Lucy Parker
novozélandská
Nové komentáře u knih Lucy Parker
Prostě to zahrej
„Skutečně povedené. Do Richarda bych se zamilovala sama.Možná je škoda, že o jeho nevycválanosti víme jenom z doslechu, protože z toho, jak je perfektní, se nedá pochopit, proč by potřeboval vylepšit pověst.
Prvních pár stránek jsem si zvykala na styl psaní - do třetí osoby se náhle vklíní osoba první.
Líbilo se mi uvození každé stránky citací z webu či Twitteru.“... celý text
— Madelisi
Prostě to zahrej
„První dvě stránky navodí extra atmosféru.
V prostředí hereckých předstíraných vášní s opravdovými je v situaci klesající prestiže divadelního postu, extrémně silným motivem dát veřejnosti na vědomí, že fanouškovsky oblíbené celebrity mají svůj život, a díky jejich hereckým výstupům v rolích plných milostných scén,
mají i pro bulvár enormní přitažlivost, jenž by v oblíbenosti divadla měla zvednout laťku návštěvnosti.
Takže milostný trojúhelník v záři reflektorů, fotoblesků, paparaci a osudných situací, spolu s averzí a zamilovaností, žárlivostí a strachem je na tapetě.
Povedený záměr.“... celý text
— Jaruš7
Prostě to zahrej
„Na knížku jsem byla zvědavá, zněla dobře a ačkoliv tématem neoplývá úplně originalitou, velmi mě oslovilo divadelní prostředí - to mi naopak originální přišlo. Jedná se o milou, romantickou oddechovku, které střídá pohledy obou hlavních hrdinů. Bohužel to není nijak rozděleno, jak dlouho a kdy přesně bude mít ten který svůj prostor. Nejvíc mě ale rušil ten styl. Bylo to dost namíchané, kdy to jednou bylo vyprávěno v první osobě a pak zase ve třetí. Jako by si autorka prostě nemohla vybrat. Dlouho jsem si na to nemohla zvyknout a musím konstatovat, že mi tohle stoprocentně zkazilo zážitek z knihy.
Hlavní hrdinka Lainie nebyla špatná. Nemůžu teda říct, že bych jí nějak výrazně žrala, ale nebyla nijak protivná. Celkem ráda jsem ji sledovala. Náš vztah byl takový neutrální. Byla z velké rodiny, kterou zasáhla tragédie a ona se mimo jiné chtěla zasloužit o něco víc v rámci nadace. Mladá herečka, která nezažívá dobrou chvíli, ale dokáže se s tím poprat.
Druhý hlavní hrdina Richard byl pánovitý, protivný, nafoukaný a nepříjemný mladý muž. Pan herec, který krom nedobré pověsti neměl štěstí ani na rodinu a svou minulost, za kterou trochu pyká. Dostal společně s Lainie domácí úkol a tím to vlastně začalo. Musím říct, že jsem dlouho nevěděla, co si pořádně o této postavě myslet. Až když se blížil konec, respektive jsme mu mohli vidět pod několik vrstev, tak si mě získal. Musím říct, že jsem si ho dost oblíbila a líbil se mi.
Dějově to není nijak náročné, vše se odehrává kolem divadla, herců, společností či jejich soukromí. Žádné složitosti, ba naopak. Moc se tam toho nestane, ale osobně jsem se nenudila. Závěr, kdy autorka chtěla zvednout hladinu dramatu se mi zdál trochu přitažený za vlasy a zbytečný. Pár klišé to samozřejmě taky mělo - jako rychlost poznání citů k druhé osobě. Ale budiž. Mrzelo mě, že z té dvojice nebyla cítit chemie, která by je propojovala a čtenář by se z nich rozplynul. Nebylo to o tom, že by se tomu nedalo věřit, to i jo, ale byl to slabounký čajíček. Takové nic moc. A musím taky říct, že to, co někdy vyvádí bulvár je prostě drsnej hnus.
