Proces
Franz Kafka
V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě. ... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem sice nečetla, ale viděla jsem její divadelní provedení a celou dobu jsem jen zírala, na co to vlastně koukám. A konec? Třešničkou na dortu.
Prostě Kafka. 4*
Nejlepší Kafkovo dílo, dokonalý román plný výborných myšlenek a kritiky společnosti. Hlavní dějová a myšlenková linie představuje hlavního hrdinu Josefa K., který je zcela bezúhonným člověkem, ale je společností souzen za přirozenou maličkost (která dokonce může být jen pomluvou), která však není v souladu s upjatými společenskými konvencemi. Přestože mu to všichni rozmlouvají, rozhodne se nevzdat, útočí proti soudu a svoji neexistující vinu odmítá přiznat... společnost je ale silnější, a tak je soudem odsouzen a tuto vinu nakonec pod tlakem okolností sám přijímá. Výborná, dokonale napsaná kniha.
Určitě zajímavá kniha, která má mnoho příznivců, ale tento styl mě nijak neoslovil.
Štěstí, že tahle knížka mě v pubertě minula, asi bych se k ní už nevrátila - ale v současnosti mě uchvátila. Souhlasím s některými komentáři, že se knížka dá těžko interpretovat - nebo v souladu s příběhem o dveřníkovi - je tu interpretace přinejmenším několikerá, v zásadě si odporující, přitom se však nevylučující :) Napadla mě i podobnost mezi neosobností a odcizeností soudu a chováním pana K. k podřízeným, kteří taky nevědí jak se zachovat , aby byl nadřízený spokojen. Možná je to i o tom, že čím víc člověk přemýšlí, tím víc najde překážek... Nejistota, neschopnost věřit, složitost života, pravidla a pravidla, obětování téměř všeho času práci - a život samotný zůstává nenaplněn. Také korupce a přebujelá byrokracie a všehoschopní mocipáni jako by dodávaly životu tu přízračnou paralyzovanost.
Zajímavá byla také "autorem škrtnutá místa" (mám vydání z roku 1965, kde jsou na konci některé nedopsané kapitoly a místa škrtnutá autorem - proč je asi škrtl?).
Něco na tom bude. A ať mě odstřelí, vážně jsem se pokoušela pochopit co. Nevím, jestli je to tím, že jsem k takové úrovni ještě nevyspěla, nicméně se mi dílo zdá šíleně těžké, po dvaceti stranách pravidelně usínám a kdybych nemusela dočíst, už by mě Proces nikdy neviděl.
Divím se takovému vysokému hodnocení. Proces je zvláštní, dočetla jsem ho jen silou vůle, styl psaní mi moc nesedl, materie je těžká, často neuchopitelná. Jedna * za to, že světovou klasikou asi není jen tak pro nic za nic a v rámci obecné vzdělanosti je třeba knihu znát. Další 2 hvězdičky za zanechaný dojem, není to kniha, kterou dočtete a už si nevybavíte o čem byla. Přesto vím, že po ní znovu nesáhnu.
Musím uznat, že děj mě neustále něčím přitahoval a to i přesto, že leckdy působil vcelku prázdně. Styl psaní je docela čtivý, ale... Řada nedořečených snad až nelogických událostí je kafkology vykládána jako geniálnost, můžeme ji ovšem chápat i zcela obráceně jako grafomanské večerní běsnění bez hlubšího smyslu. Nevím, nechci vynášet jednoznačné soudy, protože to není špatná kniha, ale jako vlajková loď "největšího" českého autora asi trochu (pro mne hodně) málo.
V první řadě musím říct, že tohle Kafkovo dílo bylo velmi těžké vůbec přečíst. Když však pominu fakt, že jde o něco složitější četbu, nemůžu o Procesu říct jedno křivé slovo. Nic zvlášť krásného se zde neodehrává (právě naopak), ale tato kniha má v sobě něco, co v člověku budí neklid a nutí ho číst ji stále dál. Za zmínku stojí dynamický vývoj postavy Josefa K. – zvláště pak vývoj jeho názorů na proces a soud.
