Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486758/bmid_proklety-kraj-hGb-486758.jpg
4
2123
2123
Michaela Klevisová tentokrát opustila kriminalistu Josefa Bergmana a v románu z Pošumaví nahlíží na zločin pohledem dvou mladých žen, jejichž životy jsou provázány s místy, kudy se opakovaně prohnaly dramatické dějiny. Zapadlá vesnička Jelení Hora má temnou minulost a dodnes to není ideální místo k životu. Není divu, že odsud Gerda vždycky chtěla odejít a uniknout minulosti. Teď se ale rozvedla, je bez peněz a nezbylo jí nic jiného, než se s dcerou vrátit do nuzného domku po rodičích. Linda na stejné místo přijíždí na dovolenou, aby pátrala po minulosti své rodiny, která se před čtyřiceti lety odstěhovala. Vzápětí ve vesnici dojde k úmrtí a obě ženy odhalí přísně střežené tajemství související s krajem, kde nikomu nebylo souzeno být šťastný. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Nečítala som anotáciu knihy, tak som podľa názvu a obálky čakala temnejší príbeh. Začiatok to celkom aj sľuboval - sen, odľahlý zapadnutý kraj s tajomnými obyvateľmi.
Na jednej strane som očakávala viac temna a napätia, ale v konečnom dôsledku som rada ako to autorka nakoniec poňala. Príbeh bol tým viac reálnejší a veľmi čtivý. Páčilo sa mi vykreslenie postáv a postupné odkrývanie ich minulosti a tajomstiev. Malým mínusom ale bolo, že tých postáv bolo až priveľa a prepojení medzi nimi takisto. Čakala som trošku väčšie prekvapenie na konci.
Zajímavý a poutavý příběh. Opět něco, co mě baví.. Pátrání po minulosti, napravování staré křivdy, minulost a současnost.. Tyhle typy knížek mě baví..
Málokdy se mi stává, že mám v postavách zmatek. Ale tady se jména kryjí s přezdívkami a opravdu jsem se musela mnohokrát zastavit a popřemýšlet kdo je kdo a co, kde s kým. Prokletý kraj určitě není detektivka. Je to román kde se prolíná současnost s minulostí a odkrývá tajemství jedné rodiny a jednoho deníku. Ukazuje nám jak byla těžká doba po válce na Šumavě a není pro každého tak úplně lehká dodnes. Příběh vykresluje krásné Šumavské vesnice a lidi zde . Čte se rychle bez hluchých míst, ale jak už jsem psala zmatek v postavách jsem chvílemi měla.
Kniha není detektivkou v pravém slova smyslu, ani thrillerem. Je příběhem o prolínání minulosti a současnosti, o rodinných tajemstvích a zajímavých životních osudech. Jen je potřeba si dělat poznámky, protože ke konci knihy máte (tedy aspoň já) v postavách trochu zmatek.
Rok jsem tak jako kolem ní chodila a furt se mi do ní kdovíproč nechtělo. Asi jsem byla trochu skeptická kvůli anotaci, protože "detektivka z Pošumaví" ve mně evokovala něco na způsob Policie Modrava.
Tak jsem se teda překonala a najednou to jelo. Prachatice, Zbytiny, Volary, vojenský újezd. Moje dětství a dospívání. Místa, kde jsem vyrostla, kde jsem trávila tábory, sbírání hub s tátou a babkou, kam doteď pravidelně jezdím. Kde to pro mě navždycky bude to původní "doma". Kam pořád říkám, že se nevrátím, ale ono to přijde. Stejně jako u Gerdy, hrozně, ale hrozně jsem se v ní viděla.
Ono prakticky všechny postavy jsem znala. V každý vesnici, obzvlášť na Šumavě, jsou vždycky totožní lidičky. Osoby, které se chovají podle stejného vzorce, stejně mluví, stejně přemýšlí. Vliv prostředí je obrovský. A o to víc je znát, že Linda k nim absolutně nezapadala, její postava mě neuvěřitelně iritovala a byla pro mě hrozně navíc.
A před autorkou klobouk dolu. Má veškerý můj obdiv, protože já, ač rodačka, bych nikdy nesvedla vykreslit šumavskou přírodu a náturu vesnice tak jako ona.
Velmi povedené. Chválím popisy krajiny, přírody, postav. Dějově to mělo spád.
Propojení minulosti a přítomnosti bylo velmi zdařilé. Určitě doporučuji.
Napínavá, čtivá jednohubka.
Vcelku povedená - jen jsem se občas ztrácela ve jménech a rodinných vztazích. Ale nic hrozného.
Příjemné napínavé čtení.
Za mě mírné zklamání, když to porovnám s jejími klasickými detektivkami - asi jsem čekal větší detektivní zápletku. Nicméně četlo se to dobře, téměř jedním dechem. Že umí Klevisová psát, to je bez pochyb - nebál bych se jí označit za českou Agathu Christie, i když zrovna tady příběh připomínal detektivku jen velice vzdáleně. Ale na její obranu dodávám, že knížka ani jako detektivní příběh nebyla anoncována. V každém případě její charakteristiky postav, popisy přírody, i celkový styl psaní se mi zamlouvají, a budu se těšit na další její knihu. Jen doufám, že to bude zase čistokrevná detektivka. 90%
Jo! Bylo to super. Moje první kniha od Klevisové, začala jsem netradičně ne detektivkou a příběh se mi líbil, stejně tak i jeho gradace a vykreslení postav. Za mě palec nahoru.
