Prostá pravda
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404589/bmid_prosta-pravda-qw9-404589.jpg
4
953
953
Pensylvánské městečko Paradise je oázou klidu a míru, dokud se ve stodole jednoho farmáře nenajde mrtvé novorozeně. Záhy se ukáže, že matkou dítěte je osmnáctiletá Katie Fisherová, neprovdaná dívka ze sekty Amišů, velmi striktní protestantské církve, jejíž členové dodržují pravidla tzv. prostého života. Oblékají se jako v 19. století, nepoužívají auta ani elektřinu a odmítají středoškolské vzdělání. Aby měla zbožná amišská dívka nemanželské dítě, a navíc ho zavraždila, je téměř vyloučené, ale proti Katii existují velice pádné důkazy. Obhajoby se ujme cynická, zatrpklá advokátka Ellie, která je s obviněnou vzdáleně příbuzná. A aby se dopátrala pravdy, musí advokátka nějaký čas s Amiši žít… Prostá pravda je nejen strhujícím soudním dramatem, ale především zajímavou sondou do života Amišů, zásadních otázek rodinného života a generačních rozdílů.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila a četla jsem ji jedním dechem. Jodi Picoultová je vynikající, mám ji moc ráda. Nádherný, čtivý příběh zasazený do prostředí farmy, ze života Amišů, právnického prostředí, plný emocí...vřele doporučuji.
Uff... Autorka umí psát lépe. Zajímavá myšlenka, zajímavý nápad na psaní, ale autorka z toho moc nevytěžila. Příběh se neskutečně táhl... V závěru jsem myslela, že se snad nedozvím, jak to nakonec bylo...
O Amiších je tam toho minimum, očekávala jsem, že se o nich dozvím více podrobností.
Navíc mě neskutečně štve ta opakující se myšlenka minulé a pravé lásky (Coop) již v druhé knize Jodi Picoult. A ženská, která neví, co chce... Ellie mě neskutečně štvala. Vlastně mě tam štvaly všechny postavy. :-D Nevím, byl to záměr?
Tohle bylo docela zklamání. Začátek vypadal slibně, další vyprávění bylo ale zdlouhavé, bez spádu, vadily mi stále se opakující úvahy hlavních postav, které však nepřinášely nic nového v ději.
V polovině jsem dokonce chvíli myslela, že už to nedočtu, se začátkem soudního procesu se naštěstí příběh opět trochu rozjel.
Přilákalo mě hlavně zajímavé téma Amišů, o kterých jsem doufala, že se dozvím více než dosud vím. Čekala jsem hlubokou sondu do jejich způsobu života, ale bohužel jsem se moc nového nedozvěděla.
Pasáže zabývající se osobním životem celkem nesympatické Ellie mě moc nebavily a části s duchařinou mi připadaly opravdu slabé.
Celkově mohla být kniha o dost kratší, lecos by se dalo vypustit a příběhu by to neublížilo.
Jedná se o mojí první knihu od Jodi Picoult, bohužel mě ale autorka moc nepřesvědčila. Třeba jí časem dám ještě šanci.
Autorky knihy mám ráda, ale v tomto případě mi propracovanost příběhu nesedla.
Pohled do kultury amišů byl dobrým krokem, zápletka se zajímavým pojetím. Bohužel celkové zpracování pokulhává.
Názor poroty by mě zajímal více.
Poslední rozuzlení pro mě překvapením nebylo.
Ačkoli už první věta slibovala čtení a jazykový skvost, od kterého se nedalo odpoutat, téma zajímavé avšak nikterak převratné a čtení mě bavilo, přesto dávám 3 hvězdy, protože přes veškerou snahu podat kontrovezní témata a morální dilemata, nad kterými vám začnou vířit emoce, že začnete přemýšlet, jak byste se zachovali v kůži všech těch hrdinů vy, nemám pocit, že bych přečetla něco, bez čeho bych se neobešla. Mám pocit, že kdyby se mi kniha nedostala pod ruku, o nic bych vlastně nepřišla. Na druhou stranu nemůžu úplně souhlasit s tím, že by byl konec nějaký rozplizlý. V konečném důsledku se našlo vhodné řešení pro všechny a pointa byla i celkem překvapující.
