Prostá pravda
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404589/bmid_prosta-pravda-qw9-404589.jpg
4
953
953
Pensylvánské městečko Paradise je oázou klidu a míru, dokud se ve stodole jednoho farmáře nenajde mrtvé novorozeně. Záhy se ukáže, že matkou dítěte je osmnáctiletá Katie Fisherová, neprovdaná dívka ze sekty Amišů, velmi striktní protestantské církve, jejíž členové dodržují pravidla tzv. prostého života. Oblékají se jako v 19. století, nepoužívají auta ani elektřinu a odmítají středoškolské vzdělání. Aby měla zbožná amišská dívka nemanželské dítě, a navíc ho zavraždila, je téměř vyloučené, ale proti Katii existují velice pádné důkazy. Obhajoby se ujme cynická, zatrpklá advokátka Ellie, která je s obviněnou vzdáleně příbuzná. A aby se dopátrala pravdy, musí advokátka nějaký čas s Amiši žít… Prostá pravda je nejen strhujícím soudním dramatem, ale především zajímavou sondou do života Amišů, zásadních otázek rodinného života a generačních rozdílů.... celý text
Přidat komentář
Opět skvělá paní Picoultova. Pěkně propracovaný příběh. O amisich jsem toho už dost přečetla díky paní castillo a je fakt zvláštní komunita. Vyprávění se trochu táhlo, ale jinak super.
Jodi je moje oblíbená spisovatelka a líbí se mi, že se do tématu plně položí a pozjišťuje si nejdříve fakta u odborníků. Zároveň ukazuje, že nic nemusí být jednostranné.
Po dočtení knihy jsem byla lehce rozpačitá. Pak jsem ale nad tím vším začala přemýšlet, kolik rovin a úhlů pohledu v sobě ta kniha skrývá, že nic není černobílé, že je těžké nesoudit druhé podle sebe. Hodně dobře vykreslena psychologie postav, spousta náznaků pro pozorné čtenáře.. Tohle přesně mám na knihách ráda. Autorčin styl psaní mě obecně baví a i tentokrát zasadila příběh do zajímavého prostředí. Takže jako všechny její knihy, které jsem zatím četla, vřele doporučuji. :)
Pekna kniha, zajimava zapletka, i kdyz jsem tak nejak od zacatku tusila, jak kniha skonci. Ale i tak napinave do konce.
V této knize se na čas přestěhujete na farmu k Amišům, lidem, kteří dodržují staleté tradice, hluboce věří v Boha, mluví jazykem německých imigrantů z 18. století, chodí v šatech z té doby, jezdí v koleskách tažených koňmi, jsou zkrátka z jiného století.
Před zhruba 10 lety jsem měla tu jedinečnou možnost a v Pensylvánii navštívila rodinu Amišů. Strávila jsem u nich jen pár hodin, ale přesto jsem měla pocit, že i když nevyznávám jejich hodnoty, jejich způsob života je přirozený, prostý, jednoduchý a oni jsou spokojení. Tvrdě manuálně pracují a protože se jedná o fyzickou práci po které člověk cítí zdravou únavu, rádi se večer posadí s celou rodinou ke stolu, aby společně pojedli. Překvapilo mě, že jsou opravdu bohatí - konkrétně v oblasti, ze které je i tato kniha, jsou Amišové největšími producenty biopotravin.
Příběh je dobře vystavěný, občas možná trochu rozvláčný, ale zajímavý hlavně popisovaným prostředím, rituály a tradicemi, nikoli příběhem samotným. Ovšem je to všechno opravdu nereálná pohádka, protože pro Amiše, který jednou z komunity odejde, není cesty zpět. Komunita Amišů je nekompromisní a “zradu” neodpouští. Přesto doporučuji jako trochu něco jiného.
Opět skvělá kniha. Čtivá, zajímavý příběh. Moc se mi líbilo prostředí amišské farmy, přiblížení a popis jejich myšlení a života. Moc se těším na další autorčino dílo ????
Další výborná kniha od autorky, ale ne nejlepší. Tentokrát jsem tušila rozuzlení a wau se nekonalo. Ovšem pořád to je zajímavý příběh, napsaný velmi čtivou dobrou.
