Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486758/bmid_proklety-kraj-hGb-486758.jpg
4
2122
2122
Michaela Klevisová tentokrát opustila kriminalistu Josefa Bergmana a v románu z Pošumaví nahlíží na zločin pohledem dvou mladých žen, jejichž životy jsou provázány s místy, kudy se opakovaně prohnaly dramatické dějiny. Zapadlá vesnička Jelení Hora má temnou minulost a dodnes to není ideální místo k životu. Není divu, že odsud Gerda vždycky chtěla odejít a uniknout minulosti. Teď se ale rozvedla, je bez peněz a nezbylo jí nic jiného, než se s dcerou vrátit do nuzného domku po rodičích. Linda na stejné místo přijíždí na dovolenou, aby pátrala po minulosti své rodiny, která se před čtyřiceti lety odstěhovala. Vzápětí ve vesnici dojde k úmrtí a obě ženy odhalí přísně střežené tajemství související s krajem, kde nikomu nebylo souzeno být šťastný. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od autorky a musím říct, že se mi docela líbila. Postavy se v průběhu děje proměňovaly a to mě bavilo. Prostředí a způsob vyprávění byly také v pohodě. Tři hvězdy dávám proto, protože mě děj nevtáhl, neměla jsem potřebu číst dál. Byla to pro mě průměrné čtení. Určitě si od autorky přečtu i další její knihy, ale spěchat na to nebudu.
Další kniha mé oblíbené autorky a opět nezklamala. Uvědomila jsem si, že české autory vyhledávám čím dál více a objevila jsem několik talentů, ke kterým se určitě budu vracet, ale neplatí to u české detektivky. Tam mám velké mezery a v podstatě čtu jen Michaelu Klevisovou. Nevím čím to je, ale když jsem zkusila někoho jiného, zdálo se mi to naivní a prvoplánové a moc mě to nebavilo. To u této autorky nehrozí. Místo jednoduchých dialogů důsledně buduje atmosféru a lidskou duši, se všemi zákoutími, která si dovedete představit, zná dokonale. A tak jsem se s mírným napětím vydala, tentokrát, na Šumavu, do Jelení Hory. Výlet trval krátce, jen dva večery, ale stál za to. A já se přesouvám do Vietnamu, tam, kde Hory zpívají:-). A zvědavá jsem moc. No, není to čtení krásné?
Bavilo mě místo, kde se příběh odehrával. Bavily mě postavy, které ho obydlely a bavilo mě odhalovat rodinné tajemství. Bergman mi nakonec vlastně ani nechyběl. Skvělý!
U této autorky jsme zvyklí na detektivky a hledání vrahů. I tady se hledá...ale tentokrát v historii mezilidských vztahů v jedné horské vsi. Námět je tedy odlišný, ale proč ne?
(audiokniha , 9:58 hod, číta Petra Špalíková)
Najkrajšie na Klevisovej románoch je to, ako prirodzene vychádzajú z obyčajného ľudského života na miestach (hoci aj fiktívnych), ktoré sú totožné s mnohými v našich krajinách. Nemusí to byť "najúžasnejší thriller, ktorý ste vo svojom období stretli", je to spleť udalostí, ktorá sa stane bez najohavnejších krvákov a napriek tomu má čo čitateľovi povedať. Ani táto rumunsko-slovensko-česká genéza - motanica v Prokletom kraji nie je výnimkou.
Moje první kniha od Michaely Klevisové, zajímavá zápletka, některé situace mi přišly těžko uvěřitelné, ale celkově se mně román líbil.
Je to dobrá knížka, pro mne Sudeťáka chytlavé téma, docela dobře zobrazené postavy a kraj. Na druhé straně trochu neučesaný a ne příliš zajímavý příběh. Takže škoda, autorku mám velmi rád.
Moje první knížka od M. Klevisové a rozhodně ne poslední. Ovšem je potřeba tu knihu číst pokud možno bez prodlev, jinak se člověk snadno ztratí v událostech a postavách. Tedy aspoň mně se to dělo.
