Proměna
Franz Kafka
Sugestivní fantaskní povídka, kdy se hlavní hrdina, jenž se odcizil sám sobě a smyslu svého života, proměnil v odporného brouka.
Přidat komentář
Nové čtení přineslo zcela nové zážitky, najednou jsem v textu objevovala věci, kterých jsem si dříve nevšimla. Žasla jsem, nakolik je Proměna groteskní, dříve jsem ji vnímala jako výhradně tragickou.
Narozdíl od Procesu je pro mě Proměna zklamání. Zatímco Proces je ještě realistická knížka, tak tady je pouze absurdita.
Každý kdo o Kafkovi alespoň něco ví, chápe, že je to částečně existenčně laděný text, jelikož sám Kafka trpěl existenční krizí. Text nám ukazuje Kafkovu dobu, tak jak jí on vnímal (s přihlédnutím k této skutečnosti se třeba nemůžeme divit tomu, že nastala 2.sv.v.). Kafka vnímá sebe i ostatní lidi jako pouhou součást mašinerie (jen "součástku," která je součást stroje - např. v práci) - toho si můžeme všimnout i u Řehoře, když jeho první myšlenka po proměně není, co se mu stalo, ale jak se dokáže dostat do práce. Také jeho rodiče ho pouze využívají - vidíme u nich naprostý nedostatek jakéhokoliv kladného citu k jejich synovi (je pro ně pouze ten, kdo je živí, ne součást rodiny). Pokud si Řehoř (nebo i my) klade nějaké otázky, nedostane na ně žádnou odpověď -např. proč se proměnil, co je to za brouka, je to jen sen?? = přirovnání k životu (ani my nedostaneme odpovědi na své otázky např. jaký je smysl našeho života). Řehoř se závěrem utrápí k smrti a my můžeme vidět další ukázku nelidskosti světa, ve kterém Řehoř, ale i Kafka žil (jako brouk byl Řehoř rodině k ničemu a překážel jim, jeho smrt uvítali). Text tedy vypovídá především o životě, o nelidském životě lidí Kafkova století.
Na to, co všechno se vlastně odehrálo, byla i tato kniha příliš dlouhá. Ne že by 100 stran byla pro mě hrozně dlouhá kniha, ale zde autor děj místy zbytečně protahoval. Kdyby zůstaly v knize jen ty podstatné části, byla bych s ní maximálně spokojená. Na povinnou četbu se to ale dalo.
Pražský Palahniuk se rozepsal o rozdílu mezi láskou a parazitěním.
Nejprve parazitovala rodina na Řehořovi, pak se role obrátily. Jenže Řehoř má svou rodinu opravdu rád...
Hodně lidí si tuto knihu velice chválí. Dlouho mě zajímalo proč, a tak jsem si jí také přečetla. Upřímně, kromě tíživého pocitu, který musel Samsa, jakožto brouk, prožívat (ta neschopnost s vlastní proměnou cokoliv udělat a strach, jak na to bude rodina reagovat), mi dílo nic moc neříkalo. Alespoň je velkým plusem fakt, že se autor děj nesnaží zbytečně natahovat. Stane se, co se má stát a tečka. Žádné zdlouhavé pasáže, kdy bych musela nenápadně přetáčet strany a doufat, že ta hrůza brzy skončí.
Knížka mi nejdřív připadala zvláštní, jak to bylo vypravováno z pohledu brouka, ale pak jsem pochopila pointu příběhu.
Měla jsem přečtenou nečekaně rychle na to, že to byla klasika. Můžu říct, že jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla. Sice konec byl trochu smutnější a dílo bylo depresivnější, ale i tak se mi to líbilo.
V knihovně jsem na ni narazila úplnou náhodou, tak jsem se rozhodla, že přišel její čas a že si ji zařadím do seznamu k maturitě.
Začátek knížky se mi docela líbil, pak mi to přišlo zvláštní, ale pak se mi to zase začalo líbit. Řehoř mi postupně přirostl k srdci, ani nevím proč. Nelíbilo se mi to, jak se k němu chovala rodina, samozřejmě kromě jedné výjimky - Markétky. Ta byla hodná, že se o něho starala.
Ilustrace se mi opravdu líbily, krásně dokreslovaly knížku.
Nevím, co bych ještě o téhle té knížce řekla. Za mě ji můžu k maturitě jedině doporučit - je krátká a dá se o ní a o autorovi krásně povídat.
Proměna je pohled na morálku člověka. Není to jen o proměně na brouka, nebo nestvůrný hmyz. Je to o člověku, kterému se jednoho dne změnil svět. Mohl spadnout ze stromu a zlomit si páteř, nebo být jinak zdravotně postižen. Kafka nám v této knize zdařile předvedl strastiplnou cestu postiženého jedince k jeho nevyhnutelnému konci života. Není nikdy tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Po Řehořově smrti nové slunce a vysvobozující pocit pro jeho rodinu. Začíná další etapa jejich života. Útlá kniha, ale velice zdařile napsaná. Doporučuji.
