Prostě vztahy
Jan Vojtko
Známý terapeut Honza Vojtko se zamýšlí nad základními životními otázkami, které si dříve nebo později musí v životě vyřešit každý z nás. Známý terapeut Honza Vojtko se v jedenácti kapitolách zamýšlí nad základními životními otázkami, které si dříve nebo později musí v životě vyřešit každý z nás. Přestože na začátku říká: „Abychom se stali lidmi a zůstali jimi, potřebujeme jiné lidi,“ věnuje se v této knize nejen vztahům k druhým lidem. Jako první si bere na mušku ten nejdůležitější vztah – vztah k sobě. Zaobírá se však i vztahem ke zvířatům, k práci, věcem, Bohu, tělu, ke smrti… Nechybí ani kapitoly o rodinných a přátelských vztazích. Vojtko jako zkušený terapeut nepředkládá hotová řešení, naopak se snaží přimět k zamyšlení „jak to mám v životě já“. Na závěr každé kapitoly je připojen i příběh z terapeutovny, na němž autor demonstruje určitý problém a nabízí možná řešení. Audiokniha je plná zásadních životních otázek, bolesti, povzbuzení i naděje.... celý text
Literatura česká Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Interpreti: Honza Vojtko
více info...
Přidat komentář
Mám knihy a přednášky od pana Vojtka velmi ráda, ale z této jsem přímo nadšená. Samozřejmě stále dokola řešíme vztahy intimní, na instagramu na nás vyskakují nekonečné zástupy "rad" v partnerských vztazích, stále si o nic něco hledáme, řešíme je s příteli. Pan Vojtko, ale otevřel téma vztahů obecně, poukazuje na vztahy v práci, v rodině, s příteli, s náhodnými kolemjdoucími a třeba také se zvířaty (ano kapitola o zvířátkách mě velmi potěšila). Po přečtení jsem i uvědomila, jak dobře mi dělá náhodný rozhovor s prodavačkou, s vrátným atd. Rozhodně mi to vždy zlepší den a po uvědomění si této skutečnosti budu tyto nezávazné a často podceňované interakce navazovat častěji.
Vlastně ani nevím čím Ale tato kniha byla něčím jiná než předešlé. Předešlé knihy mi připadaly jako totéž co si člověk může poslechnout na YouTube nebo na přednášce od autora který je za mě velmi váženým vztahovým Guru. Nicméně za to kniha je jiná nabízí hluboký vzhled a mnoho úhlů pohledu do vztahu a významu toho jak je tvoříme a Jakou roli mají v našem životě Nejvíce mě zaujala kapitola O smrti a také o zvířatech Líbí se mi že se autor opírá o mnoho kvalitních výzkumů a že se nebojí taky přidat něco ze svého osobního života velmi povedená publikace
Kolik vztahů nás v životě ovlivňuje? A kolik vztahů navazujeme? Tato kniha byla komplexním průvodcem vše našich vztahů. A je hodně dobrým průvodcem. Některé kapitoly byly malinko slabší, zato některé mě rozsekaly.. např. vztahy v rodině, vztah ke smrti. Opět strašně moc fajn kniha, kde si každý najde to své.
Vztahy jsou a vždy budou výzvou. Část o rodině mě rozdrtila. Člověku tak nějak dojde, co vše je a není nutné. Jak žít a vybalancovat některé vztahové záležitosti. Je to práce a těžká práce, v některých případech a musím říct, že tato publikace je z těch tří asi nejzdařilejší :) Díky za ní.
"Vím, že nejdůležitější vztah a nejdelší vztah, který kdy budu mít, je vztah se sebou. Sám k sobě. A pracuju na tom. Rozvíjím ho. Objevuju ho."
Honzu Vojtka a jeho tvorbu mám nesmírně ráda! Už jsem přečetla všechny 3 jeho knihy, které se vztahům věnují a musím říct, že jeho letošní novinka Prostě vztahy je tou suverénně nejkomplexnější.
Honza Vojtko má za sebou již mnohaletou psychoterapeutickou praxi, díky které dokáže ve svých knihách čtenáři předat to nejpodstatnější. Jeho knihy nejsou sáhodlouhé a jsou napsány nesmírně přístupnou formou, díky které se do jeho knihy (byť se jedná o nonfiction) ihned začtete.