Miluju Jodi a její tvorbu, ale tady jsem se trápila. Nesedlo mi téma ani trošičku, ale nechtěla jsem odložit nedočtené.
Silný námět, potěšující množství informací o Amiších, ale řešení předvídatelné a proces nedokončený, protože neřešitelný. Prostě se to nějak rozplizlo...
Zajímavé, čtivé ale konec soudního procesu mě teda naštval. Taky nechápu, že když už si autorka dala tak záležet na celém soudním procesu, že konec vyřeší takto. I by mě fakt zajímal pohled poroty..
Přišlo mi to jako celkem průměrné čtení, rozhodně jsem od autorky četla lepší. Zápletka s mrtvým novorozenětem, resp. s pocity jeho matky Amišky je opravdu zajímavá. A i když samotné amišské prostředí není už originální, pořád jsou zde některé tradice nebo prvky víry, které můžou překvapit. Konec konců, kdyby měla být každá kniha z originálního prostředí, moc jich na světě nebude. Celé mi to ale připadá hodně prvoplánově napsané a rozuzlení se dalo očekávat. Navíc nemůžu říct, že bych cítila nějaké sympatie k hlavním postavám. Není to špatné čtení, ale ani výborné.
Velmi zdařile napsaná knížka. Podrobný pohled do života Amišů a skvělé srovnání jejich života a života nás ostatních.
Knížka vyvolá škálu různorodých pocitů a emocí. Navíc je zasazená do krásného prostředí venkovské farmy, vše vysvětleno a popsáno do sebemenších detailů.
Jako většina knih autorky, i tato se mi velmi líbila.
Knihy od Jodi Picoultové mám velmi ráda a jsou pro mě taková jistota skvělého příběhu. U Prosté pravdy je tomu zrovna tak.
Nevím jak to spisovatelka dělá ale od prvních stran vás to prostě vtáhne do děje.
Tématika zabývající se životem Amišů a jejich stylem života je tu opravdu hezky popsána.
Postavy jsou zajímavé. A myslím si že nejvíc zajímavá je Katie. Pořád si při čtení kladete otázky. Udělala to? Lže? Půjde do vězení? Jak to sakra dopadne?
Na závěr už jen dodám že tato kniha stojí opravdu za přečtení. Jodi Picoult prostě psát umí!
K autorce jsem se dostal náhodou. Za prvé mi o ní řekla manželka a za druhé se mi hodila do čtenářské výzvy. Když jsem si projížděl její knihy, toto téma mě oslovilo, poněvadž Amiše zná člověk většinou jen z komediálních seriálů či filmů. Byl jsem zvědavý, jaký je jejich život doopravdy.
Hned na počátku nás autorka seznámí s hlavními postavami, které máte chvíli rádi a chvíli byste je nakopali do ... Prostě Vám jsou nesympatické. Prostředí je pro mě jako z vesnické pohádky, kde se kolem Vás motají nejrůznější domácí zvířata a domácí plodiny, ale také tvrdá a neustálá práce.
Děj začíná tragickou událostí, která rozpoutá sérii událostí od vyšetřování přes obvinění až po soudní proces. Vše doprovázeno všedním životem Amišů a jejich kultury. Mezi stodolami a krávami se pomalu rozmotává příběh plný emocí a lidských vztahů, který má dopad na hlavní postavy a celou komunitu jako takovou.
Mně se kniha velice líbila. Byla čtivě napsána a konkrétní a časté detaily mi tentokrát nevadily. I díky nim se čtenář dozví mnoho o této kultuře a jejich stylu života. U jedné knihy této autorky určitě nezůstanu, jelikož mě oslovily i další tituly.
