Prosté motivy
Jan Neruda
Dám Vám to, jak to v sobě mám. Mnohé se k sobě nehodí - však co mi po tom! Radím Vám, vy zpěvy, hleď si každý sám, jak u koho kde pochodí.
Přidat komentář
"Liják se v okna boří -
noc divoká a děsná!
Já ležím chorý, bez sna,
a lampa noční hoří.
Světélko poloslepé,
rci, lampo malá, nač jsi tu,
bych viděl líp svou samotu,
svou bolest cítil lépe?
Mrkla si ve přístěnku:
Ej počkej, chvilku počkej jen,
já kmitám, svítím oknem ven,
těm hladovcům tam venku.
Dost jsem se rozproudila,
by liják znal, kam mráz svůj lít,
by kulich zřel, kam v okno bít,
a smrt by nezbloudila."
Pokud jsem u Nerudových básnických sbírek pociťoval jakési nihilistické chvění, tady ho spatřuji zřejmě nejzřetelněji. A taktéž musím konstatovat, že mě to zaujalo z autorových básnických sbírek doposud asi nejvíce (rozhodně nemám načteno vše). Jednotlivé básně jsou emotivními odrazy ročního období v nitru člověka, avšak nejsilnější jsou jako celek; popisují lidský život očima starce, kterému zbývá poslední rok života. Je to silná věc plná touhy - touhy po konci i po zanechání odkazu. Minimálně se mnou to pohnulo.
Tuto sbírku básní bych rád doporučil všem zájemcům o kvalitní poezii.
Tak jsem si přečetla i poslední z Nerudových sbírek, které jsem dosud neznala, a myslím, že chyba byla, že jsem se jako s první sbírkou seznámila se "Zpěvy pátečními" a k ostatním se dostala až o mnoho let později. Jednak jsem měla vyšší očekávání, jednak už mě leckterá poezie nedokáže zaujmout tak, jak by mě asi zaujala na střední.
------------
Zimní XI
------------
Přede dvorem stará vrba,
pně už vydoutnalé,
samá jizva, samá troucheň -
kdy ji podtít ale?
Z jara, když jí zbylá větev
květem pookřeje?
V létě, když své staré tělo
na sluníčku hřeje?
Či snad v zimě? Spí pak jistě?
Necítí to ani?
Starý strom a starý člověk
má tak málo spaní!
Sbírka se skládá ze 4 částí pojmenovaných podle ročních období - a básně jsou očíslovány římskými číslicemi ... krásně se četly ...
"Byla to zima překrásná!
Kolkolem všude božský klid,
ta příroda, v kámen spoutaná ..."
Na první stránce to začalo příjemným zimním zastavením (v krátké době u další ze sbírek obrazů čtvera ročních období) u obrazů prostých pravd o lidském životě, vyjádřených jednoduchými veršíky, skromnými a pokornými ...
"Co vše mi vypráví ten les,
co hovorných tu stromů,
co vše sem lidé napsali
a nevěděli komu!"
... s náladou střídavě jarně svěží či podzimně melancholickou ...
"Podzim je zde a krátký den,
svět jak by k spaní byl odstrojen ..."
Pan Neruda svými veršíky na jednu stranu oslavil život, a na tu druhou vzpomínal a smiřoval se se životem, a tak v nich najdete všechno (život ve všech jeho etapách), a o všech je vyprávěno tak mile ... lyricky sladkobolně :-).
Nádherné jakoby jen čtyři básně, jakoby jen jedna pravá báseň. Báseň života. Plná touhy, dojemných vzpomínek, lásky a... prostých motivů.
Neruda mě nimi mile překvapil.
Krásné poetické básně inspirované jednotlivými ročními obdobími. Vážně povedené, čtivě napsané, navíc s přidanou hodnotou v podobě hlubšího významu.
Laicky řečeno, jsou to takové "pěkné básničky". On ten Neruda opravdu "uměl". Všem doporučuju se k tomuto klasikovi vracet.
Jedna ze známých sbírek básní od Jana Nerudy. Kdo chce poznat cestu autora životem svým a rovněž tak jeho umělecký vývoj, tak nemůže tuhle knížku básní obejít.
Autorovy další knížky
2014 | Povídky malostranské |
1947 | Kam s ním? |
2009 | Balady a romance |
1959 | Písně kosmické |
1941 | Hřbitovní kvítí |
Jan Neruda začal psát tuto životní bilanci, když byly mému dědovi 3 roky. A babička ještě nebyla na světě. Dnes nebo zítra (zdroje se rozcházejí) tomu bude 190 let, co se sám narodil. Čítával jsem tyto archaické verše, když jsem byl mladý, samozřejmě je mám spojeny s časy dávno zmizelými, jejichž odlesk jsem mohl zachytit ve starém mlýně na Stříbrném potoce. Je snad pošetilé, že starý básník přirovnává lidský život k ročním obdobím? Autor s binoklem na očích, v ruce hůl, kráčí krajinou, Boubín kouří z dýmky, jeho pře, kdy skácet starou vrbu je možná směšná, ale stará vrba i starý člověk už špatně spí, tak by to i v noci cítila. Trochu komické v dnešní době? Moje matka vzpomínala na dětství ve starém mlýně: To byl ráj! (Kde je ten náš?)