Proměna
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447494/bmid_promena-XIA-447494.jpg
4
4315
4315
Sugestivní fantaskní povídka, kdy se hlavní hrdina, jenž se odcizil sám sobě a smyslu svého života, proměnil v odporného brouka.
Přidat komentář
Co je člověk pro své okolí? Kniha je hrozivou odpovědí.
Řekl bych že nejsem sám, kdo svému milovanému člověku při vzpomínce na tuto knížku řekl- měl bych tě rád, i kdyby se z tebe stal brouk.
Klasika, která mi dlouho unikala. Příjemně mě překvapila, nevím proč, ale obávala jsem se, že se mi bude číst špatně, že bude zdlouhavá, nesrozumitelná... a přitom taková zajímavá jednohubka! :) Specifický humor, srozumitelná symbolika a zjištění, že proměna v brouka je ve skutečnosti ta nejmenší v knize...
Možná mu někdy dám třetí hvězdičku za humor a jazyk, ale ono je to prostě hrozně ošklivé :/ K maturitě nám byla Proměna předepsána, tak naštěstí je krátká.
Zvláštní kniha - absurdní, smutný až krutý příběh, umocněný ilustracemi Luise Scafatiho. Jaksi jsem čekala, že díla pana Kafky budou jiná.... uf, no tohle opravdu bylo. Jsem zvědavá na další.
Proměna je mé první seznámení s panem Kafkou. Povídka zasahuje lidskost a člověčenství hodně do hloubky. Kafka nenápadně manipuluje čtenářem a vtahuje ho do pocitů a situací o kterých doposud neměl ani zdání.
Další ze seznamu knih k maturitě a zároveň moje první povídka od Kafky. Příběh zajímavý, ale na mě moc rychlí konec. Velice zvláštní děj a místy až smutný.
Moje první kniha od Kafky, takže jsem byl ze začátku hodně překvapený. Zajímavé zamyšlení, jak může člověk působit na své okolí.
Kafkovy myšlenky - skvělé. Jeho styl - unikátní. Ale prostě se nepřenesu nad to, že se člověk ráno probudí jako brouk a ani není překvapený.
Absurdní, zvrácené, smutné, místy odporné.. Ale to je (až na poslední bod) prostě Kafka.
Tahle kniha mě neuvěřitelně překvapila. Je opravdu děsivé jak se člověk může nechat ovlivnit vzhledem a zapomenout na všechno, co pro něj druhý člověk znamenal. Tato myšlenka je nádherná, ale z vlastní zkušenosti vím, jak strašně těžké je se tomuto souzení vyhnout. Myslím si, že jako lidé jsme už takhle nějak nastaveni a sbavit se toho vyžaduje obrovské množství práce a úsilí. Při čtení se mi neustále vybavovala kniha (ne)obyčejný kluk od R. J. Palacio.
Jsem ohromená. Kafkův jazyk mi maximálně vyhovoval. Povídka je hodně silná. Je tu jakási upřímnost v tématu, o kterém se nemluví. Je to odporné přát si smrt člena rodiny a nikdy by to nikdo nepřiznal. Myslím si ale, že podobných situací jako v knize je mnoho, když se rodina musí starat o příbuzného, který toho ze zdravotních důvodů není schopen sám. Pokládám se za člověka, kterého jen tak nějaká dojemná chvilka v knize či filmu nerozhodí, ale u této povídy jsem měla na krajíčku. Kafka na mě touto povídkou udělal dojem.
Kafkův svět je snový, absurdní, skličující.
Po dnešku vím, jak měl Řehoř Samsa vytapetovaný pokoj. A hlavně jak ho měl uspořádaný.
Proti oknu, jímž se díval do rozkvetlé přírody, rozestlaná postel. U postele psací stůl. Hromada papírů a knih svědčí o tom, že u něj často pracoval.
Z dvou stran jsou dveře. Mezi nimi v rohu skříň. Zaujalo mě, jakou českou klasikou si ji Řehoř vypodložil.
