Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
Zdeněk Šmíd
Kultovní kniha o partě vodáků Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii spisovatele Zdenka Šmída se vrací. Je určená nejen milovníkům klidných vod a peřejí, ale všem, kteří se chtějí od srdce zasmát a naladit na dobu prázdnin a dovolených.
Přidat komentář
Tuto i druhou knihu - průvodce jsem četla před mnoha lety a tehdy jsem byla nadšená, chtěla jsem si připomenout ony zážitky, ale dnes už mi to už jaksi vyčpělo, člověk se nemá vracet k minulosti...
Super kniha, super čtení. Ač neplavec :-) , pobavila jsem se, zasmála..., prostě tento typ knih miluju :-) Krásně knihu vystihl komentář od n.ezn.amy, který mě na toto čtení netušíc nalákal. Opět díky a jdu na další díl ;-)
Příběh party vodáků, kteří sjíždí řeky a jejich humorné příhody, které se mohou stát jen a pouze na vodě. Boj s vodními živly, věčné spory mezi kormidelníkem a háčkem či stálé trable s Českými drahami. Milý a laskavý humor vás provází celou knihou a úsměv vám nezmizí z tváře.
Ne a ne se s panem Šmídem nějak potkat. Oba jsme se snažili, on hezky psát, já přečíst knihu až do konce, ale upřímně řečeno, drhlo to jako loď v mělké vodě.
Ze všech toků nejvíce, nejvíce, nejvíce, líbí se mi Lužnice, Lužnice, cé!
Ačkoliv to nebyla mnou čtená první knížka od Zdeňka Šmída, nesměla mě minout. Ne nadarmo se říká, že pokud vás cokoli hodně zaujme, tak používáte citáty a úryvky, neboť se stanou součástí vašeho já. U party kolem Kenyho, Bonga, Křižáka, Dany, Lídy, Lucie a dalších to platí do puntíku.
Super pohodová a vtipná knížka. Ideální čtení na relax a odpočinek, ne jen k vodě ;)
Člověk ji přečte za chvilku s dobrým pocitem a náladou.
Poslouchala jsem jako audioknihu a skvěle se bavila. Člověk nemusí přemýšlet a jen se nechává unášet pohodovou atmosférou, kterou léto na vodě přináší. Určitě se pustím i do dalších knih od pana Šmída :-)
Odpočinkové svižné čtení. Nemusíš u toho moc přemýšlet a jen se necháváš unášet svou fantazii a představivostí při četbě. Pro mě nejkrásnější pasáž Pohádka pro Ofélii - strana 126 - Odchod vodní příšery. Soužití lidí na vodě zdar!
Vzpomínání na mé prožitky z mládí obsahuje i tato knížečka. S jemným humorem odhaluje pěknou náladu jakou jsme prožívali na našich jízdách po Lužnici, Sázavě, ale i na "volejích" třeba na Oravské přehradě. Hodlám přečíst i autorovy knihy o pěším putování.
Silne zklamani a nebo prehnana ocekavani? Tesil jsem se na zabavnou oddechovou "storku" party kamosu na rece a odmenou mi byla nuda, co se tahla, jako olej.
Před týdnem jsem byl na vodě (Ohři) a najednou záblesk – vždyť jsem taky před hodně lety četl tuhle klasiku Zdeňka Šmída! Velmi příjemně se četly jak popisy krajiny a řeky, tak jsem se krásně těšil ze svěžích rozhovorů party vodáků. Moc příjemné a oddechové!
Posloucháno jako audiokniha. Celkem příjemná oddechovka do auta...Ale musím se přiznat, že jsem čekal trošku více humoru, tohle bylo spíše úsměvné. I přes to, že namluvil (načetl) "Jarda Kužel", nějak mě to nerozstřelilo...
Díky čtenářské výzvě jsem si tuhle knížku znovu po letech přečetla a znovu se báječně bavila. Ale také na mě padla nostalgie...
Vodácká klasika, říkali. Každý správný vodák by si to měl přečíst, říkali.
Neříkám, že je ta kniha špatná, ale trpí pár paradoxy. Pokud jste milovníky vody a pravidelnými návštěvníky řek, mnoho věcí vás v ní nepřekvapí - v mém případě pak výsledkem bylo, že jsem se vlastně nudila a počítala stránky a co mě trochu drželo nad vodou byla sentimentalita. Možná i z toho důvodu mi běžné vodácké příběhy celkem vyhovovaly, ale pohádky, vodácké ráje a podobné mě notně rozčilovaly. A z druhé strany, pokud zkušený vodák nejste, spousta humoru vám unikne. A není se co divit, upřímně jsem si sama občas nebyla jistá, jestli autor něco myslí vážně nebo ne a že šlo o vodácký humor se často prokázalo až o mnoho stran později. Určité aspekty knihy nestárnou úplně dobře... a autor, se mi zdá, místy příliš tlačí na pilu.
Co je na knížce (paradoxně) nejzajímavější je pro mě stáří, protože ukazuje některé staré stránky vodáctví, které už neznáme (posílání lodí vlakem, psaní vzkazů křídou). To je upřímně asi jediná věc, která mě skutečně zaujala. Rozumím, proč je knížka tak populární, ale pro mě to tak úplně nefungovalo.
Knížka ve mně nechtěně vyvolávala nějakou nostalgii. A sice po tom, že už vodu nikdy člověk nezažije takovou, o jaké nám povyprávěl Zdeněk Šmíd, a toho vážně lituju. Dneska u táboráku sedí každý druhý s mobilem, hnus... Tehdy se psaly vzkazy křídou na mosty, dnes už se takové retro asi nepraktikuje... Vypráví mile, úsměvně, navnaďuje - až si člověk po chvíli představí sám sebe v loďce mezi břehy. Děkuji, že mi to připomnělo vzpomínky na tu mou jedinou vodu - a právě Lužnici :) I o tom jezu Dráchov se tam psalo... tam jsem sice viděla v přímém přenosu záchranu dvou topících se vodáků, ale dojmy z horního toku to všecko převažují ;-)
(SPOILER) Pro vodáky hezké čtení plné nostalgie. SPOILER: Pro ty, kterým se líbil stejnojmenný seriál, je to úplně o něčem jiném. Tvůrci se jen snažili zachytit ducha určitých postav a některé vybrané děje z této a asi i dalších knih autora, které jsem zatím neměl možnost číst.
Třeba Křižák je v seriálu totální výplod filmařů.