Proč unikáš mi
Lope De Vega
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74794/proc-unikas-mi-74794.jpg
4
11
11
Sonety o lásce a o tom, co ji provází, tj. o žárlivosti, obavách, zášti, zhrzení, a také o čase, jenž ji prohlubuje a činí nejplnější ve chvíli, kdy čelí záhubě, ve chvíli smrti. Verše obrážejí milostnou biografii největšího dramatika, básníka a prozaika španělského „zlatého věku“.
Přidat komentář
Náhodou se mi dostala k přečtení sbírka těchto milostných sonetů ...
A tak na závěr nedělního dne jednu posílám ....
Ty bereš lásko šípy plné hran
z pozlaceného toulce nazdařbůh
a střílíš je jak slepý dobrodruh
a my je máme potom tahat z ran ....
Pěkná zamyšlení muže - o čem jiném, než o ženách ....
Sonety...
Vcházejí mi do mých literárních cest a já se jimi vždy nechám zlákat...
A jsem k nim přísný, přísnější než k jiným básním...
Vegovy sonety jsou možná ovlivněny Shakespearovou tvorbou. Jako jeho vrstevník by se jím mohl inspirovat. Ale nejsem nakloněn této možnosti. Španělovy básně jsou více živočišné a lidské, více okoralé životem. Měl jsem při jejich čtení pocit skutečna. Nakolik byl vyvolán dílem překladu pana Mikeše, netroufám si hodnotit.
Za TY BEREŠ, LÁSKO, ŠÍPY PLNÉ HRAN a ŽENA JE TO NEJLEPŠÍ, CO MUŽ MÁ, či naprosto dokonalou NA SMRT JEDNÉ DÁMY, JEDINEČNÉ HEREČKY uděluji nejvyšší hodnocení...
Omylem jsem na Vegu narazila v knihovně, když tam podivně "čučel"- neznámo proč - mezi Vančury... Řekla jsem si, že jako pobídka to stačí, a vzala ho na návštěvu domů. Nemůžu říct, že bych byla vyloženě zklamaná, některými verši mi snad i mluvil z duše, ale jako celek mě sbírka nijak zvlášť nenadchla. Mnohem víc mě zaujal jeho soukromý život v doslovu Vladimíra Mikeše. Zdá se, že rodičům ho radši nepředstavím, proutníka!
Renesanční ani barokní poezii moc nečtu, ale Lope de Vega je světlou výjimkou a výbor Proč unikášmi patří mezi mé nejoblíbenější sbírky. Je to dáno jednak skvělým a svěžím překladem Vladimíra Mikeše, a také tím, že Lope de Vega píše ve zkratce, jsou mu cizí sáhodlouhé promluvy a jde přímo k jádru. Ve většině případů jde o sonety z Lopeho divadelních her. Hlavním tématem je láska ve všech podobách. Narozdíl od jiných dvou velikánů španělské barokní poezie Queveda a Gongóry mi básně Lopeho de Vegy ťaly přímo do srdce. Je to asi ta přímočarost, srozumitelnost a jednoduchost, kterou mě Lopeho verše - narozdíl od trochu těžkopádných a překombinovaných veršů Queveda a Gongóry - stále oslovují.
Štítky knihy
španělská literatura barokní poezie
Autorovy další knížky
| 1960 |  Ovčí pramen |
| 1962 | Zahradníkův pes |
| 1985 |  Dorotea |
| 1975 | Proč unikáš mi |
| 1973 | Zlatý vek španielskej drámy |
Podle hodnocení ostatních to špatná sbírka nebude. Mně ale bohužel nesedla. Nemám z ní pocit, že autor hovoří přímo ze srdce. Je hodně podřízený formě veršů, jako by na formě záleželo víc než na obsahu. To asi vychází z doby jejich vzniku. U některých básní mám dokonce dojem, jako by vznikly jen proto, aby prostě nějaká báseň vznikla, než že by autor měl potřebu něco vyjádřit. Jenže já jsem laik. Poezii mám ráda, ale nejsem žádný znalec. A navíc každému se samozřejmě líbí něco jiného. Takže to berte jen jako můj osobní dojem.