Prostě vztahy je kniha věnující se podobám vztahu, nad kterými byste se nejspíše běžně ani nezamysleli. Vztahy totiž nejsou pouze partnerské, ale vztah lze například chovat i ke zvířeti, práci, bohu, hmotné věci, ale hlavně také sám k sobě.
O oblast vztahů se sama již nějakou chvíli (co se literatury týče) zajímám a za sebe mohu říct, že knihy Honzy Vojtka mi toho možná nepřináší tolik nového, jaké jiné podobné tituly, ale o to spíše bych je doporučila všem, protože obsahují to, co by vlastně měl znát každý z nás.
Psychoterapeut Honza Vojtko se věnuje převážně párové a individuální terapii a ve své knize se tentokrát zaměřil na vztahy v našem životě. Jak nás ovlivňují, jak je vytváříme, proč jsou vztahy důležité, kdy jsou nám prospěšné a kdy naopak škodí. Celkem 11 vztahů rozebírá v jednotlivých kapitolách, čtenářům přibližuje i výsledky některých výzkumů. Za každou kapitolou také najdeme "Příběh z terapeutovny", tedy příběh z praxe. A které vztahy to jsou?
Vztah k sobě - Vztah k bohu - Vztah přátelům - Vztahy v rodinách - Vztah ke zvířatům - Vztah k věcem - Vztah k práci - Vztah ke světu - Vztah k smrti - Vztah k tělu - Vztah k času.
Po přečtení kapitoly jsem se vždy zastavila a nad tématem mohla přemýšlet....
Zajímavé, podnětné a k zamyšlení.
Vojtko je číslo. Showman-terapeut, co zapojuje svoje charisma a energii, aby prodal svoji pozitivní terapii. Jeho styl mi nevadí, tím odlehčením a jak se nebere tolik vážně se snaží vytvořit prostředí, zatímco je takovej úleťák a snaží se bavit. Hned si pak říkám, "tohle bych zvládl taky". Nedivím se, že píše pohádky. Člověk očividně z velkého města, ale to spíš mířím k jeho pacientům... všímám si totiž té odlišné křehké mentality lidí v tomhle prostředí, všichni jsou liberálnější, jemnější, vytříbenější, mají ty "jediné správné názory" a jakmile s nimi nesouhlasíte, jste špatný člověk a je to strašná křivda... s tím prostředím totiž taky přichází přecitlivělost, odtažitost od reality některých věcí, které takový člověk sleduje jaksi z patra a pak "čeká, až najde něco, co jej urazí, aby to mohl překroutit do hodícího se narativu a traumat", jak řekl John Cleese, jsou záástupy lidí, co jen čekají, až je někdo něčím urazí. Z hlediska terapie mi pak přijde, se nedozvídám nic převratně nového, spíše jen to, že lidi jdou do vztahů za každou cenu, navzdory tomu, aby v nich byli upřímní, otevření, nebo si nenastavovali nějaké falešné bariéry, nebo přehnaná očekávání, na tyhle fantazie prostě nikdo nemá čas... stejně jako třeba s tím jestli chtějí mít děti, jakoby se to vše očekávalo, mít vztah (a mít ho takhle), mít dítě (a pak se o něj starat takhle). Ráno mě dost rozesmála reakce na jeden short, kde máma řekla na narozkách dcery nehodící se vtip, všichni ve videu se zasmáli... ale v komentech každej moralizoval (nad vtipem), našlo se jen pár lidí, co pochopilo, že jde vlastně o vtip, každej to bral smrtelně vážně a kolikrát i relativně inteligentní lidi nechápou, že je trollíte, je to k neuvěření, jak doslovně někteří lidi berou to, co jim řeknete a čím méně chápou kontext, váš záměr, tím více protlačují ten svůj, který je úplně mimo mísu, je to vlastně děsně srandovní vidět někoho, jak neumí přiznat, že je mimo a máchá se v tom a padá do toho hlouběji a hlouběji a prostě paličatě setrvává. Trendy holt vládnou. Reklama. Potřeba zapadnout. Potřeba echo chambers: https://www.youtube.com/watch?v=wJevL0a8XZU
