně tak jako ke vzpomínkám na zašlé vodácké časy. Spolehlivě mně rozesměje. Po přečtení mám vždycky chuť vyrazit zase někdy na vodu.
Jak jsem jen na tuhle knížku mohla zapomenout?
Ač jsem nikdy nejela vodu,díky ní vím,co je vracák,háček,nebo porcelán. Řvali jsme u ní s kamarádkou smíchy..a trochu záviděly.
Jestlipak ještě existují vodáci jako v této knize? Smutně hledím na Vltavu zaplněnou jako dálnici a vzpomínám na poetiku let minulých...
Taková hezky odpočinková a čtivá knížka, určená výhradně pro vodáky (ostatní asi nebudou příliš nadšení). Chvilkami trošku slabší, ale zasmála jsem se. Takže ahoj.
Trochu je mi líto napsat, že mě kniha nebavila tak, jak jsem doufala. Ve Vodáckém průvodci jsou zábavné kapitoly, u kterých jsem se usmívala. To ano. Ale také byly chvíle, kdy mě četba nudila, hlavně Kennyho pohádky a plané okecávání. Díky tomu, že převládaly vtipné pasáže, váži 3 lodní uzly.
na vodu jsem jela poprvé, když mi byly tři. o 6 let později vyšla tahle knížka a naši si ji koupili. to jsem ji asi četla poprvé. byla brožovaná a teď z ní padají listy, protože téměř každý, kdo se k přidal k vodácké partě POHODA, si ji musel přečíst. většinou začal už na vodě a pak byl slyšet jen chechot z nafukovací matračky, kdy byl postaven tábor a onen nováček už věděl, o čem že ta voda je. Krutě pravdivá kniha. Knížka s námi sjela Sázavu, Lužnici, Oravu i Hron, myslím, že i Ohři a Vltavu. Ve svém "doma" už ji mám taky, v tom novém vydání, ale to vůbec nevadí, i když z té modré táhne řeka nostalgie. a tak občas doma u našich používáme tuto knihu jako zdroj citací a zábavy, protože nám pokaždé vyvstane nějaká ta vzpomínka na vodu. a citovat můžeme opravdu všichni.
Nádherná, čtivá knížka, která mne hned napoprvé přilákala k vodáctví. Asi bude navždy jednou z hlavních srdcovek mezi knížkami. Jen škoda, že tyto časy jsou dávno pryč a na českých řekách se již neobjeví. Čím dál více ve mne tato knížka budí kromě všech krásných pocitů i nostalgii.
MILUJU tuhle knížku. Mám ještě to první vydání, z kterého mi tatínek četl na dobrou noc. Bongo, Křižák, Keny, parta Řízek atd... to mě fakt nikdy neomrzí. Člověk se pobavil slušným a inteligentním humorem. Seriál jsem viděla jen jeden díl a strašný! Ale kniha mě nikdy nepřestala bavit.
Nepočítám-li povinnou rybníkovou instruktáž na tělovýchovném kurzu v prváku VŠ, jsem vodou nepolíbená. Ale tohle mě bavilo vždycky. Dokážu se deset minut tlemit nad "Tak fofrem. Počítám do třinácti. Dva, čtyři, šest, osm - "
Možná mě jednoho dne drahý přemluví, abych do toho plavidla sedla, možná. Zatím ať tam sedává s jinými, já se spokojím s četbou.
Hurá, mám toto dílo po týdnu konečně za sebou. Četla jsem knihu déle než 400 stránkovou detektivku. Být Ofélií určitě jedu radši do Varny. Chci se příznivcům a autorovi omluvit, ale asi nejsem vodák až na pár vtipných hlášek mi přišlo, že čtu jen blábláblá... Nemít knihu ve čtenářské výzvě, vůbec bych ji nedočetla.
Dnes uz skvely historicky dokument o tom, jak se jezdilo na u nas na vodu v 70. a 80.letech. Pokladnice vtipu a vzornik klasickych situaci a pribehu. Vydani z roku 1987 mam doma stylove salatove. Nasledek zapujceni rodicum na Vltavu a jejich vzorne spolupraci. Mama mela rozectene a nechala nahore v nezavazanem lodaku a tatik podlehl sve aureole vodackeho veterana (kterym ale jinak je) a podcenil salbu lomu vody na krumlovskem jezu, takze kdyz k nemu prirazil v domneni, ze tam je par cisel vody, nestacil ani vytahnout nohu a zahucel s lodi, bagazi i hackem-manzelkou do vody pod jez.
Vodácký průvodce pro Ofelii je vodácký průvodce pro všechny vodáky. Je to víc než kilometráž, víc než příjemné povídání. Četla jsem poprvé před x lety na první vodě v 17 a vždycky se k tomu ráda vracím, i když dnes už málokdo jezdí v laminátkách a lodě se vlakem už přepravovat nemohou. Je to vtipné, čtivé, záživné i poučné. Naprosto úžasné jsou básničky, které zhudebnili hoši z Hop-Trop na stejnojmenném CD ( akorát nechápu, proč do seriálu se nedostaly). Seriál je na můj vkus trochu moc překombinovaný, jak se autoři snažili zahrnout tam co možná nejvíec knih, a je trochu o něčem jiném...
Jinak všechny Šmídovy knížky jsou naprosto dokonale napsané.
Četba tohoto originálního a vtipného vodáckého vyprávění spadá i do mého dávného krátkého vodáckého období a poznávání řeky Lužnice. Snad i proto jsem byla z knížky tak nadšená...
Nemůžu si pomoct, bohužel. Nedám se ani zviklat pozitivním hodnocením a komentáři. Vodu jezdím pravidelně, jako instruktor, tak sám s přáteli. Knížka není až na pár výjimek moc vtipná (tedy vůbec). Dočetl jsem jí jenom díky ději, který se odehrává na vodě. Prostě jsem ke knize nenašel cestu. :)
Lužnici jsem ještě nejela, ale každá řeka je kouzelná.. přečteno po sjíždění Hronu 2014 s Klubem vodáků Jeseník a mým Mužem a našimi 3mi draky.. takže nálada na čtení byla veliká..
"KDO TADY NAJEL NA ŠUTR A ŘEK SPROSTÉ SLOVO, AŤ UDĚLÁ ČÁRKU!" :-)
PS: Háčka jsem dělala kapitánovi ženského rodu, Marki, takže balada!
Přečteno i zažito. S ženou jsme se poznali jsa hozeni do jedné kánoe, na prvním jezu jsem ji neutopil, tak mi dělá háčka dodnes. Vzpoury žen a mužů jsou na vodě (i v životě) podobné jako ty v knize, obě pohlaví mají tisíce důvodů proč začít stávkovat. Jen ty řízky bych, jsa na mužské straně konfliktu občas raději oželel, kdyby to ubralo na jistě dobře míněném cepování mužů ze strany ženstva...
Mám doma, přečtené snad milionkrát s osobním vztahem :) Vodácká bible, tak přidávám obrázek.
Trocha nostalgie a vzpomínek. Na tuhle knížku jsem poprvé narazila před ..., no už je to delší doba. Tentokrát se sice takové nadšení jako tehdy nekonalo, ale pořád je to vtipné a fajn.