Proměna a jiné povídky
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492816/bmid_promena-a-jine-povidky-aKV-492816.jpg
4
553
553
Mladý a pracovitý obchodní cestující Řehoř Samsa, na jehož platu závisí fungování celé rodiny, se jednoho dne probudí a zjistí, že se změnil v jakýsi odporný hmyz a místo normálních slov se mu z úst linou jen zvláštní zvuky. Bohužel jeho mysl zůstala lidská a tak musí postupně sledovat, jak se mu jeho nejbližší vzdalují... Kromě Proměny, která je asi nejslavnější povídkou Franze Kafky a inspirovala filmaře k natočení věhlasného hororu Moucha, kniha obsahuje i další neméně zdařilé příběhy, jako například Ortel, V kárném táboře a původně samostatnou sbírku Drobné povídky otci, kde najdeme i známé vyprávění Venkovský lékař.... celý text
Přidat komentář
Z celé sbírky povídek je dle mého nejlepší Proměna, to je prostě klasika, která je fascinující svojí tajemnou atmosférou a působí jako podivný sen. Další zajímavá povídka je Ortel, ač je tedy o něco slabší, než Proměna, tak je jí docela dost podobná svým tajemným a zároveň temným ražením. Hodně povedená povídka je však V kárném táboře, která mě překvapila, jelikož byla místy i docela brutální a ze všech těch povídek má mnohem jasnější sdělení, protože je docela evidentní, že pojednává o fanatismu a také totalitě. Ostatní povídky jsou některé celkem zajímavé, ale většina z nich jsou hodně krátké a v podstatě značně slabé, přišly mi dost nezáživné.
Kafka, co jiné k tomu říci?
Sbírka povídek Franze Kafky. Za mě si každý najde něco svého, co se jim líbit bude a naopak nebude.
Mně osobně se nejvíc líbila povídka V kárném táboře.
Kafka a jeho povídky... buď to máte rádi nebo ne. V knize je jich přehršel a každý si najde to, co se mu líbí. A do toho pochmurného podzimu se většina hodí.
Kniha se mi moc líbila. Měla i své slabší části, ale to se u sbírky povídek prostě stává. Proměna jako taková mě nenadchla v takové míře, jakou jsem čekala. Jiné povídky oproti tomu byly přímo skvostné. Kafkův styl psaní mi vyhovuje.
Druhý pokus a buď nejsem ve správné náladě, nebo dostatečně pro tvorbu Kafky vyspělý a nebo je Kafka přeceňován, protože se mi to opět nelíbilo. První půlka o něco lepší, pak jsem se vyloženě nudil. Mrzí mě to.
Sbírka obsahuje spoustu povídek, které jsem buď nepochopil, nebo nebylo co pochopit. Zároveň skýtá hned několik skvostů: V kárném táboře, Umělec v hladovění, Venkovský lékař, samozřejmě Proměna atd.
Kafka se mi už na gymplu příliš nezalíbil, ale vzhledem k tomu, že jsem se s úryvkem jeho Zámku potkala při psaní maturitní slohovky a že jsem shodou náhod prozatím skončila v knihovně coby knihovnice, seznala jsem, že je ostuda od něj nemít přečteno nic. Sáhla jsem tedy po této sbírce, chtěla jsem si přečíst zejména Proměnu.
Na Proměně velmi oceňuji skvěle povedené kouzlo první věty. Fakt miluju. Dějově je taky zajímavá, ale zbytečně zdlouhavá a shoduji se s komentářem dřívějším, že mě rozhodně nezaujala tolik, jak by asi vzhledem k věhlasnosti autora měla. Minimálně polovinu krátkých dílek jsem přeskočila, protože mě absolutně nezaujaly.
Zjistila jsem taky, že stylově mi Kafka přijde podobný Arnoštu Lustigovi, jehož Nemilovanou jsem dočítala s velkým sebezapřením, jak moc mi jeho styl psaní nesedl.
Ještě asi někdy zkusím sáhnout po tom Zámku a tím budu mít splněnou sebevzdělávací povinnost a půjdu od Kafky.
Kniha obsahuje 5 zbierok poviedok v jednom zväzku - tri zbierky zložené z dlhších, viac naratívnych poviedok (Ortel+Premena, V karném táboře a Umelec v hladovění) patria podľa mňa k tomu vôbec najlepšiemu z Kafkovej tvorby, tie sú u mňa za 5/5. Zvyšné dve zbierky, zložené skôr z jedno-dvojstranových poviedok, sú skôr akoby Kafkove kratučké, takmer až lyrické impresie, často iba pár viet dlhé a bez jasnejšieho príbehu, určite i tie majú nespochybniteľnú umeleckú hodnotu, no sú, aspoň pre mňa, náročnejšie na čítanie, podobne ako jeho prvotina Popis jednoho zápasu. Tie sú pre mňa pocitovo tak 3/5.
