Profesoři

21.02.2023

Klasický "univerzitní román". Mikrosvět lehce zatuchlé, dřevem obložené anglické vysokoškolské koleje, jak ji u nás neznáme. Lesk světoznámé univerzity, která si však žije svým polosmrdutým životem, ve kterém se odehrávají zejména nejrůznější intriky, strategie, neustále se schůzuje a pije, kde vůbec nejde o věc samotnou (věda nebo výuka), ale o budování společenských vazeb, klanů "pro" a klanů "proti", o vykopávání a zakopávání válečných sekyr....zkrátka theatrum mundi v jeho zmenšenině zdí slavné cambridgské koleje. Samotný nápad, který se točí kolem volby nového rektora, je skvělý a vytváří tak půdu téměř pro detektivku - kdyby se tam stal zločin. Snow líčí barvitě volební klání, získávání kandidátů, získávání hlasů se vší smrtelnou vážností, ale zároveň s jemným britským humorem.
"Tihle pánové mají štěstí se svými obory," prohlásil. "Musí to být velice příjemné, když se člověk obejde bez jediné původní myšlenky" - říká např. postava profesora přírodních věd na str. 43 o společenských vědách..... (Jak trefné i dnes...) A nebo: "Někdy ve mě vzbuzujete pocit, kolego, jako kdybych byl předvolán k řediteli pro špatnou práci!" A odpověď: "Někdy, milý kolego, je to přesně ten pocit, který chci vzbudit!" (s. 23). A tak podobně. Jemnost, krása a hlavně nadčasovost - kdo zná současné univerzitní prostředí, musí se tetelit radostí, jak přesně jsou definované charaktery, situace, vztahy a vazby a jak se dynamicky vyvíjejí, jaké motivy mají ti lidé k jednání. Vznešenosti je mezi tím velmi málo, jakkoliv to má dojem vznešenosti budit. Takže mně se to moc líbilo. Že bych byl uchvácen, to ne, ale je to výborné.