Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486758/bmid_proklety-kraj-hGb-486758.jpg
4
2165
2165
Michaela Klevisová tentokrát opustila kriminalistu Josefa Bergmana a v románu z Pošumaví nahlíží na zločin pohledem dvou mladých žen, jejichž životy jsou provázány s místy, kudy se opakovaně prohnaly dramatické dějiny. Zapadlá vesnička Jelení Hora má temnou minulost a dodnes to není ideální místo k životu. Není divu, že odsud Gerda vždycky chtěla odejít a uniknout minulosti. Teď se ale rozvedla, je bez peněz a nezbylo jí nic jiného, než se s dcerou vrátit do nuzného domku po rodičích. Linda na stejné místo přijíždí na dovolenou, aby pátrala po minulosti své rodiny, která se před čtyřiceti lety odstěhovala. Vzápětí ve vesnici dojde k úmrtí a obě ženy odhalí přísně střežené tajemství související s krajem, kde nikomu nebylo souzeno být šťastný. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem se nemohl začíst, dokonce jsem myslel, že knihu odložím, ale pak se příběh začal odvíjet a já se začetl.
Společně s Lindou a Gerdou jsem objevoval mě dosud neznámé skutečnosti při osidlování šumavského pohraničí po válce.
Vesnice vykořeněná nucenými odsuny původních obyvatel, před válkou a pak zas opačně po ní, navíc v bohem zapomenutém kraji, se stává prokletou.
Objevené deníky odhalují krutou pravdu o slibech a pak realitě života nových osadníků.
V knize vesnice již žije současným životem, ale vztahy mezi lidmi vzniklé v období osidlování přecházejí z generace na generaci, a to včetně temných stránek. A jako je tomu vždy, nakonec vyplavou na povrch a Boží mlýny zamelou.
Detektivky paní Klevisové jsem zavrhla po přečtení první knihy a proto mě naprosto překvapil tento román. Postavy skvěle vykreslené, stejně tak šumavská příroda. Přečetla jsem jedním dechem, nedalo se odtrhnout...
Knížka vyšla už v roce 2021, ale já jsem si ji nechávala na čas, až přijde to správné rozpoložení a touha sáhnout po něčem, co bude jistota, kterážto doba teď na konci roku nastala...
Šumava, odlehlá vesnice Jelení Hora a mnoho tajemství spojených s rodinou mladé ženy Lindy, která se sem z Prahy vrací, aby v minulosti trochu zapátrala... Přidá se i náhlá smrt, možná vražda?
Michaela Klevisová píše knížky, které mi neuvěřitelně sedí - vykresluje uvěřitelné, plnokrevné postavy, splétá zajímavé příběhy, do nichž pokaždé vloží i nějakou zajímavou "naučnou" nadstavbu - zde je to historie rumunských Slováků, kteří byli na Šumavu vládou po druhé světové válce nalákáni vidinou nabytého majetku po odsunutých Němcích, přičemž čekali zařízená hospodářství, realita ovšem byla poněkud jiná... V knize se též objevují poněkud podivínští bratři Michalčákovi - a tady si dovolím odhadnout inspiraci bratry Klišíkovými, se kterými vedl rozhovor Aleš Palán v knize Raději zešílet v divočině, jež vyšla v roce 2018...
Mnozí z vás knížku už jistě četli, ale jestli jste po ní ještě nesáhli, doporučuju všemi deseti...
Hodnocení: 5 * z 5 *
Detektivky paní Klevisové jsem postupně dostávala a nějak nebyla doba na čtení. Teď , když se pomalu vracím do svých zajetých kolejí a klidných vod, kde cítím lásku a bezpečí se vracím i ke knihám , které vlastně pro mě vždy byly na piedestalu zájmů.
Detektivky paní Klevisové, obzvláště tahle, z mé milované Šumavy mě přikurtovala do křesla a krásně jsem se bála. Zápletka, kterou jsem s ní řešila a přitom se toulala mou milovanou, krásnou Šumavou - a vedle křesla měla tradiční bylinkový čaj v hrníčku po babičce - těším se na další knihy od paní Klevisové a věřím, že ponurou zimu, která právě nastává a ocelovou oblohu, která vnáší smutek do duše s jejími knihami zvládnu... hravě...
Knížka začala velmi slibně. Postavy byly realisticky vykresleny a mne velmi zajímalo jaké tajemství se skrývá v Jelení hoře. Konec však vyzněl tak do prázdna a žádné velké odhalení ze kterého by mi spadla brada se nekonalo, bohužel.
Audiokniha. Díky přednesu Petry Špalkové se moc příjemně poslouchá, ale příběh sám o sobě je slabý, nic jsem se nedozvěděla, okamžitě ho zapomenu.
Velmi pěkná kniha, krásně popsané ponuré prostředí hor, vesnice a vztahů lidí v nich bydlících. Zajímavý příběh, ale čekala jsem jiný konec.