Soubor větší části Kafkova díla, které vyšlo za jeho života, nabízí různorodé texty, které jsou už tradičně "kafkovské". Osobitost se autorovi nezapře, takže pokud máte v oblibě kupříkladu jeho Proces, může vás zaujmout i jeho kratší tvorba. Těžko hodnotit, který příběh byl nejlepší... ale kupříkladu samotná Proměna mne nezaujala tolik, jak by asi měla.
Jako středoškolačka jsem si Kafku zamilovala, ale snad ne ani pro jeho dílo, ale tak nějak pro souzněni s jeho osobou, pro jeho neporozumění. Proměnu a jiné povídky jsem četla teď ve svých dvacátých letech podruhé. Při prvním čtením mě Proměna moc nezaujala, ale pamatuju si, že se mi líbily ostatní povídky. Dnes je tomu jinak. Úplně jinak pohlížím na toto dílo. Proměna skvěle vykresluje odcizení a strach z neznáma. Zjistila jsem, že na mě působí povídky dnes mnohem depresivněji než dříve. Nějak mě to více zasahuje a říkám si, že Kafka byl opravdu pesimista a měl takové beznadějné myšlenky, což mě právě s ním spojovalo. Jenže něco se událo v mem myšlení, že se to změnilo. Při čtení jsem si musela opakovat, že to je jeho vidění, že není svět pouze takový, aby mě to nesemlelo. U některých povídek jsem nepochopila jejich smysl. Zdály se tak jednoduché, že jsem je nepovažovala za velké dílo nebo zase tak nejasné, že bych potřebovala výklad. Nejvíce se mi líbila povídka V kárném táboře, Ortel (ty se mi líbily už dříve) a také Zpěvačka Josefína. V nich jsem viděla ten přesah, tu zvláštnost. Ale jak jsem měla pochopit povídky jako jsou Venkovský lékař, Jedenáct synů, BratrovraždaNevím zda vůbec v těch povídkách šlo o něco více, než to co jsem z nich pobírala. Nemohla jsem se ubránit srovnávání Kafky s Čapkem, kterého obdivuju za jeho díla a myšlenky. I když Čapek taky píše zdánlivě jednoduché povídky, přesto tam vidím ten záměr. U Kafky je to složitější. Těším se až si přečtu jeho delší díla a budu moct více poznat jeho tvorbu.
Kafkovu povídku Proměna jsem četla kdysi jako teenager, tehdy mě především pobavila. Stále si myslím, že je optimální pro vstup do Kafkova imaginárního světa. Jak jsem zaznamenala, někteří zde zaškobrtli u jediného fantazijního (i když se možná vůbec nejedná o prvek fantazijní), který tato povídka obsahuje a dál se žel neposunuli, někteří ani neuznali Proměnu za hodnu zařadit do maturitní četby.
V povídce, ač by se tak mohlo zdát, nejde jen o vnější Řehořovu proměnu, i členové Řehořovy rodiny procházejí proměnou, na rozdíl od Řehoře proměnou vnitřní, byť náznaky vnější proměny se najdou (např. nový otcův úřední stejnokroj). Proměna nemá jen ten svůj jediný ´fantasy´ prvek, je v ní více, interpretací může být tolik, je na každém čtenáři/čtenářce, jak ji vnitřně zpracuje.
Tak například: Kafka si rád pohrává s protiklady a perspektivou, ale nejen s nimi. Zde je tím protikladem Řehořova zvířecí podoba a lidské cítění. Řehoř (Gregor) Samsa se jednoho rána probudí jako obludný hmyz, tuto skutečnost zpočátku vytěsňuje, je především zneklidněn, že přijde pozdě do práce, mění se mu chutě (jako broukovi mu chutná něco diametrálně jiného, než co mu chutnalo, když byl člověk), zjistí, že leze rád na stěnách či na strop, nábytek mu překáží atd. Proměna mu vezme to nejlidštější z člověka - řeč; Řehoř je svou proměnou degradován; je ve své radikální jinakosti totálně nepochopen; jakoby nejhlubší utrpení bylo nesdělitelné. Co mu zůstává, je lidský cit, potřeba blízkosti. Pro rodinu se ale Řehoř svou proměnou stává čímsi odpudivým, stydí se za něj, ukrývají před okolím; sestra se jej štítí, matka při pohledu na něj omdlí, otec ho chce zabít. On s nimi ale celou tu dobu v duchu komunikuje, má je rád, chce se jim přiblížit. Jakýkoli pokus o přiblížení však ztroskotává. Sestra, kterou má opravdu rád, jej zrazuje; jako první vysloví, že je třeba se toho zbavit. Řehoř si čím dál tím více uvědomuje, čím se stal, že je na obtíž, přestává mu postupně chutnat, chřadne a nakonec umírá, jeho poslední myšlenka patří rodině, a není to nenávist, je to trpké pochopení, nevyřčený cit, který nikdo nepřijal/neviděl/nechtěl; uklízečka ho smete na lopatku (zatímco dříve se nevešel ani pod postel) a všem se uleví.
