Prostě to zahrej
Lucy Parker
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490218/bmid_proste-to-zahrej-XLH-490218.jpeg
4
49
49
Londýnské celebrity série
1. díl
Divadelní hvězda Richard Troy vždy uměl lámat srdce fanynkám v celém Londýně, ale poslední dobou neumí krotit prchlivost. Každý se někdy rád nadchne pro záporného hrdinu, jenže Richard se svým vyváděním pasuje do role nepřítele číslo jedna a jeho příznivci se od něj houfně a zklamaně odvracejí. PR oddělení chudnoucího divadla však přijde s geniálním nápadem – aby si Richard zlepšil reputaci na veřejnosti, začne naoko chodit s oblíbenou slušňáckou herečkou Elaine Grahamovou! Richard se brání zuby nehty a Elaine z toho taky není nadšená, ale management divadla trvá na svém. Z různých zdrojů probleskuje, že nesourodá dvojice už byla spatřena na různých společenských akcích veřejně, ruku v ruce, bok po boku. A lidé je sledují, řeči se kolem nich vedou žárlivé, okouzlené i horečnatě šeptané, a kdekdo je z toho románku v rozpuku docela paf. Mohlo by v tom být zrnko pravdy? Mohla by taková napohled nereálná láska být skutečná, nebo to na nás oba talentovaní herci prostě jen hrají?... celý text
Přidat komentář
První dvě stránky navodí extra atmosféru.
V prostředí hereckých předstíraných vášní s opravdovými je v situaci klesající prestiže divadelního postu, extrémně silným motivem dát veřejnosti na vědomí, že fanouškovsky oblíbené celebrity mají svůj život, a díky jejich hereckým výstupům v rolích plných milostných scén,
mají i pro bulvár enormní přitažlivost, jenž by v oblíbenosti divadla měla zvednout laťku návštěvnosti.
Takže milostný trojúhelník v záři reflektorů, fotoblesků, paparaci a osudných situací, spolu s averzí a zamilovaností, žárlivostí a strachem je na tapetě.
Povedený záměr.
Na knížku jsem byla zvědavá, zněla dobře a ačkoliv tématem neoplývá úplně originalitou, velmi mě oslovilo divadelní prostředí - to mi naopak originální přišlo. Jedná se o milou, romantickou oddechovku, které střídá pohledy obou hlavních hrdinů. Bohužel to není nijak rozděleno, jak dlouho a kdy přesně bude mít ten který svůj prostor. Nejvíc mě ale rušil ten styl. Bylo to dost namíchané, kdy to jednou bylo vyprávěno v první osobě a pak zase ve třetí. Jako by si autorka prostě nemohla vybrat. Dlouho jsem si na to nemohla zvyknout a musím konstatovat, že mi tohle stoprocentně zkazilo zážitek z knihy.
Hlavní hrdinka Lainie nebyla špatná. Nemůžu teda říct, že bych jí nějak výrazně žrala, ale nebyla nijak protivná. Celkem ráda jsem ji sledovala. Náš vztah byl takový neutrální. Byla z velké rodiny, kterou zasáhla tragédie a ona se mimo jiné chtěla zasloužit o něco víc v rámci nadace. Mladá herečka, která nezažívá dobrou chvíli, ale dokáže se s tím poprat.
Druhý hlavní hrdina Richard byl pánovitý, protivný, nafoukaný a nepříjemný mladý muž. Pan herec, který krom nedobré pověsti neměl štěstí ani na rodinu a svou minulost, za kterou trochu pyká. Dostal společně s Lainie domácí úkol a tím to vlastně začalo. Musím říct, že jsem dlouho nevěděla, co si pořádně o této postavě myslet. Až když se blížil konec, respektive jsme mu mohli vidět pod několik vrstev, tak si mě získal. Musím říct, že jsem si ho dost oblíbila a líbil se mi.
Dějově to není nijak náročné, vše se odehrává kolem divadla, herců, společností či jejich soukromí. Žádné složitosti, ba naopak. Moc se tam toho nestane, ale osobně jsem se nenudila. Závěr, kdy autorka chtěla zvednout hladinu dramatu se mi zdál trochu přitažený za vlasy a zbytečný. Pár klišé to samozřejmě taky mělo - jako rychlost poznání citů k druhé osobě. Ale budiž. Mrzelo mě, že z té dvojice nebyla cítit chemie, která by je propojovala a čtenář by se z nich rozplynul. Nebylo to o tom, že by se tomu nedalo věřit, to i jo, ale byl to slabounký čajíček. Takové nic moc. A musím taky říct, že to, co někdy vyvádí bulvár je prostě drsnej hnus.
Kdybych to měla shrnout, nebylo to špatné, ale asi jsem čekala něco lepšího, v mnoha směrech. Přečetlo se to relativně rychle, i přes své chyby a pro mě zcela nepochopitelný a otřesný styl. Splnilo to svůj úkol oddechovky. Takže doporučení mohu dát, i když spíš, kdyby člověka potkala nouze a hodnotila bych to lepším průměrem - 3,5*. Takže tak. :)
Nevím, proč jsem si myslela, že se děj odehrává někdy v půli minulého století, asi skrz černobílou obálku ve stylu plakátu s Marylin Monroe. Ve skutečnosti se v díle tweetuje a bloguje ostošest, takže žhavá moderna.
