Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486758/bmid_proklety-kraj-hGb-486758.jpg
4
2123
2123
Michaela Klevisová tentokrát opustila kriminalistu Josefa Bergmana a v románu z Pošumaví nahlíží na zločin pohledem dvou mladých žen, jejichž životy jsou provázány s místy, kudy se opakovaně prohnaly dramatické dějiny. Zapadlá vesnička Jelení Hora má temnou minulost a dodnes to není ideální místo k životu. Není divu, že odsud Gerda vždycky chtěla odejít a uniknout minulosti. Teď se ale rozvedla, je bez peněz a nezbylo jí nic jiného, než se s dcerou vrátit do nuzného domku po rodičích. Linda na stejné místo přijíždí na dovolenou, aby pátrala po minulosti své rodiny, která se před čtyřiceti lety odstěhovala. Vzápětí ve vesnici dojde k úmrtí a obě ženy odhalí přísně střežené tajemství související s krajem, kde nikomu nebylo souzeno být šťastný. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha byla fakt jízda. Od začátku jsem se těšil jak to dopadne. Prostředí vesnice na Šumavě, bez signálu a spousta nevyřčeného. Za mě fakt super, navíc autorka je pro mě neznámá, ale svým stylem psaní mi dokonale sedla.
Super kniha mojí oblíbené spisovatelky, pojednávající o někdy složitých mezilidských vztazích. Doporučuji.
Zase tak krásná kniha. U které nechcete, aby byl konec. Nechcete se loučit s krajinou Šumavy. S tajemstvím, které nad ní visí. Popisy chalup, nedotčené přírody. Úplně vás to láká zajet si na Šumavu a objevovat její krásy. Pro mě mistrovské dílo, které ve mně bude ještě dlouho doznívat.
Knihu bych nejspíš nezařadila tak úplně mezi detektivky. Rozhodně mě ale nezklamalo, že se to v ní nehemžilo vraždami a krví, byla to taková “jiná” krimi, než kterou jsem dříve hodně četla. Atmosféru vesničky Jelení Hora vykreslila autorka moc dobře, stejně jako charaktery postav. Jen mi děj přišel místy trochu pomalý a některé části zápletky překombinované. Proto 4 hvězdy.
Paní Klevisová prostě umí. Děj se odehrává na Šumavě, kterou autorka umí krásně popsat. Příběh tentokrát není detektivka, ale je čtivý, zajímavý, osudy postav propletené tak, že to vše dávalo smysl.
Až taková detektivka to nebyla, i když mrtvolu tady najdeme, ale v podstatě až na samém konci knihy, kdy se autorka vyšetřováním vraždy zabývá jen okrajově. Příběh se spíše věnuje hledání odpovědí na otázky z minulosti. Nebo to špatné, četlo se to dobře, ale čekala jsem intenzivnější čtenářský zážitek.
Moc bych tuto knihu neoznačila za detektivku. Spíše je to pátrání po minulosti Lindy a uzavírání starých ran. Vraždu zde sice naleznete, ale až po větší polovině a jen velmi okrajově.
Na několik dní jsem se přesunula na moji oblíbenou Šumavu a užívala jsem si to. Bavilo mě nakouknout do mezilidských vztahů jedné šumavské vísky, rozplétat stará rodinná tajemství a pátrat po stopách předků. Byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne a k mé spokojenosti mi bylo v závěru vše objasněno. Jako krimi jsem knihu nevnímala, spíš jako román s detektivní zápletkou. Těším se na další knihu mé oblíbené autorky.
Kniha mě bavila, byla jsem zvědavá, jak příběh dopadne a co vše se hrdinka o své rodině a její minulosti dozví. Ale označení detektivka bych této knize snad ani nedávala.
Od paní Klevisove jsem četla všechny detektivky. Některé mám oblíbenější než jiné a tahle se zařadila mezi mé méně oblíbené. Špatné to nebylo, bavilo me to, ale opravdu to bylo jen takové vypravování, bez toho u Michali tak typickeho smrncu. Za přečtení to stojí, nečekejte však Kroky vraha, na to to nemá : -)
První knížka od autorky. Zhltla jsem.ji. líbí se mi autorčin jazyk a vyprávění má spád.
Název knihy Prokletý kraj, je poněkud zavádějící. Čekáte co se bude dít, hledáte to prokletí, ale nedostaví se. Nedostaví se ani temnost doby odsunu němců z Čech po válce, o kterých je v knize zmínka, leč nevyužita. I příměr detektivka je nepřesný.
Kniha o pohraniční vesnici, lidé rázovití, ženy pomlouvačné, zápletka běžná až triviálně. Nakonec dopadne vše tak nějak...tak nějak. Žádné napětí, žádné dech beroucí tajemno, nic. Zřejmě jsem četl jinou knihu než recenzenti níže, nebo mi už nestačí tlachání o minulosti u kafíčka v kuchyni nebo hledání psa v lese a za napětí považovat stojící postavu v noci pod stromem. Asi jsem už až moc náročný čtenář. Kniha se sice nečetla špatně, ale já se u ni nudil. Škoda, název knihy byl nadějný.