Ale dost ohledně Proměny. V souboru nalezneme i skvělou povídku Kárný tábor, Před Zákonem (součást románu Proces), Ortel či soubor povídek - Umělec hladoví aj.
Během čtení jsem došla k jedné věci, to jest že Kafka se nesmí číst jako normální povídky možná dokonce s poselstvím, nýbrž jako soubor deníkových zápisů a horečnatých snů, to pak pobaví víc než samotný text.
Knihu jsem dočetla jenom s největším sebezapřením a už nikdy po žádné knize tohoto autora nesáhnu.
Zázrak! Kafka, kterého jsem dočetla! A místy se mi i líbil!
Ne že bych ho milovala, ale celkem to chápu. Proměna byla silně na palici, stejně jako Venkovský lékař, Ortel, Kárný tábor a Bratrovražda. Jiné, ty kratičké, byly k zamyšlení a celkem i k pochopení. S povídečkou Nenadálá procházka bych se dokonce dokázala ztotožnit.
Dlouho jsem tuhle četbu vstřebávala. Kniha mě doslova strávila.
Zřejmě jsem ne všechno pochopila, ale přimělo mě to nad slovy F. Kafky přemítat...
Zaujaly mě povídky
ODHALENÍ ŠEJDÍŘE
ŠATY
ORTEL
PŘED ZÁKONEM
UMĚLEC V HLADOVĚNÍ
V KÁRNÉM TÁBOŘE
ZPĚVAČKA JOSEFÍNA ANEB MYŠÍ NÁROD.
Proměna je nejprofláknutější - už jsem ji taky kdysi četla.
Dojmy ze sbírky povídek? Melancholie, marnost, zoufalství, podivínství, schizofrenní pocity...
"Rozlousknout ořech věru není žádné umění, proto si také nikdo netroufne svolat obecenstvo a pro pobavení před ním rozlouskat ořechy. Jestliže to přesto udělá a jeho úmysl se mu zdaří, pak to právě nemůže být jen pouhé louskání ořechů. Anebo je to louskání ořechů, avšak vyjde najevo, že jsme nevěnovali tomuto umění pozornost, poněvadž jsme je hladce ovládali, že nám tento nový louskač teprve ukázal jeho pravou podstatu, přičemž pak dokonce může být na prospěch účinu, je-li v louskání ořechů poněkud méně zdatný než většina z nás."
"Někdy i tisíc ramen se chvěje pod břemenem, jež bylo vlastně určeno jednomu."
"Josefína poukazuje například na to, že námaha při práci škodí jejímu zpěvu, že sice tato námaha při práci je nepatrná ve srovnání s námahou při zpěvu, ale že jí přesto znemožňuje, aby si po zpěvu dostatečně odpočinula a posilnila se k novému zpěvu, že prý musí při zpěvu ze sebe vydat vše a přesto za těchto okolností nikdy nemůže dosáhnout vrcholného výkonu. Národ ji vyslechne a jako by ji neslyšel."
Proměna a V kárném táboře jsou úžasné, zbytek mi v paměti vůbec neutkvěl. Některé povídky jsou lepší, některé horší, některé nemastné neslané a některé jsem bohužel vůbec nepochopila.
Část díla
Bída starého mládence
1913
Bratrovražda
1917
Cesta domů
1908
Císařské poselství
1919
Děti na silnici
1913
Autorovy další knížky
| 2007 | Proměna |
| 2005 | Proces |
| 1989 | Zámek |
| 2001 | Dopisy Mileně |
| 1962 | Amerika |
Podzimními opary a nejistotou zamlžený soubor povídek. Franz Kafka vypovídá o deprivaci, kýči, pomíjivosti a životním vzdoru, aniž by topil v emocích. Svoji autenticitu tají objektivním subjektivismem, chladným, strojeným až neemočním jazykem, který je ale velmi semknutý i pečlivý. Velké pravdy říká příběhy a situacemi nicotnosti. Je realista, ale jen pro čtenáře, kteří ho nachází v podobném úhlu pohledu na život. Silně ve mně evokuje mladickou nejistotu, všednost výjimečnosti, snahu o pochopení nebo melancholii. Vnímat genialitu textu není kvůli formě lehké, slova trochu stékají pryč, jako kdyby mizely v hospodských hovorech a měly být zapomenuty nebo měly zůstat něčím nevyřčeným. Je to věcné, ale současně mlhavé, přesto velmi inteligentní. Proměna je nejvýraznější, ikonická. Bryskně kapitalistická, konceptuálně zvláštní a trvanlivá. Ukrývá v sobě mnoho odkazů, mnoho neexplicitního, ostatně jako celek. Mezi mé oblíbené povídky budou patřit Šaty a Odmítnutí, Ortel i Zpráva pro jistou akademii.