Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486758/bmid_proklety-kraj-hGb-486758.jpg
4
2123
2123
Michaela Klevisová tentokrát opustila kriminalistu Josefa Bergmana a v románu z Pošumaví nahlíží na zločin pohledem dvou mladých žen, jejichž životy jsou provázány s místy, kudy se opakovaně prohnaly dramatické dějiny. Zapadlá vesnička Jelení Hora má temnou minulost a dodnes to není ideální místo k životu. Není divu, že odsud Gerda vždycky chtěla odejít a uniknout minulosti. Teď se ale rozvedla, je bez peněz a nezbylo jí nic jiného, než se s dcerou vrátit do nuzného domku po rodičích. Linda na stejné místo přijíždí na dovolenou, aby pátrala po minulosti své rodiny, která se před čtyřiceti lety odstěhovala. Vzápětí ve vesnici dojde k úmrtí a obě ženy odhalí přísně střežené tajemství související s krajem, kde nikomu nebylo souzeno být šťastný. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Příběh z jiného soudku, než předchozí detektivky. Ale opět velice čtivý. Odhalování dávných rodinných tajemství, divoká krása pohraniční vesničky, svérázní obyvatelé. Opravdu mě to bavilo.
Poněkud jsem se ztrácela v postavách. Četlo se to příjemně, příběh krásně odbíhal. Ale nějak mě to nenadchlo.
myslím, že tyhle knihy nejsou pro mou kategorii co se týče věku. Asi zase budu číst heavy contemporary, tohle mi moc nesedlo. Nelíbila se mi skoro žádná postava. zápletka mi nepřipadala moc zajímavá.
Nejspíš jsem od této knihy víc a nakonec byla zklamaná příběhem. Ne že by mi chyběla spousta krve, ale autorka umi vyprávění na jiné "nadlidské" úrovni, doufám, že příští kniha bude zajímavá minimálně jako předchozí díly, připomínající severskou krimi. Ale i tak děkuji za novou tvorbu, Alena.
Autorka mě na své osvědčené návnady ulovila znovu celkem snadno. Staré chalupy v poloprázdné vesnici, výrazné a tápající ženské antihrdinky, muži, kterým by ani převýchovný tábor nepomohl, kočky, psi, lesní zvěř, starožitnosti, a samozřejmě hustý propletenec vztahů a záhad. Navíc ještě inspirace v pro mne nejzajímavějším příběhu Palánových samotářů - o příchodu Slováků z Rumunska do poválečných Sudet (Kdybych byl jeden) a jsem na háčku za plný počet. Tedy skoro, během těch posledních dvaceti stran, plných ujasňování a dovysvětlování, pátá hvězda v tom nekonečném šumavském hvozdu někde zabloudila.
85 % (zatím 956 hodnotících s průměrem 83 %).
…
Musela jsem si rozplést cop a místo něj nosit dva stočené v týle a převázané šátkem, aby každý viděl, že už nejsem panna. Kdybych to neudělala, ostatní ženské by mi stejně vlasy ustřihly, a ještě by mě zbily.
P.S.
Základní rozdíly proti sérii s Bergmanem: o něco menší počet zainteresovaných osob (jen třináct místo obvyklých osmnácti).
A absence Bergmana.
Klevisovou čtu moc ráda. Její příběhy mě okamžitě vtáhnou do děje, mívám dokonce i pocit, že jsem jedna z postav, tak mistrně dokáže autorka vykreslit prostředí pro své hrdiny. Tuto knížku jsem však nedokázala dočíst a před koncem jsem dokonce jen dolistovala závěr. Možná, kdybych jí četla na jeden zátah, tak hodnotím výš, ale i dva dny pauzy mezi čtením způsobily, že jsem se ztrácela v postavách a jejich osudech. Rodinné vazby na mě byly tentokrát tak složité a zamotané, že jsem se i přes pekelné soustředění nedokázala ve finále celého příběhu zorientovat. A to jsem si od začátku příběhu psala ke každé postavě poznámky včetně domečků, kdo kde bydlí! U Klevisové to tak zkrátka mám :-) Tentokrát to však na mě byla motanice příliš veliká a v rodinných vazbách v duchu: "vnuk syna babičky její tety" jsem se tak ztratila, až jsem to vzdala. Nicméně, po další novince Klevisové opět skočím všemi deseti!