Vedle okna skříňka a zrcadlo.
Dnes jsem našel další klíč k poznání Kafkovy Proměny.
Tahle kniha mi bohužel nesedla. Četla se mi špatně a celkově téma se mi - bohužel - nelíbilo. :(
Úžasná absurdita. Od počátku, až do konce, přes starosti Řehoře, jak se po proměně dostane do práce, pak ta úporná snaha se rodině přizpůsobit a neobtěžovat, reakce rodiny na to vše, nikdo neřeší, proč se to stalo a co s tím udělat…. Nonsens, který je ale zasazen do každodenní normální reality a na který všechny postavy včetně Řehoře reagují, jako by to nic nesmyslného a nepochopitelného nebylo…
Já sama při čtení vysvětlující paralely a podobenství nehledám, na mě působí text přímo, svou absurditou, svým vyzněním, při zapojení fantazie neskutečně působivé.
Ve vydání nakladatelství B4U Publishing navíc zajímavé ilustrace Luise Scafati, které text skvěle doplňují.
První je lepší dozvědět se něco o Franzově životě, vztahu s otcem a až potom se pustit do Proměny. Hlavní je během četby nečekat a prostě úplně přestat hledat nějaké velkolepé a nečekané rozuzlení, či vysvětlení na stříbrném podnose, neboť knihu je vždy lepší číst kvůli příběhu než jejímu konci. A tak si myslím, že u Kafky je hlavní ponořit se do děje celé situace, která v příběhu nastává přesně tak jak to napsal, nebát se přijmout absurdní a tragickou povídku, kde se přeludy stávají skutečností. A zamyslet se nad tím, jak ji lze pochopit.
Proměna je prostě kult a i ten, kdo od Kafky nečet nic jinýho, o Proměně minimálně slyšel (i kdyby jen ve škole). A to je to, čemu tak úplně nerozumim - přijdou mi "lepší" povídky, dá-li se teda u Kafky vůbec něco porovnávat; za mě třeba V kárném táboře, Jedenáct synů nebo Před zákonem... O románech samozřejmě nemluvě. Proměna je samozřejmě skvělá, to ne že ne - bizarní, temná a špinavá, absurdní v Řehořově odevzdanosti a netečnosti k jeho proměně i v opadajícím zájmu rodiny... ale podle mě ne nejlepší, ne to jediný dílo, který se má mnohým vybavit, když se řekne Kafka. Ale nakonec co já vim - jeden můj přítel řiká, že Proměna se mu tolik líbí proto, že i jemu se jednou stalo, že se probudil a věděl, že všechno je nenávratně jinak. A že úplně rozumí tomu, co se s Řehořem dělo - přestože v povídce se nic nevysvětluje, není tam nic z Řehořova předchozího života nebo nějaký situace z doby "před" - je to prostě hotová věc, která se až trochu nezúčastněně a apaticky popisuje až k úplnýmu, hořkýmu konci. Takovýhle probuzení do života, ve kterym nic neni jako dřív, to mě ještě nepotkalo a upřímně doufám, že ani nepotká, nicméně možná i to je důvod, proč to na čtenáře může působit tak nebo onak. Já každopádně patřím do tý skupiny, která Kafkovy vrcholy vidí jinde.
Proměna se mi líbila více než Proces, ale Kafka se neřadí k mým oblíbeným autorům, není to úplně můj styl.
Štítky knihy
hmyz bibliofilie, bibliofilství, knihomilství proměna, přeměna světová literatura
Část díla
- Proměna / Premena 1915
Upřímně, mě kniha štvala .. Naštval mě ten příběh, chování vlastních členů rodiny a nakonec vlastně i částečné sebeobětování jen proto, že nevěřil, že je dost dobrý. Bylo to hodně smutný a pro mě asi jediná kniha od Kafky, kterou jsem přečetla. Možná mi něco uniká, co všem ostatním připadá úžasný, ale já na tom nevyděla nic, co by mě oslovilo, bohužel.