Moje první knížka od této autorky a určitě si přečtu i její další knihy. Prokletý kraj bych jako detektivku nezařadila, ale spíš to bylo nahlédnutí do rodinných vztahů, na začátku to mělo spád a pak to bylo takové utahané, ale potom se to opět rozjelo. Velmi se mi líbilo jak autorka vykresluje a popisuje přírodu a postavy hezké a zajímavé vyprávění že šumavské vesnice současné i dřívější. Určitě doporučuji k přečtení.
Bylo to tajemné, neřekla bych detektivka. Chválím nádherné popisy, jediné moje výhrady jsou hodně pomalý spád a úplný konec. Celkově ale knihu hodnotím velmi kladně a určitě doporučuji k přečtení.
Obálka mě zaujala hned v novinkách, ale nějak nebyl čas. Naštěstí letošní čtenářská výzva tomu chtěla, že jsem knihu otevřela a rozhodně to stálo za to. Kdyby příběh nebyl v českém prostředí (hlavně jména a ta mentalita) asi by mě uchvátil ještě víc i ta atmosféra a tajemství. Na české poměry je to pro mě hodně super čtení a když bude čas možná mrknu i na něco z historie oblasti a jejího znovu obydlení, rozhodně mě to zaujalo.
Velká škoda toho pomalého rozjezdu, až zhruba od poloviny děj nabral spád a příběh se rozjel. Šikovná detektivka s pátráním v rodině, široké téma poválečné historie i zajímavé postavy. Povedené čtení!
Detektivka jako třeba série s Josefem Bergmanem to není, spíš pátrání po rodinné minulosti a tajemstvích. Četlo se to hezky, obzvlášť v druhé polovině, kdy to dostalo větší spád. Celkově ale zajímavé vyprávění ze šumavské vesnice současné i dřívější.
Hodně zamotané: četlo se sice dobře, protože to dlouho bylo slibné co do tajemství současných a minulých, ale za polovinou už se to táhlo, všeho bylo moc a jen ztěžka se to dočítalo. Víc a víc rodinných vazeb a tajemství a nevyjasněných záležitostí minulosti, které se ale zázračně rychle vyjasnily v přítomnosti - někdy pozitivně, někdy fatálně. Těch přítomných a rozebíraných rodin (podle deníků, portrétů, fotek, vyprávění...) bylo na můj vkus moc - dočetla jsem včera a teď jen horko těžko dám dohromady, kdo ke komu patřil a jak. Napočítala jsem asi pět kompletních rodin, jejichž členové přišli "ke slovu", a to je moc, pokud se jedná o tři generace, sourozence, mrtvé a žijící, budoucí příbuzné apod., někteří potomci Němců, jiní Čechů, povětšinou rumunských Slováků (nebo slovenských Rumunů?). Nejlépe z toho pro mne vyšla Žofie, ta byla jako kůl v plotě, svého rodu poslední...
Z celého na mne padnul smutek a celkem otevřené varování: nevrtat se ve starých tajemstvích, co když se třeba něco nepěkného dozvíme nečekaně o členu vlastní rodiny (jehož stín pak samozřejmě dopadá i na nás samotné) ... 65%
Doplněk: jen o pár dnů později (a jen shodou okolností, nikoli plánovitě) jsem jedním dechem přečetla Prameny Vltavy. Ty strčí Prokletý kraj do kapsy. Vysvětlují, objasňují a napínají ohledně válečné a poválečné minulosti šumavských sudet. Zatímco Klevisová popsala celou tuto historii povrchně jedním odstavcem (Češi a Němci zůstali na místě jen výjimečně, pokud se vyhnuli svým odsunům, většina obyvatelstva se obměnila za Rumuny či cikány) a běžela od toho pryč, aby se k faktům už nevrátila a rozjela si moderní příběh jen rádoby související s válkou, Klabouchová nám to konečně důkladně objasnila (aspoň to, co objasnit dnes ještě jde).
Pokud tohle měla být nejlepší kniha od paní Klevisové, tak vím, že si ty předešlé nejspíše nikdy nepřečtu. Knihu jsem zařadila kvůli výzvě, byla hodně chválena, vysoké hodnocení, ale mě úplně nezaujala. Půl knihy nic moc, styl přeskakování mi moc neseděl. Chvíli jsem nevěděla, jestli se to stalo, děje, nebo nad tim jen postavy přemýšlejí.... posledních 100 stránek odsýpalo, ale tušila jsem, kdo byl vrah i když to v příběhu nebylo až tak důležité..... kladné plusy za vykreslení přírody a postav.
Skvělý příběh, ta atmosféra. Připadalo mi jako bych tam byl taky a prožíval to se všema. Těším se na další knihu autorky.
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v RumunskuAutorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Najnovšia Klevisová je parádna! Vypočutá ako audiokniha. Krásny príbeh o prelínaní osudov Čechov, Sudetonemcov a rumunskych Slovákov s nadherne popísanymi realiami zo Šumavy. Tento román nie je detektívka, skor sa jedna o spoločensky román so zápletkou, ale ta krimi zápletka je skor len tak na okraji. Kniha ma velmi obohatila a donutila sa zamysliet. Hlavni hrdinovia boli sympaticki a drzala som im palce. Nedokazala som knihu odlozit kym som ju nemala dopočúvanú.
Prednes pani Špalkovej bol ok, hoci mne sa ku Klevisovej viac hodí precíteny hlas Kristyny Kocianovej. Odporúčam!