Super komentar od MARARA - doplnim jen, ze Soudni finale me teda zklamalo. Kdyz uz se autorka rozhodla venovat pribehu v soudni sini dost casu, mohla zapracovat i nad vynesenim rozsudku.. to bylo tak prvni sex - sup a konec. Byla to zatim nejslabsi kniha, cetla se relativne dobre, ale nic ve me nezustalo ( oproti napr. cas odejit - toho jsem stale plna ).
Styl autorky už dobře znám a Prostá pravda z něj nijak nevybočuje. Je tu sociální problém: nechtěné těhotenství a mrtvé novorozeně. Je tu atraktivní prostředí: sekta Amišů, snažící se žít podle svých hodnot a pravidel, odtržená od zákonů a okolního světa, který nepřijímají, nerozumí mu a ani nechtějí být jeho součástí. Soudní přelíčení autorka opět používá jako příležitost pro shrnutí argumentů pro a proti.
Přes určitou schematičnost knih od Jodi Picoult (ve smyslu stavby zápletky a příběhu) dávám pět hvězdiček, protože je to opět výborné, zajímavé a poučné čtení. Závěr mě překvapil, jako pachatele jsem tipovala někoho jiného.
Z děl Picoultové se mi tato líbila méně. Téma bylo zajímavé - o Amiších jsem nevěděla v podstatě nic - prostředí atraktivní, zápletka zajímavá. Ale charakter Ellie mi vůbec nesedl. Její neustálé obelhávání sebe sama i ostatních, po většinu knihy mi bylo víceméně jen líto její obhájkyně, jejího partnera... jen jí samotné prostě ne. Dokonce i pro jejího otce jsem měla pochopení, a to je vykreslen dost negativně! Tyhle detaily mi čtení trochu znepříjemnily, ale jinak se opět skláním před autorkou, že i po tolika vydaných knihách pro nás pořád objevuje další a další zajímavá témata. :-)
(SPOILER) Námět bezesporu zajímavý. Až do poloviny knihy mě však neskutečně vytáčela hlavní postava, která lhala každému o všem - že neměla styk s jiným, že nebyla těhotná a že neporodila. Bylo mi velmi líto Samuela. Při milostné scéně jsem navíc měla pocit, že Katie moc dobře věděla, co dělá. Nedokázala jsem jí vnímat pozitivně a konec jsem tušila. Děj se poměrně táhl a konec byl hrozně useklý. Mrzelo mě, že se to dítě nedočkalo spravedlnosti a vražedkyně S. nešla sedět.
O amišském způsobu života jsem věděla jen v hrubých rysech, tady jsem ale pochopila nejen jej, ale hlavně jejich mentalitu, která je fascinující. Setkání amišské dívky Katie a její typický americké obhájkyně Ellie mi opět ukázalo, že od každé kultury je možné se něco užitečného naučit. Tady to byl jejich klid a pomalý život a jejich oddanost pravdě. Amišové nejsou schopni lhát, protože pravda je hodnota, kterou jim vštěpují od dětství. Ellie zjistila, že lhát sám sobě je stejně trestuhodné jako lhát ostatním. Smysl pro pravdu dnes hodně postrádám.
Štítky knihy
zfilmováno soudní procesy tajemství soudy církev amišové
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Tuto autorku mám moc ráda, co kniha, to neotřelé téma, které si autorka vždy nastuduje a příběh z něj je velmi čtivý.
Tentokrát dávám ale hvězdičku dolů za nesoulad v časových údajích. Pokud by se to stalo v průběhu čtení knihy jednou, dobrá může se stát, může jít i o nekvalitní (nesprávný) překlad. Bohužel, v tomto případě se nesoulad opakoval, což mě mrzelo: Katie se viděla s Adamem naposledy na podzim, Adam poté odjíždí pryč. Katie zjišťuje, že je těhotná. Podle knihy rodila v červenci a současně bylo dítě narozené o 2 - 2,5 měsíce dříve. Prostě to nesedí a to jsem čekala na konec knihy, zda tam to už nebude uvedené správně, ale ne, nebylo.
A pak jsem byla zklamaná ze soudního závěru celé knihy. Asi jsem čekala něco jiného, nějaký převratný důkaz či svědka.