Zvířata krmím jen tím nejlepším, co pro ně mohu sehnat, protože si nemohou vybírat jako my lidé. Musí sežrat to, co dostanou."
Zapomenutý kraj v Pošumaví, opředený tajemstvím a pověrami.
Chladné noci s přízraky a příšerami.
Démonická Zmora přijde možná na snídani a vrah skrývá svou tvář.
Gerdo, Lindo, Žofie ... !
Historie skoro detektivní, detektiv však chybí.
A pan Klostermann možná závidí...
Poklidně, tajemně mi paní Klevisová rozmotala zamotanou klubka nit kořenů minulosti i přítomnosti obyvatel malé vesničky v Pošumaví. S ohlávkou magičnosti si mě svázala.
Uzlík po uzlíku...
Jsem zamřížovaná....
Audiokniha: Artikulovaně, informativně, tajemně, přesto poutavě čte Petra Špalková
Opět povedená knížka od Klevisový. Mám tuto autorku opravdu moc ráda, její knížky jsou super.
Poslechnuto jako audiokniha, načtená Petrou Špalkovou a ta mi k tomu krásně sedla. I ta hudba... Za mě super, asi i tím, že to není klasická detektivka a určitě si jí zase s chutí poslechnu.
Paní Klevisová mě strašně baví.
Krásně popsaná atmosféra pohraniční zapadlé vesničky, kde mladá žena hledá svou minulost, během pátrání si najde novou přítelkyni, která řeší své osobní problémy. Tentokrát se nejedná o klasickou detektivku, kriminální zápletka sice je, ale určitě to není hlavní dějová linie. Já jsem si velmi užívala, jak autorka popisuje pátrání po půdách ve starých krabicích a zaprášených skříních a byla jsem napjatá, jak to všechno dopadne až do poslední stránky.
Hledání vlastních kořenů vede někdy k překvapujícím výsledkům, jako v případě tohoto brilantně napsaného příběhu. Autorka sice uvádí v úvodu, že případná podobnost osob je náhodná, ale tak plastické a podrobné vylíčení jejich osobností a života musí mít reálný vzor a nemůže to být jenom fikce. Já jsem se v literatuře již před léty setkala s postavami poválečných rumunských přesídlenců českého a slovenského původu a jejich těžkého začleňování do jim neznámé země s jinými zvyklostmi, mnohdy to byli již potomci původních emigrantů. Podobnost jsem našla i v deníku mého příbuzného, který prožil jako zaměstnanec firmy, podnikající v Rumunsku, léta předválečná i válečná v této zemi a s obyvateli českých vesnic se měl příležitost blíže seznámit a dokonce osobně znal i některé české přesídlence, poznal jejich způsob života a spřátelil se s nimi. Snad proto jsem byla příběhem tak zaujata. Paní autorce vyslovuji vřelé díky.
Díky za tento web a za komentáře ke knihám:). To ony mě přesvědčily, že ikdyž v této knize chybí můj oblíbený vyšetřovatel Bergman, že stojí za přečtení. Michaela Klevisová umí napětí, temno, tajemství...vepsat i do rozhovorů u kávy,do procházek lesem, do uvažování postav... Ta zvláštní atmosféra mě chytila a zůstává i po přečtení. Vždycky ve mně její knížky chvíli doznívají.
Stejně jako předchozí komentující mě její styl psaní prostě baví a knihu doporučuji.
Staré křivdy a temná tajemství tentokrát v kulisách pošumavských lesů . Gerda, pro kterou je návrat domů prakticky nutností a Linda , která sem přijíždí pátrat po minulosti své rodiny.
Když je osud spojí dohromady, začínají na povrch vyplouvat skutečnosti , které měly zůstat navěky spát ve starých denících ...
Typická Michaela Klevisová , jejíž styl je lehce rozpoznatelný a mě neuvěřitelně baví. Doporučuji ...
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v RumunskuAutorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Pro mě zatím jednoznačně nejlepší kniha, jaká se paní Klevisové podařila napsat. Příběh má velmi tíživou atmosféru s nádechem nadpřirozena. Přitom je velmi reálný a věrohodný. Líbil se mi pomalejší způsob vyprávění, který mi umožnil naplno nasát atmosféru a do nejmenšího detailu poznat a zároveň pochopit každou z postav tohoto příběhu. Zároveň jsem byla moc ráda, že se paní Klevisová nesnažila za každou cenu tento tajemný příběh zničit detektivním vyšetřováním. Audiokniha pro mě byla balzámem pro uši, protože jí načetla má velmi oblíbená narátorka paní Petra Špalková.