Já třeba bych se sebou upřímně nemohl žít, kdybych za každou cenu musel říkat něco, co si nemyslím, abych dosáhl cíle... byť by to bylo to, že bych mohl vyklepat nějakou pěknou ženskou denně, nemohl bych jí denně lhát. Spousta lidí to ale dělá. A nemají s tím problém. Respektuju ale tu myšlenku zatěžování vztahu neskutečným množstvím požadavků a očekávání, které nespadají tam, kam my si myslíme, není pravda, že by partner měl prostě splňovat a dělat to vše, protože my si myslíme, že to tak má být, že o tom je vztah (beztak je to zase jen otázka nějakýho blbýho trendu, magazíny, ve kterých ženská něco čte a pak si řekne, "Tohle ten můj nedělá" a semínko je zaseto, nebo něco, co dělají kámošky a najednou ona musí taky, nebo to někdy použije jako páku, já jsem prostě z jiné planety, já nevím, je to jako kdyby najít někoho, kdo k vám je schopnej normálně být otevřenej, bez potřeby ohýbat pravdu, bylo nemožný - ale taková je jen moje zkušenost). Myslím si, že v pravdě vlastně moc nepotřebujete, v pravdě vám stačí velmi málo, pokud vám na tom druhém záleží, ale ten "seriózní vztah", to že jste "oficiálně" najednou začne dělat všechno úplně jinak, nehledě na to, jak se vám slibně a dobře vyvíjí, už tomu ale chybí autenticita, protože je to na sílu, je to podle toho "jak by to mělo vypadat, podle ostatních". Taky respektuju, jak si Vojtko sám odpověděl, že v rámci toho, jaký má člověk mít vztah vůči své vlastní práci, někteří práci ani nemají, takže pak ho jeho rady o tom, jak má vytunit to a ono asi vůbec zajímat nebudou... jo, v každé hře existují úrovně a on je párový terapeut a jsem rád, že si některý ty věci uvědomuje.
Kniha ve mě rozvinula mnoho úvah nad životem a mou vlastní existencí a byla pro mne samotného jako vzdálený terapeut, ke kterému bych asi měl někdy zajít. Většina knihy byla velmi čtivá a kapitoly pěkně ubíhaly, po každé kapitole je příběh z terapeutovny a to je teda síla.
Nad koncem mi těkaly myšlenky, ale knihu si určitě časem přečtu znovu s novým nadhledem a zkušenostma.
"Znalosť našej vlastnej minulosti nám môže pomôcť stať sa lepšie informovanými. Ukazuje nám, kto sme ako sociálna skupina, a informovanosť či znalosť je kľúčová na udržanie demokratickej spoločnosti. A áno, môže to znieť pateticky. Také znalosti dovoľujú ľuďom aktívne sa zapojiť do politickej diskusie, aj keby prebiehala v práci alebo v krčme."
"Táto kapitola vás nemá presvedčiť, aby ste nejedlo mäso. Všetci odporníci a odborníčky na klímu už dávno poukazujú na to, že veľkochovy zvierat negatívne ovplyvňujú otepľovanie našej planéty. Je najmä dobré ukázať si, ako je pre nás život so zvieratami neuveriteľne dôležitý a podnetný. Že to nie sú len mašiny na mlieko, vajcia, kožu, mäso. Sú to živé bytosti, ktoré niečo cítia a vnímajú. To my sme sa pre svoje pohodlie a pocit, že na to máme právo, začali správať tak neuveriteľne kruto a bezcitne, že to jednoducho s našou kultúrou niečo robí."
Už vo svojej knihy Vzťahy a mýty ma autor presvedčil, že vie o čom hovorí a preto som s radosťou siahla aj po tejto knihe. Honza Vojtko opisuje vzťahy k sebe, k Bohu, k priateľom, k práci, k svetu, k telu, ...11 kapitol zameraných na na naše vzťahy k rôznym veciam a podobne ako v predošlej knihe pridáva ku každej kapitole aj reálne príbehy z terapeutovne, čo je veľké plus. Odporúčam a určite si prečítam aj jeho ďalšiu knihu Vzťahy a pasce.
Prostě vztahy od Honzy Vojtka mě opravdu příjemně překvapila. Ocenila jsem, že kniha není jen pro lidi v partnerských vztazích, ale vlastně pro každého, kdo přemýšlí o tom, jak je propojený s lidmi, časem, prací nebo s Bohem... Přinutila mě zamyslet se nad věcmi, které mě dřív ani nenapadly a určitě mě někam posunula.