Toto dílo patří k mému nejvyššímu TOP. Příběh pana K. navodí čtenáři, pro mne krásnou, depresivní atmosféru. Mám moc ráda absurdno, nemožné situace, i když některé nemožné nejsou až tak nemožné, takže tato kniha a styl, jakým je psaná, mi dokonale sedly. Po dočtení jsem jen přemýšlela a přemýšlela. A část o čekání na soud na půdě, nebo kde to přesně bylo, je dokonalá. Kolikrát jsem takto seděla ve škole na půdě (učitelé tam měli svá doupata), čekala a měla jsem takový stísnění pocit při vzpomínce na Proces.
Znovu jsem se pustil do toho slavného Kafky a tentokrát v delší podobě, která mi - k mému štěstí - opravdu sedla.
Transcedentální veledílo, které se vám vryje do paměti a pár hodin - někdo možná dní - zůstanete s velikým otazníkem v hlavě nad tématem a dějem knihy. Vážně myslíte, že NIC se nemůže stát, aniž byste o tom nevěděli? Opravdu myslíte, že konec nemůže přijít tak rychle, jak to začalo a vy jste přitom stále s nechápavým výrazem a bez jakékoliv důležité informace?
Proces vám ukáže trošku složitější cestu do města a ani bych se nedivil, kdyby jste na konci zabloudily.
Kdybych Proces nečetla za slunných dnů na zahradě, asi bych z té deprese jen tak nevyšla... Proces mě děsil, uvdivoval a něco ve mně zanechal.
Moc zajímavá kniha. Tajemná, depresivní a absurdní (K. se vlastně ani nedozví, proč je proti němu vedem proces).
Navíc se mi líbil styl Kafkova psaní (nemohla bych ho ale číst pořád). Ze začátku jsem si nebyla moc jistá, jestli mě tato kniha bude vyhovovat, jestli mě nějak osloví. Ale mohu říct, že jsem ji četla s opravdovým zaujetím. Ikdyž jsem ji četla déle, než ostatní knihy, nikdy jsem neměla nutkání ji odložit nebo mezitím čist jinou knihu.
Není to odpočinkové čtení, ale myslím, že stojí za to. Mohu jen doporučit!
PS: Trochu mě dostalo, jak to nakonec s Kafkou dopadne...
O Kafkovi se říká, že ho budˇmilujete, nebo nenávidíte.. Mám dojem, že nepatřím mezi ani jednu skupinu-zaímavé počtení, ale jen jednou za dlouhy čas, jinak styl perfektní:) Proces je velmi zajímavé počtení, které chce (mj.) ukázat naprostou nesmyslnost byrokracie a vše zavést ad absurdum..
Ano, bylo to náročné čtení. Po přečtení jsem měla pocit, že bych Kafkův styl poznala snad všude. Dějová linka byla poněkud slabší, ale autor to vyplnil výkladem o tom, jak se věci u soudu mají. Proces chce po čtenářovi jistou dávku trpělivosti, ale ta se po přečtení ukáže jako užitečná.
Překvapilo mě, že je to jiné než jaké nám to líčila učitelka češtiny. Moc se mi to líbilo včetně zasvěcených komentářů o soudu.
Skvěle napsané mrazivé čtení, které vám bude dlouho ležet v hlavě. Můžeme se pouze hádat, co tím autor chtěl říct, shodnout se můžeme na výsledném dojmu, který je opravdu veliký. Nebudu ani lhát a upřímně řeknu, že kniha mi dala zabrat, Kafkův styl psaní je jiný, složitý ale zatraceně zajímavý.
Celý romám mi připomíná, že jednoho dne si člověk jako Josef K. naplno uvědomil pravidla, která jsou nad lidským životem, a touží se s nimi vyrovnat. Jeho hledání je cestou jak se dostat k něčemu smysluplnému, něčemu, oč by se mohl opřít.
Ke konci je podobenství, které dost postihuje lidskou existenci... O dveřníkovi a venkovanovi...
Asi se nestanu fanynkou knížek Franze Kafky... Na můj vkus to bylo až příliš depresivní, příliš temné.
Pěkný román čtivý,zajímavý.