Další těžce ambivalentní kniha. Ano, námět a zápletka je jedno velké klišé, ale to mi u romantiky (stejně jako třeba u detektivek) v nejmenším nevadí. V tomto směru už originalitu může požadovat pouze blázen. Důležité je osobité a vtipné zpracování. V tomto směru palec rozhodně nahoru. Vzájemná antipatie ústřední dvojice byla popsána naprosto uvěřitelně, jejich sbližování bylo postupné, nenásilné. Děkuji nastotisíckrát, že se autorka vyvarovala příšerné americké manýry, kdy postavám šlehají plameny ze spodního prádla při letmém dotyku, ba co dím, stačí pohled úkosem. Přesto v tomto případě nechyběl sexy náboj, a byl opravdu uvěřitelný. Ještě jednou děkuji.
Dokonce i závěrečné Velké Nedorozumění, které si hrdinka uvědomila přesně ve chvíli, kdy vzniklo (další nečekaný prvek), bylo vyřešeno elegantně bez použití klišé a trapností. Další hluboký dík za to, že jsme byli ušetřeni hrdinčina polehávání v posteli a zanedbávání hygienických návyků při léčbě zlomeného srdce.
Jako třetí nezměrné plus musím zmínit jiskrnou vtipnost. Od prvního vyprsknutí nad hláškou, že v divadle je překročena povolená kvóta na mizerné parchanty, jsem se královsky bavila až do naprostého konce. Dobře, ten úplný závěr, míněno poslední stránka, autorce ujel, ale odpouštím jí.
Co ale nemohu přehlédnout, jsou olbřímí závady ve stylistice. Valná část je na vině překladatelky paní Leckie. Kousky vymazlených vět se střídají s pasážemi vyplivnutými google translátorem, text zjevně neprošel žádnými korekturami, záhadná slova jako třeba „odfajknout“ nebo „rozkokošená“ by potřebovala další překlad, „prosímtě“ je psáno zásadně jako jedno slovo (ne, fakt jsem ho ve slovníku spisovné češtiny nenašla). Já osobně bych si nikdy nedávala shot tequily, na panáka bych ale ráda zašla. A tak podobně.
Ovšem ani autorka není bez viny (nebo je zásah paní překladatelky ještě tragičtější). Střídání ich a er formy třeba dvakrát v jednom odstavci na čitelnosti rozhodně nepřidá.
V celku se jedná o čtivý a zábavný, nicméně nakladatelsky hrozně odfláknutý počin. Škoda, velká škoda, obrovitánská, tohle prostě nemůžu doporučit.
(SPOILER)
Velice povedená kniha, ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, raději mám knihy z pohledu hlavních hrdinů, ale i přes to, mě tato kniha velice zaujala.
Moc hezky napsaný příběh z divadelního prostředí, nechyběla začáteční nenávist mezi hlavními hrdiny, následně zápletka, trocha zklamání a nakonec šťastný konec. Laine byla sympatická mladá umělkyně, sedla mi od začátku, nejvíce se mi líbilo, jak po smrti sestry se snažila co nejvíce pomoct při charitativních akcích. Richard byl bručnou, který měl nešťastné dětství, takže žil pod maskou tvrďáka, kterou naštěstí Laine prorazila.
Určitě se ke knize ještě vrátím. :)
Tahle kniha mě zaujala obalem. Přiznám to a nestydím se za to. Samozřejmě, kdyby ani obsah nezněl dobře, tak si ji nekoupím a nepustím se do ní, ale i to znělo nadějně a tak mi skončila v knihovně. No a poté, když jsem potřebovala něco u čeho si můžu zarelaxovat, odpočinout, vypnout a zasmát se, tak jsem se rozhodla ji z knihovny vyndat a pustit se do ní. A udělala jsem moc dobře. Kniha je to zábavná a milá, bez zbytečných přehnaných dramat a hlavně všechny postavy jsou pěkně napsány, jsou uvěřitelné a chovají se racionálně a adekvátně k dané situaci. A jako člověka spojeného s divadlem a milovníka Shakespeara mě bavily a potěšily kulisy příběhu a odkazy na různé hry a to, že ústřední dvojice si nic nedaruje stejně jako Beatrice a Benedict (ano, vím, že na to v příběhu sami upozorní).
Výborné čtení, když potřebujete vyřadit rychlost a nechat život chvilku jen tak klouzat na neutrál.
Autorka do “dámského” žánru, kde je těžké překvapit něčím novým, vnesla neokoukané divadelní prostředí. Dále musím ocenit obálku. Černobílá fotka je fajn.
Asi nejvíc se mi líbily lehce sarkastické slovní přestřelky mezi hrdiny příběhu. Taky spousta vtipných hlášek typu:… o Jako zabít ptáčka se domnívá, ze je to příručka pro myslivce….
