Proč má Eda spoustu času a dospělí ne?
Meike Haberstock
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335594/bmid_proc-ma-eda-spoustu-casu-a-dospeli--2Se-335594.jpg
4
11
11
Edovi je šest let, chodí do první třídy a má pořád spoustu volného času. Stíhá dělat všechno, na co má chuť. Jeho maminka naopak vůbec čas nemá. Často dělá několik věcí najednou a je pak nabručená a bez nálady. A Edu to trápí. Nerozumí tomu, jak je to možné, že dospělí čas nemají a děti ano? Jediný dospělý člověk, který má času dost, je dědeček. S ním bude Eda hledat odpovědi na otázky, co je to čas a kde se vlastně bere. Podaří se jim problém rozlousknout?... celý text
Přidat komentář
Eda toho věděl hodně. Na to, že mu bylo šest. Edova maminka toho věděla hodně málo. Na to, že jí bylo už třicet, myslel si Eda.
Pár stránek a hodně moudrosti.
Někdy dospělí potřebují vědět, jak věci vidí děti.
Každý by si měl udělat čas, na to co má rád a na to pro co žije a já myslím, že rodiče žijí pro své děti.
A děti by to měli vědět a cítit.
Neměli by mít pocit, že se rodiče zlobí, protože si myslí, že něco udělali špatně.
Edova maminka je permanentně ve stresu, ale jejich volný den se mi moc líbil :-).
Edův dědeček už má času kolik chce :-).
Eda je velice chytrý klučina, jeho pomoc mamince byla opravdu vynalézavá :-).
Nejen Eda může mít dost času, ale každý ho může mít :-), jen musí chtít a něco pro to udělat :-)
Čtenářská výzva 2024, téma 19.
Eda se diví, proč má sám hromady času, kdy neví, co dělat a jeho máma to má přesně opačně.
Odpovědi na otázky ze svého notýsku najde u dědy, který jako důchodce má taky hodně času.
Líbilo se mi, že u každé kapitoly je uvedený počet slov a vtipný příklad toho, jakou dobu zhruba trvá přečtení jedné kapitoly.
Milá knížka o tom, jak děti vnímají (nevnímají) čas. Občas si vzpomenu, jak to bylo fajn neřešit v kolik hodin a kde musím být a kolik mám na jakou činnost času. Čas prostě byl a využívali jsme ho tak, jak jsme zrovna chtěli. Když se šlo ven, domů se došlo až na večeři, když mamka zavolala z okna, nebo když museli ostatní domů. A bylo nám úplně šumafuk, kolik hodin zrovna bylo. To dospělí hlídali ten "pravý" čas na všechny ty "důležité" činnosti. Vrátit se tak k dětské perspektivě vnímání času, byť jen na malou chvíli (knížku máte za odpoledne přečtenou), bylo vskutku kouzelné.
Proč má Eda spoustu času a dospělí ne?
Četla jsem synovečkovi, předškolákovi, když jsem ho hlídala. Potom jsem mu trochu osvětlila hodiny, ale má čas.
Nebyla to špatná knížka.