Od Michaely Klevisové mám přečtené (kromě Vraního oka) všechno. Tentokrát bez mého oblíbeného inspektora...předchozí knihy mě přišly napínavější, většinou jsem je "zhltla". To se tentokrát nekonalo, nicméně to nic nemění na tom, že to byl příjemně tajemný příběh a i nadále patří Michaela Klevisová k mým oblíbeným autorkám. Těším se na Vraní oko :-)
Opět bych zařadila do detektivního příběhu, ale i tak to bylo skvělé. Autorka umí skvělé popsat, nejen lidi, ale i prostředí, skvěle vykresluje povahy lidí, ale i ta zápletka byla zajímavá. Neustále jsem očekávala, co se stane a myslím, že to bylo opravdu povedené.
Má první kniha od Michaely Klevisové - a jsem velice nadšená. Zajímavý příběh, barvitý popis krajiny, lidí a jejich minulosti...
Velmi mě překvapilo, s jakou lehkostí se tato kniha četla. Neotřelý a velmi klidný příběh, ale velice nápaditý a čtivý.
Na začátku se mi zamlouvalo jen málo osob. Každý z nich měl nějaké tajemství, které mělo zůstat ještě dlouho ukryté. Ale charaktery se během četby vyvíjely a jejich tajemství jakbysmet. Byl to velmi zajímavý příběh s nečekaným rozuzlením a během čtení na nějakou tu nehodu, co se tam stala, skoro zapomenete. Nádherný popis přírody tomu ještě přidává. Nádhera.
Děkuji paní Klevisové za úžasnou četbu a tímto ji prosím, aby psala dál. Její detektivky patří mezi nejlepší.
Netypická detektivka, která je napínavá svým specifickým způsobem. Je fakt, že ty ponuré vesnické atmosféry a napjaté mezilidské vztahy vždycky trochu zchladí mé nadšení z knihy. Ale čte se to dobře a určitě to představuje zajímavý závan čerstvosti do jinak už trochu fádních detektivních románů a kriminálek. Příběh je dobře promyšlený, postavy vhodně zvolené, popis prostředí velice barvitý a historické vsuvky přibližují zase další nepříliš známý kousek našich dějin.
Výborně napsaná detektivka, víc asi netřeba dodávat. Tato autorka mě sice dlouho míjela, ale od přečtení její první knihy, patří mezi mé nejoblíbenější. Příběh mě okamžitě pohltil, děj je vystavěný takže ho hltáte stejně nadšeně, jako thriller v televizi.
Moje první kniha od autorky a hned mne vtáhla nenásilně do děje.
Knihu jsem přečetla za den a půl ... protože jsem se od ní nedokázala vůbec odtrhnout. Nejdřív jsem se obávala, že vše bude depresivní a smutné a plné strašných starých bolestí, ale nakonec jsem v celém příběhu našla jen "dobře to dopadlo". Pro mne spíš kniha povzbudivá a vůbec mi nic z toho nepřišlo jako "Prokletý kraj". Doporučuji k přečtení.
Mně se ten příběh líbil, bylo v něm přesně to, co mám od M.K. ráda, že mi nechává prostor pro přemýšlení o různých možných řešeních, o pohnutkách jednotlivých postav. Líbilo se mi, jaké sem vybrala chlapy, jen jsem zde měla trochu problém se Žofií, jestli jí věřit či ne. A ten závěr mi nesedl. Ovšem knížku k přečtení doporučuji. Ráda jsem se aspoň v myšlenkách toulala tím krajem, kterým se M.K. nechala inspirovat.
Já opět nesdílím většinový názor. Pro mě opravdu smutná, těžká až skoro depresivní kniha. Nikde žádné slunce - opravdu "prokletý kraj". Ne že by to "nešlo" číst, ale ze čtení nebyla žádná radost a rozptýlení. Ke konci už mě ani rozuzlení nezajímalo. Za mě 2,5*.
Za mě super ..na to že krimi nečtu, tak spisovatelku Klevisovou jsem si zamilovala a ráda si od ní knihu přečtu.. je to pro mě jiné.. tato nebyla tak napínavá, ale krásně mě vtáhla do děje.. tím že pocházím navíc z Prachatic, tak moc milé, vzpomínala jsem na okolní vesnice, města a na kořeny mé rodiny.. doporučuji
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v RumunskuAutorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Knihy s příběhy z pohraničí jsou pro mě vždy lákadlem. Příběh hezky plynul, postavy mě nějak nepřitáhly, ale zápletka zajímavá.