Kdybych to měla shrnout, nebylo to špatné, ale asi jsem čekala něco lepšího, v mnoha směrech. Přečetlo se to relativně rychle, i přes své chyby a pro mě zcela nepochopitelný a otřesný styl. Splnilo to svůj úkol oddechovky. Takže doporučení mohu dát, i když spíš, kdyby člověka potkala nouze a hodnotila bych to lepším průměrem - 3,5*. Takže tak. :)“... celý text
— Pedruska01
Prostě to zahrej
„Nevím, proč jsem si myslela, že se děj odehrává někdy v půli minulého století, asi skrz černobílou obálku ve stylu plakátu s Marylin Monroe. Ve skutečnosti se v díle tweetuje a bloguje ostošest, takže žhavá moderna.
Další těžce ambivalentní kniha. Ano, námět a zápletka je jedno velké klišé, ale to mi u romantiky (stejně jako třeba u detektivek) v nejmenším nevadí. V tomto směru už originalitu může požadovat pouze blázen. Důležité je osobité a vtipné zpracování. V tomto směru palec rozhodně nahoru. Vzájemná antipatie ústřední dvojice byla popsána naprosto uvěřitelně, jejich sbližování bylo postupné, nenásilné. Děkuji nastotisíckrát, že se autorka vyvarovala příšerné americké manýry, kdy postavám šlehají plameny ze spodního prádla při letmém dotyku, ba co dím, stačí pohled úkosem. Přesto v tomto případě nechyběl sexy náboj, a byl opravdu uvěřitelný. Ještě jednou děkuji.
Dokonce i závěrečné Velké Nedorozumění, které si hrdinka uvědomila přesně ve chvíli, kdy vzniklo (další nečekaný prvek), bylo vyřešeno elegantně bez použití klišé a trapností. Další hluboký dík za to, že jsme byli ušetřeni hrdinčina polehávání v posteli a zanedbávání hygienických návyků při léčbě zlomeného srdce.
Jako třetí nezměrné plus musím zmínit jiskrnou vtipnost. Od prvního vyprsknutí nad hláškou, že v divadle je překročena povolená kvóta na mizerné parchanty, jsem se královsky bavila až do naprostého konce. Dobře, ten úplný závěr, míněno poslední stránka, autorce ujel, ale odpouštím jí.
Co ale nemohu přehlédnout, jsou olbřímí závady ve stylistice. Valná část je na vině překladatelky paní Leckie. Kousky vymazlených vět se střídají s pasážemi vyplivnutými google translátorem, text zjevně neprošel žádnými korekturami, záhadná slova jako třeba „odfajknout“ nebo „rozkokošená“ by potřebovala další překlad, „prosímtě“ je psáno zásadně jako jedno slovo (ne, fakt jsem ho ve slovníku spisovné češtiny nenašla). Já osobně bych si nikdy nedávala shot tequily, na panáka bych ale ráda zašla. A tak podobně.
Ovšem ani autorka není bez viny (nebo je zásah paní překladatelky ještě tragičtější). Střídání ich a er formy třeba dvakrát v jednom odstavci na čitelnosti rozhodně nepřidá.
V celku se jedná o čtivý a zábavný, nicméně nakladatelsky hrozně odfláknutý počin. Škoda, velká škoda, obrovitánská, tohle prostě nemůžu doporučit.“... celý text
— SBH
Prostě to zahrej
„Velice povedená kniha, ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, raději mám knihy z pohledu hlavních hrdinů, ale i přes to, mě tato kniha velice zaujala.
Moc hezky napsaný příběh z divadelního prostředí, nechyběla začáteční nenávist mezi hlavními hrdiny, následně zápletka, trocha zklamání a nakonec šťastný konec. Laine byla sympatická mladá umělkyně, sedla mi od začátku, nejvíce se mi líbilo, jak po smrti sestry se snažila co nejvíce pomoct při charitativních akcích. Richard byl bručnou, který měl nešťastné dětství, takže žil pod maskou tvrďáka, kterou naštěstí Laine prorazila.
Určitě se ke knize ještě vrátím. :)“... celý text
— Ralemo
