Prosinec už je takovej

Zkoušela jsem číst po zajímavém Srdci na obrtlíku - nezačetla, odložila.

23.05.2017

Vůbec se to nečetlo lehce, příběh šikanovaného kluka z vesnice pro kterého má život jen další špatné zprávy a těžké rozhodování. Moc se to táhlo a hlavně ze začátku mi to přišlo hodně nudné čtení do kterého se prostě nešlo začíst. Chvilku jsem i přemýšlel, že knihu odložím, ale asi od osmdesáté strany už příběh dostal trochu spád, byl čtivější a druhá polovina knihy podle mého výrazně lepší.

06.02.2017

Nezaujalo, nedočetla, nenašla jsem tam nic pro sebe ... Teď abych do Výzvy hledala další prvotinu. Máte nějaký tip?

02.01.2017

Kniha mě úplně pohltila. Jen ať ten konec není to, co si myslím!

21.07.2016

Autor píše ve třetí osobě, ale i přesto máte pocit, že vypravěčem je samotný Johnsey. Možná si na styl vyprávění budete muset trošku zvykat, Donal Ryan to na vás hned ze startu bez příprav vybalí, ale jakmile se začtete, čeká na vás kvalitní čtenářský zážitek. Tady bych chtěla vyzdvihnout práci Alice Hyrmanové McElveen, která tuto knížku přeložila s citem pro detail a perfektně čtenářům zprostředkovala Johnseyho trošku chaotický a zároveň bezelstný styl řeči.
Hovorový jazyk, slang a leckdy až bezděčný humor hlavního hrdiny činí z tohoto příběhu, který má „pouze“ něco málo přes 200 stran, čtivou výpověď o životě jednoho prostého mladíka. Zároveň nám přibližuje moderní Irsko, které si zachovalo jistou starosvětskost, kterou tak dobře známe z historických románů.

05.05.2016

Já tyhle společensko kritický románky nemám ráda. Sice je hezký se seznámit s podprůměrným Irem, ale fakt nevím, co bych si z toho vlastně měla odnést.
Jen ten nápad s měsíci se mi líbil ;-)

05.02.2016

Dlouho jsem se nemohla začíst, pak jsem se nechala unášet chvíli a závěr mě trochu zklamal. Obraz vesnického prosťáčka ruší jednak překlad (můj boj s obecnou češtinou), jednak absence přímých řečí. Člověk si běžně ani neuvědomí, jak moc je na ně zvyklý...

07.01.2016

Ani se nechce věřit, že kniha je autorovou prvotinou. O to víc jsem zvědav na jeho další tvorbu. Vyzrálý styl, množství krásných, smutných i velmi vtipných metafor (..smutek pokrejvá zem jako deka...stejká po zdech jako slzy...když na vás padne, je to jako rána hokejkou za mrazivýho rána, anebo ..den kdy Dwyer umřel se několik meger z Asociace sesedlo u nich v kuchyni, aby tu tragédii svejma zobákama rozklovávaly jako vrány odhozenou svačinu.), to je příběh citlivého kluka s velkou duší a nulovým sebevědomím, který se považuje za vesnického prosťáčka, ale přitom zná skutečný život a do každého vidí téměř stejně dobře, jako do sebe sama. Může se to zdát banální, ale v podání Donala Ryana není. Autor nikdy nepropadne sentimentu, nesklouzne k příjemným, ale nevěrohodným zakončením.
Prosinec už je takovej vyšel až po veleúspěchu druhého románu Srdce na obrtlíku, nominovaného na prestižní Mann Bookerovu cenu 2013. Teprve pak byl vzat na milost a vydán, aby potvrdil talent nového irského spisovatele. V češtině pak už obě knihy vyšly ve správném pořadí. Tak doufejme, že jeho třetí počin Náhodný sklon světla z loňského roku se už také brzy dočká českého vydání.

03.01.2016

Konečně napadl sníh, takže děti řádily na kopci a já zapadla do téhle knížky. Nejdřív mi byl Johnsey skoro až protivný, jak stále zdůrazňoval, že je blbej, tlustej, zpocenej, odpornej.... Jak se příběh začal rozvíjet, měla jsem spíš pocit, že je to nesmělý citlivý kluk bez kapky sebevědomí, bez odvahy něco udělat proti nepřízni osudu. Trochu mi příběh připomněl Rybí krev, tím vykreslením zvláštních vztahů na vesnici - každý každého zná a lidi si vidí až do talíře.
Netuším, jak je to v originále, ale nějak jsem se dlouho nemohla srovnat s hovorovou češtinou; kdyby byl vypravěčem Johnsey, tak by to bylo naprosto přesné, ale takhle mě to doslova rušilo.

29.12.2015

Moc se mi líbilo, takový hořko-humorně-smutný čtení. Připomínalo mi to Forresta Gumpa. Tajně jsem doufala v happyend se "Sladkohláskou", ale zase by to ztratilo na kvalitě. Co nemělo chybu, byly tátovo postřehy a hodnocení okolního světa, to mě fakt bavilo.

Doopravdy nevím co si mám myslet. Kniha se mi líbí a zároveň také ne. Mám smíšené pocity.. Někdy mě hodně štvalo jak je Johnsey blbej, ale takový byl asi záměr. Přesto jsem od toho očekávala víc.