Kniha Prostá pravda se mi moc líbila. Krásně propracovaný život pozoruhodné amišské komunity. Stejně tak lékařské a právnické postupy. Téma velmi kontroverzní a zajímavé. Kniha lidsky napsaná s emočním nábojem.
Ten konec je však velkým překvapením a škoda, že nelze více rozebrat...
Rozhodně opět skvělé dílo Jodi Picoultové.
Moje první kniha od Jodi a mám trochu smíšené pocity. Opravdu moc mě zaujal její styl psaní, líbí se mi, že je tak jednoduchý a lehký, prostě radost jej číst. Příběh mi ale přišel malinko slabší. Nevěděla jsem, jestli se má jednat o drama, thriller nebo detektivku, všechno tam bylo tak lehce naznačeno, ale celkově se kniha nevěnovala ani jednomu z žánrů. I tak se mi to ale četlo hezky, všechny postavy byly příjemné a byla jsem zvědavá, jak celý ten příběh dopadne. Navíc se mi moc líbilo nakouknoutí do světa Amišů.
Advokátka Ellie se ujímá případu amišské dívky, která je obviněna ze smrti novorozence. Aby mohla mladou Katii hájit, bude muset nějaký čas strávit v amišské komunitě zcela odříznutá od vymožeností moderní doby.
Autorka je vždy velmi dobře obeznámena s problematikou, o které píše, a příběh umí podat s určitou přidanou hodnotou. I tady mě dokázala překvapit. O amišské kultuře už jsem ledacos četla a přesto mám zase pocit, že mi ukázala víc, než mi bylo známé. I samotný příběh s až detektivní zápletkou mě moc bavil.
S hrdostí hlásím, že jsem se protančila skrze další literární skvost od Jodi Picoult. Já tu ženu jednoduše zbožňuji! Kde bere všechny ty úžasné nápady? A jak to dokáže, že nám je tak skvěle interpretuje v poutavém románu? To mi nejspíš zůstane navždy tajemstvím.
Ale abych se vyjádřila i ke knize. Je to prosté, zkrátka si ji přečtěte, litovat nebudete! :)
Po začtení do příběhu jsem už knihu nedokázala dát z ruky. V knize se střídá několik pohledů a prolíná se minulost s přítomností. Nadchly mě knihy Lindy Castillo, která píše detektivky z amišského prostředí. Tam je ale hlavní postavou náčelnice policie. Tady je hlavní postava obhájkyně Ellie, která kvůli případu musí mezi Amiši nějakou dobu žít. Proto se o životě a denní náplni Amišů dozvíme mnohem více.
Váhala jsem, jestli dát 5 hvězdiček, protože závěr mě trochu zklamal nebo spíš hodně překvapil. Ale nakonec dávám plný počet, protože kniha se výborně četla a příběh byl perfektně promyšlený.
ČV 2020 - Kniha autora, od kterého jste ještě nic nečetli.
Prostředí v němž se děj odehrává, je pro mne neznámé. Pocity i zápletky jsou velmi dobře propracované. Pohledy na věc z různých úhlů pohledu. Určitě stoji za přečtení a zamyšlení se....
Zajímavý exkurz do života komunity Amišů. Naivita obžalované a nastavení obhájkyně pro pochopení celého jejího života a vnímání světa. Možná mi chyběl větší prostor pro vyjádření myšlenek otce. Ale jinak jsem velmi spokojená s pojetím knihy a stylem psaní autorky. Její knihy jsou skvělé a vždy je čtu jedním dechem.
Je to má již pátá kniha od autorky. A stále mě její knihy nepřestávají fascinovat. Na to, co nám dokáže přednést, musí mít dar od boha, jak se tak říká.
Hlavní hrdinky mi bylo líto a za každou cenu jsem chtěla věřit v její nevinnu. Ona byla jasným důkazem, že i dobří lidé mohou někdy dělat něco špatného, ale to neznamená, že nejsou dobří. Život Amišů mě překvapoval. Před knihou jsem o nich věděla zoufale málo. A jsem ráda, že jsem je více poznala. Něco mě na jejich klidném, pomalém a soudržném životě zajímalo, na druhou stranu, nedokázala bych žít pod tak přísnými pravidly, bez svobody a možností, které svět nabízí.