O tom, že pohraničí osídlovali také Rumuni, jsem nevěděla. Příběh plynul krásně, postavy jsou také pěkně vykresleny, jen ten konec postrádal moment překvapení. Spíš se jen tak rozplynul do ztracena.
Kniha mě vtáhla do děje a nepustila. Líbilo se mi tajemství, po kterém se pátralo.
Příběhy dvou žen, které osud svede dohromady v pošumavské vesnici jsou dějově umně spleteny. Dozvídáme se podrobnosti o poválečném osídlení Sudet, v tomto případě slovenských Rumunů. Autorka umí velmi pěkně vystihnout atmosféru šumavské přírody, prostředí, charaktery postav, život v chalupách po Němcích i vztahy mezi "sousedy". Trošku vidím problém v dějové lince, ta je tu tady podepřena dost nadbytečnou vraždou, ale jinak není příliš využita a vše jaksi jen poklidně plyne. A na konci mi hodně chyběl wou efekt, vše je příliš očekávané a jakoby bezpohlavní.
Tajemné pošumaví dodává knize nádech ostražitosti. Dvě ženy, které hledají především samy sebe, svede osud dohromady, aby nakonec v kombinaci s vraždou rozpletly zamotané dějové klubko osudu jejich rodin. Atmosféra děje není vůbec špatná, ale příběh je podle mého vkusu nafouklý jako bublina u žvýkačky, která splaskne očekaváným způsobem a dobro vyhraje. Šlo to.
Má druhá přečtená kniha od této autorky a stejně jako ta první s hodnocením kolem průměru. Snad alespoň,že hrdinky tohoto příběhu našly, co hledaly. 55%.
Pátrání v historii jedné rodiny, jedné vesnice. Spousta lidí ví něco, co nechce říct. Nebyla by to Klevisová, kdyby se neobjevila ani vražda
Tentokrát to není typická detektivka s detektivem Bergmannem, ale pátrání je tu i tak dost. Bylo to čtivé, velmi, ale i tak mám pocit, že mi něco chybělo.
Po 3letech jsem se vrátila k této knize, tentokrát formou poslechu audioknihy. Moc zdařile načteno. I když je to detektivka, tak spíše je to o životě lidí zapadlé, tajemné vesničky. Osudy lidí a jejich propletené vztahy.
Opět jsem byla knihou nadšená.
Absence komisaře Bergmana tuto knihu odlišuje, ale zůstává stejně čtivou jako ostatní. Je to moje, myslím, pátá kniha od Michaely Klevisové a v každé vždy bylo něco navíc. Čtenář si tak nejenom přečte zajímavý příběh, ale odchází obohacen o informace, otázka na jak dlouho ;-) Jediné negativum - tento díl byl na mě možná příliš depresivní.
Po Josefu Bergmanovi první "jiná" kniha od autorky a musím říct, že mě děj možná víc vtáhl než klasická detektivka.
(SPOILER)
Prokletý kraj je vlastně pátrání po svých kořenech V Jelení hoře. Linda potřebuje dovolenou, už 4 roky nikde nebyla. Vydá se do Jelení hory, je tam tak krásně, babička i máma odtamtud pocházejí, ale nikdy ji o tom kraji nechtějí nic říct.
Ubytování má u jedné staré paní, má v plánu mít čas pro sebe, procházky, čtení knih. Povídáním s paní Žofií u čaje se dozvídá pár střípků z minulosti.
Procházkámi po okolí se seznámí s Gerdou a dalšími lidmi z vesnice. Minulost Šumavského pohraničí je sama o sobě vlivem války dost těžké břímě, ale kdysi se tam odehrál i příběh, který by bylo lepší nechat spát.
V jednom domě se nachází mrtvola, zda jde o nešťastnou nehodu nebo zabití, vyšetřují policisté. Víc než kriminálka je to pátrání po starém tajemství. Prolínaní a povídání žen třech generací.
Já si knihu užila, mám ráda takhle propojené příběhy, kde jedno souvisí s dalším. Knihu jsem četla jako audioknihu. Hudba mezi kapitoly tomu dodala ponurou atmosféru a přednes četby byl taky skvělý.
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v RumunskuAutorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Moje první paní Klevisová a nedopadlo to vůbec špatně. Nejednalo se o klasickou detektivku, která je pro autorku spíš typická, ale i tak to bylo velmi čtivě a hezky napsáno.
Začátek pro mě byl trošku těžký, ale naštěstí netrvalo zase tak dlouho a kniha mě chytla do svých tenat. Objevovaní dávno zapomenuté historie lidí v téměř zapomenutém Pošumaví bylo skvěle odvyprávěné a celá kniha měla pravou a nefalšovanou atmosféru detektivky. Osudy lidí, o kterých se zde mluvilo, nebyly vůbec jednoduché a život v Pošumaví určitě nebyl žádný med, zvlášť v poválečné době. Závěr byl v celku milý a odpovídal tomu, co bych si u takové knihy představovala. Těším se na další autorčiny knihy.