Opravdu zvláštní kniha. Šokující. Zajímalo by mě, co konkrétně autor zamýšlel tou proměnou v brouka, zda to je nějaká vážná nemoc, nebo zešílel... ale krásně popisuje to, jak by se spoustu lidí zachovalo k člověku, co má potíže.
Prý jedna z nejlepších povídek minulého století. Možná ano, ale ne pro mě. Myslím, že bych do povinné četby zařadila něco jiného. Pravda, studenti jsou ale rádi za Kafkových 80 stránek textu :-).
"Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz."
První věta stačí - pět hvězd. Kafka je prostě jedinečný.
Ze začátku jsem si neuvědomil, co vlastně autor popisuje a nedokázal jsem se příliš vtáhnout do děje a představit si danou situaci, ale to je čistě můj problém. Kniha jako taková se mi vlastně líbila - lákala mě svou tloušťkou :D
Po doporučení od kamaráda jsem měl přece jen trochu obavy z toho, že mě kniha příliš nezaujme, ale styl, jakým to bylo napsané mi sednul a bylo to pro mě díky tomu celkem nenáročné čtení. Pasáž, kde se rodiče spolu s prokuristou pokoušejí dostat do Řehořova pokoje mi přišla místy příjemně napínavá a těšil jsem se jak to vlastně skončí. Jen občas bylo nutné pozastavit čtení a zamyslet se, co tím chtěl vlastně autor říci a zkusit v tom najít tu pravou myšlenku. Knihu, ale i přesto doporučuji zejména čtenářům, kteří nemají rádi nebo je nelákají tlusté knížky.
Co tím chtěl básník říci? Tady přichází na řadu fabulace a dojmologie. Když se přenesu do Kafkovy doby, roku 1915, kdy Proměna spatřila světlo světa, ocitám se někdy v první polovině 1. světové války. Ale je Kafka ve válce světové, nebo spíš osobní? Řehoř/brouk se vlastně nové situace nijak zvlášť neděsí, nebrání, naopak se s ní snaží vypořádat. Aspoň zezačátku. Jenže jeho okolí už nikoli, vč. jeho vlastní rodiny. Zejména otec zaujímá navýsost negativní postoj. A Řehoř to tak jednou, když si bezvýchodnost své situace uvědomí, opět bez velkého boje a překvapení, akceptuje a podřídí se. Vzdá to. Manipulace, odmítání, rezignace. Deprese? Lze tak spojit Kafkovu Proměnu s citovým zmarem a morálním úpadkem doby? Nebo se tady spíš odráží Kafkův osobní život? Člověk člověku vlkem? Nebo prostě jen obtížný hmyz? Výjimečně cítím s hmyzem i já.
V téhle knize je naprosto bravurně vykresleno, jak často lidé povrchně odsoudí někoho jen kvůli vnějšímu vzhledu. A i když bylo smutné, jak Řehoře jeho rodina zavrhla, přestože ho předtím měli rádi, příběh kvůli tomu vůbec nebyl ponurý - pouze vybízel k zamyšlení.
Mimochodem bylo vážně vtipné, že se Řehoř proměnil v brouka, ale místo toho, aby se lekl, začal panikařit nebo přemýšlel, jak se proměnit zpátky, se jen lekl, že mu ujel vlak do práce a začal pospíchat, aby stihl aspoň ten další :D :D
Skvěle absurdní příběh, na kterém je úžasné, jak vyprávění tak pozvolna popisuje, jak Řehoř Samsa blázní (až se nakonec musí vypravěč od hlavního hrdiny velmi odosobnit).
Nebudu lhát, kdybych neměla knihu povinně k maturitě, asi bych po ní nikdy nesáhla. Avšak stalo se. Pro všechny maturanty, či lidi, kteří váhají, zda číst, či ne: Nejdůležitější věc co asi potřebujete vědět - je to krátké! :D Další důležitá věc - není to nijak rozvleklé a psychologie hrdinů nijak detailně propracovaná. Jenže právě toto mě trochu mrzí. Téma i děj mi přijdou tak zajímavé, ale ta chabá psychologie. No, trochu zklamání. Na druhou stranu, některé věci co se tam děly mně přišli tak extrémně brutální a odpudivé, že jsem ráda, že se s tím autor nijak moc nepiplal. Co ovšem musím vychválit do nebe je to, že po ukončení knížky jsem byla vrcholně … rozčílená. A jestli ve vás knížka vyvolá emoce, jedno jaké, tak berte jed na to, že je sakra dobře napsaná.
Zvláštní příběh, ale pokud se má proměna v brouka brát jako metafora třeba pro nějakou závažnou nemoc nebo nějaké postižení, tak mi to alespoň přijde, tak by to ukazovalo, jak se lidé dokáží zachovat. A mnohdy to není zrovna hezky.
Štítky knihy
hmyz bibliofilie, bibliofilství, knihomilství proměna, přeměna světová literatura
Část díla
- Proměna / Premena 1915
Nevím, jestli to bylo mojí představivostí, nebo Kafkovým popisem, ale při čtení se ve mě střídal smích se smutkem než naopak.