Další z řady příběhů, kdy se čtenář může detailně podívat na nějaké úzce vymezené místo a porozumět místním špecifikám. Mrtvola hraje tentokrát vedlejší úlohu a je vlastně jedno, kdo ji zmrtvolil. Tedy mně to bylo jedno. Zajímavější jsou živí a všeliké jejich různice a sváry s kořeny tak hlubokými, že je musejí všichni složitě vyhrabovat. Na takto malém území, kde se zná každý s každým důvěrněji než je zdrávo a nikomu nic neunikne, se navíc pokaždé ukáže, že jde o nějakou prastarou zarezlou hňupinu nebo hnusnost. Pozoruhodné je nahlédnutí do života lidí, kteří přišli po válce osidlovat vysídlené území a jak s nimi státní aparát pěkně vydrbal a nechal je tak nějak napospas osudu a okolí.
Spíše psychologický a historický příběh, zajímavé pátrání v minulosti a odhalování dávného tajemství. Ta smrt je tam tak nějak navíc, aby to mohla být detektivka.
Kniha, která je všude prezentována jako detektivka, ale za mě se o detektivku rozhodně nejedná. Psáno svižně, příjemným stylem, děj odsýpá, nejsou zde žádné zbytečné pasáže. Ale chybělo mi tam “něco”… něco navíc. Proto 4/5.
Moje druhá knížka od této spisovatelky a opět musím dát 5*. Příběh Lindy, která si chce "vyčistit" hlavu, a proto odjíždí na Šumavu, do míst, kde žila její babička a také matka, trvá pouhý týden. Linda se seznámí s Gerdou, která se do svého rodného domu vrátila natrvalo. Společně odkryjí tajemství, které mělo být ukryto. Linda ale získá víc než poznání minulosti své rodiny. Přátele, místo, kam se chce vracet a také klid v duši.
A také pochopí pravdivost slov "Opravdovou radost můžeš mít jen z toho, za co nedáš ani nedostaneš prachy."
Již se ohlížím po další knížce Michaely Klevisové.
Knize prospělo, že autorka opustila serii s detektivem Bergmanem. Z ní jsem četla jen jednu knihu a už pokračovat nebudu. Tohle bylo jiné! Dobré! Na pozadí příběhu ze současnosti se odkrývají stará rodinná tajemství, nevyřešené vztahy a nechybí ani zajímavá zápletka. Přidanou hodnotou je informace o příchodu rumunských Slováků do vysídleného pohraničí, pro mě tedy doposud neznámá. Jelení Hora je vykreslena tak dokonale a divoce, že mám chuť tam strávit pár dnů v létě.
Není to klasická detektivka, spíše příběh, ve kterém jsou postupně velmi dobře rozplétány nejednoduché vztahy v malé zapadlé vesničce na Šumavě. S malou kriminální zapletkou. Napínavé a čtivé. O rumunských Slovácich jsem dosud nic nevěděla.
Knihu jsem od začátku četla jako detektivku a byla jsem zmatená, že do půlky knihy se tam nic z detektivky,nebo se zločinem, nedělo.
Přesto byl příběh zajímavý a četl se dobře.
Určitě zkusím i další knihy této autorky.
Pěkné. Zase něco jiného, než předchozí autorčiny knihy. Pro mě nové i informace o rumuských Slovácích.
Velmi čtivá a napínavá knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout. Poutavý příběh, který mě bavil od první do poslední stránky. Dokonale popisované krásy přírody, charaktery postav a pátrání v minulosti, které umožní pochopit přítomnost. Mohu jen doporučit.
Nečekala jsem detektivku, takže nejsem zklamaná, že jsem dostala příběh jedné vesnice, do níž byli po válce nastěhováni rumunští Slováci, a po letech vypluly na povrch dosud skryté a temné vztahy mezi nimi. Nejdřív jsem se trochu ztrácela ve jménech a vztazích, ale nakonec se vše rozpletlo a došlo do uspokojivého konce.
Další vydařená kniha od autorky. Děj posazený do malé vesničky a řešící sousedské vztahy hluboko do minulosti. Občas jsem tápala v množství postav, ale na konci knihy bylo vše objasněno.
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v RumunskuAutorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
M. Klevisová opět dokázala přijít s něčím novým. Neopakuje se, i proto byl pro mě její poslední román zážitkem. Pokud jste milovníci detektivek nebo s nimi teprve začínáte, zkuste tuhle knihu. Víc neprozradím, detektivky jsou náchylné na jakékoliv spoilování.