Co mě ale nadzvedávalo ze židle, bylo chování v právním systému. Já jsem asi lidsky a morálně trochu naivní, dozvídat se o tom, že pravda a spravedlnost nemají v tomto systému co dělat, že lži a zlé pohádky mají přednost, to mě vždy vyděsí.
A tak se ptám, v jakém světě to vlastně žijeme..
Konec, jako ze čtyř z pěti příběhů, byl pro mě opět trochu zklamáním. Zde vidím trochu autorčinu slabinu. Do posledních stránek to bylo nadějné, dokonce bych se mile ráda smířila s tajemstvím obestřeným koncem. Leč, co nadělat.
Opět tedy výborný příběh, při kterém se sami sebe ptáte, co byste na jejich místě udělali vy.
Opět silný příběh, který ve mě rozvířil emoce, myšlenky a zanechal ve mě nepopsatelný zážitek.
Knihy Jodi Picoultové jsou výjimečné.
Mají přesah.
Jsou víc než jen brilantně napsanými příběhy.
Prostá pravda je knihou, díky níž se na čas přestěhujete na farmu. Ale ne na jen tak ledajakou - budete žít s Amiši. Lidmi, kteří mají své vlastní zákony a hodnoty. Lidmi, kterými byste možná pohrdali, kdybyste je v jejich šatech z devatenáctého století zahlédli na ulici. Povytáhli byste obočí? No, po dočtení knihy, už to nejspíš neuděláte. I když s nimi nemohu v mnohém souhlasit, jejich způsob života je v něčem okouzlující. Tou prostotou, tou obyčejností a jednoduchostí. Nekomplikují si život. Nechávají ho běžet, tak jak běžet má.
I přes to, jak se od nás liší, autorka ukazuje, že i člověk oddaný Bohu může lhát, být pokrytcem a ještě spáchat jeden z největších možných zločinů. Neodpustitelný zločin. A to ty lidi od nás neodlišuje.
Je jedno, zda jsi Amiš nebo ateista. Jsi člověk. A člověk nemůže být jen dobrý nebo jen zlý. Vždy je smíchaný z obojího. Tohle ve mně kniha zanechala asi nejvíc. Nemůžete prostě říct, že někdo něco nemohl udělat jen proto, že žije v mírumilovném prostředí, které odmítá násilí.
Picoultová opět potírá černobílý svět různými odstíny barev a představuje čtenáři další příběh, který nelze vnímat tak, jak je interpretován. Musíte ho obrátit naruby a prozkoumat ho ze všech úhlů, abyste se přebrodily k poznání. A zase se zamysleli nad sebou a nad tím, jak rychle lidi soudíte.
Jodiiny romány jsou člověčinou. S každou knihou, kterou od ní přečtete se stáváte někým jiným. Přehodnocujete, stydíte se, měníte se.
Dejte si na její knihy pozor. Nedokážu si teď vzpomenout na knihy někoho jiného, které by tohle dokázaly také. Určitě existují, ale Jodi Picoultová je jen jedna. Je neskutečná, odvážná, neohrožená. Pouští se do témat, která nejsou jednoduchá, ale kterým je potřeba se věnovat, a vždy se jich zhostí s pokorou a vážností. A já ji za to miluji!
Poosmé - děkuji...
Štítky knihy
zfilmováno soudní procesy tajemství soudy církev amišové
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
3,5 *
Asi jsem knihu rozečetla ve špatné době, kdy jsem na čtení moc času neměla. Takže jsem ji četla poměrně dlouho. A kupodivu mi to nevadilo, neměla ten efekt, kdy se na knihu těším, až ji opět vezmu do ruky. Ne, že by se mi nelíbila, ale chvílemi mi přišla až příliš rozvláčná. Jinak jsem se ráda dozvěděla něco nového o Amiších a Jodi se musí nechat, že témata svých knih nezpracovává povrchně.