Celkový dojem ovšem výrazně kazí příííšerný překlad. Špatné dělení do odstavců, zmatené přeskakování mezi podměty ve větách..
Četla jsem e-knihu, musím uvést konkrétní případy:
Richard jí hladil kotníky prstů, pomalu, krouživě, aby to napětí v nich trochu povolilo.
Automaticky jí pomohl vytáhnout vlasy zpod límce a kotníky jeho prstů jí přejely po šíji.
Ať mi nikdo neříká, že toto nepřekládal sám pan Google. Žádný zaměstnanec nakladatelství JOTA s.r.o. chudákovi překladači nepomohl! Jen ho pojmenovali Ina Leckie.
Také jsem se trochu ztrácela v dlouhých kapitolách s občas zmatečným textem. Je mi líto, že se této knize nevěnovala kvalitnější editace. Děj spisovatelka zakomponovala do divadelního prostředí, s příjemným humorem a procesem vylepšení reputace jedné z postav - jak z vlka udělat beránka. Lainie Grahamovou požádá vedení divadla Metronome o pomoc změnit image problémového kolegy Richarda Troye. "My po vás nechceme nic víc, než abyste Richarda trošinku přizdobila." A tak spolu absolvují charitativní jarmark, televizní rozhovor, předávání uměleckých cen a rodinnou oslavu narozenin. Jenže do stejného ansámblu patří i bývalý Lainiin přítel Will Farmer.....
Dávám za pravdu, že mi také chvíli trvalo zvyknout si na styl psaní, kde autorka popisuje příběh ve 3. osobě, pak přejde do 1. osoby a ještě vás trochu mate, než zjistíte, zda vypráví Lainie nebo Richard. Ale nelituji, že jsem u knihy vydržela, jelikož je to zábavná romance z divadelního prostředí, kde se nudit nebudete!
roztomilá variace na téma "falešný vztah přeroste do skutečného" tentokrát z prostředí současného divadla a všudypřítomného bulváru a praštěných blogerů. příjemná jednohubka. jen mě trochu mátlo použití 3. a 1.osoby v jednom odstavci, ale na to si člověk časem zvykne.
Tak toto sa vážne podarilo.
Cynický divadelný herec Richard má seriózny problém so vzťahom s verejnosťou. Pošramotený imidž mu má vylepšiť predstieraný vzťah s doteraz prehliadanou kolegyňou Lainie. Že danou situáciou ani jeden z nich nie je nadšený, netreba hovoriť. K tomu všetkému sa pripletie Lainin ex-priateľ Will a Richardove politické ašpirácie. A sranda môže začať:).
Vtipná, nepresladená hate-to-love romance.
Bavilo ma to.
A poprosím rýchlo druhý diel série!
Po delší době jsem si přečetla romanci, která mi sedla a byla po všech stránkách skvělá. Zaujal mě už obal, který pro mě má tu správnou atmosféru k tématu. Dále to má sympatické hrdiny. Láska se rozvíjí pomalu, ale jistě. Není to přeslazené a erotiky je tam malinko, takže kniha má děj. Opravdu velmi povedené.
Příběh je vyprávěn z pozice dvou hlavních postav, které se střídají po kapitolách. Mě vyhovovalo, číst to z obou pohledů. Elaine je divadelní herečka, která se stává úspěšnou ve větším londýnském divadle. Hlavní hvězdou této hry je ale Richard. Je skvělý herec, ale působí povýšeně a s kolegy se moc nebaví. Jednu z hlavních rolí hraje také Will, který je bývalý partner Elaine. Takže vztahy v divadle jsou různorodé.
Kniha se mi prostě moc líbila a kdo má rád hezkou romantiku, která netlačí na city, tak ať si ji určitě přečte.
"Prostě to zahrej" je příjemná, romantická, ale nepřeslazená červená knihovna. Dva herce přiměje vedení jejich divadla, aby v rámci zlepšení PR předstírali na určitou dobu milenecký vztah. To, že milostné dusno houstne a hrané city přerostou ve skutečné, bylo od začátku nabíledni, ale i tak se to hezky četlo. Navíc, pro mě jako bonus, nejde o žádnou YA, hrdinové přemrštěně neprožívají emocionální dramata, mají prostě běžné starosti dospělých.
Trochu mě mátly přechody vyprávění z jedné postavy na druhou, občas byly na mě dost rychlé a nečekané. Ale četla jsem jako e-knihu v mobilu, možná to bylo i tím.
Čtenářkám tohoto žánru ráda doporučuji. 4,5 hvězdičky
Skutečně povedené. Do Richarda bych se zamilovala sama.Možná je škoda, že o jeho nevycválanosti víme jenom z doslechu, protože z toho, jak je perfektní, se nedá pochopit, proč by potřeboval vylepšit pověst.
Prvních pár stránek jsem si zvykala na styl psaní - do třetí osoby se náhle vklíní osoba první.
Líbilo se mi uvození každé stránky citací z webu či Twitteru.