Líbilo se mi, že Vojtko nezůstává jen u povrchních rad, ale odkazuje na externí studie a literaturu, což textu dává větší hloubku. Z jeho vztahové trilogie je tahle kniha podle mě nejpovedenější. Určitě se k ní chci v budoucnu vrátit, protože vím, že v ní najdu další myšlenky, které jsem při prvním čtení třeba přehlédla.
Kniha je cenným doplňkem k prozkoumání sebe sama a zapracování na seberozvoji a úctě nejen k sobě, ale i druhých. Trochu mně tam překáželo pro mě nadměrné množství studií a sám bych uvítal daleko více příběhů z terapií, což ale uznávám může být prostě komplikovanější. Přesto pan Vojtko je pro mě nová celebrita, s moc příjemným vystupováním a sociálním cítěním. Mě nejvíce oslovila témata jako "vztah k sobě" aneb
"A nevadí mi být doma a číst si. To není samota. Vím, že nejdůležitější a nejdelší vztah, který kdy budu mít, je vztah se sebou. Sám k sobě. A pracuju na tom. Rozvíjím ho. Objevuju ho. - na základě tohoto budu moc lepším člověkem i v interakci s ostatními ..........................nebo vztahy pracovní -
"Práce nezajišťuje jen obživu, ale má taky hluboký dopad na psychologickou pohodu člověka. Pocit smyslu, strukturu, sociální interakci, sebeúctu a finanční stabilitu, což jsou složky pro udržení duševního zdraví a celkové pohody" - + práce musí být pro člověka seberealizující a důstojná"
Spousta kapitol, promluv a mouder moderní člověk tak nějak podvědomě už dělá, nebo já alespoň ano, přesto kniha super - a úplně chápu, že má pan Vojtko plno. - Sám bych se nebál o nějakou terapii si říct - věřím, že to pomáhá.
Knížku bych popsala jako základní příručku o tom, jaké vztahy navazujeme a jak nás ovlivňují. Čte se rychle, protože kapitolky jsou krátké a výstižné. Jediný, co mě trochu rušilo u čtení, byly neustálé odkazy na výzkumy jiných, ačkoli chápu, že tam jsou. Není to knížní must-have, ale i tak má kniha co předat.
Některé kapitoly zajímavé, některé připomínají soupis oblíbených citátů, některé podivné, každopádně vracet už se k ní nebudu.
Vojtko prostě opět nezklamal. V knize byly srozumitelně popsány nejrůznější typy vztahů včetně příkladu z terapeutovny. Zároveň si moc vážím, že pan Vojtko otevřel i svůj osobní příběh a přeji mu v životě jen to nejlepší. Opravdu svou činností pozitivně ovlivňuje životy druhých a zaslouží si za to velký dík.
V knize se dočtete jaké různé vztahy můžeme mít kromě těch partnerských - vztahy v rodině, s přáteli, jinými lidmi, ale i vztah k času, penězům, věcem nebo tělu či smrti.
Stejně jako předchozí knihy Vztahy a mýty nebo Vztahy a pasti vás kniha donutí zamyslet se nad sebou, nad svými vztahy, co je ovlivňuje a proč tomu tak je.
Jestli máte takové knihy rádi, tak vřele doporučuji, knihy autora jsou velmi dobře napsané a skvěle se čtou. Navíc jsou doplněny o konkrétní případy z jeho terapeutovny.
Některé kapitoly mě štvaly, některé mě přišly fascinující, např. ta o vztazích k věcem. Nakonec jsem si knihu užil.
Zajímavý. Je to daleko komplexnější kniha, než předchozí dvě (Mýty a Pasti). Některé kapitoly jsou těžší na čtení, některé mě štvaly (například ta o zvířatech), ale když jsem to dočetl (za dva dny! čte se to dobře), tak mě to fakt donutilo nad některými tématy se zamyslet (třeba kapitola o vztahu k věcem je parádní). Někdy je taky otravné jak se pořád snaží u všeho cpát nějaký výzkumy, ale chápu, že to být asi musí. Za mě plný počet!
Autorovy další knížky
| 2020 |  Vztahy a mýty |
| 2022 |  Vztahy a pasti |
| 2017 | Morana Mařena |
| 2019 | Polednice Plešatá palice |
| 2015 | Řeka s rozpuštěnými vlasy |
Krom mezilidských vztahů se autor věnoval i vztahům ke zvířatům, práci, penězům...a to bylo moc zajímavé. A Honza Vojtko je prostě dobrej.