Proud času
Michael Crichton
Michael Crichton se tentokráte vydal na tenký led příběhů o cestování v čase. Profesor historie a jeho tři postgraduální studenti se pomocí kvantové teleportace dostávají do středověku, kde prožívají celou řadu napínavých a dobrodružných příhod.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , Baronet , Knižní klubOriginální název:
Timeline, 1999
více info...
Přidat komentář
Páni, kniha se mi opravdu líbila,... myslím si, že to byla jedna z těch opravdu povedených knih. Ale nesmíte se nejdříve podívat na film, prostě se jen nechat unášet fantazií do 14.století ...
Tohle nemá snad jedinou přidanou hodnotu. No dobře, dvě: Dlouhá, úzká pole. To aby se nemusel oráč tolikrát otáčet a sporá fyzička středověkého lidu ve srovnání s fitness muskulaturou dneška (dnešek prohrává)...trochu málo. Nevím co potřeboval Michael honem, honem splatit, ale něco určitě. Jinak by se pod tuhle šedivou nudu nepodepsal. Jen za jméno autora ještě 3 slabé *** dám.
Jiné knihy mě nadchly(Kořist,Kmen Andromeda,Skandální odhalení...) a proto jsem sáhla i po této,ale jsem zklamaná...Hlavní hrdinové jsou na útěku od začátku do konce,až je to otravný,jak se vždycky z každé situace dostanou,přestože nejsou ani vycvičení v bojových uměních,ani nad nimi nebdí andělíček strážníček...Děj se tak smrsknul na začátek a nakonec.Dojem nezachránila ani lákavá myšlenka cestování časem.
Napínavé, akční, poučné, strhující...ale: těch akčních scén, kdy hlavní hrdinové odněkud / před něčím prchají a zase a znovu zázračně uniknou je moc, to je čtení pro děti, navíc to zabírá snad půl knihy.
Oceňuji fundovaný a čtivý vhled do středověkých reálií i kvantové fyziky.
Jsem zklamaný z toho, že v knize není nějak víc rozehrán motiv komunikace současnosti s minulostí, časový paradox nebo tak něco. Naši hlavní hrdinové minulost hodně ovlivnili, zanechali tam svou stopu a autor se mohl aspoň v jedné kapitole na konci vrátit na Castelgard a trochu si to užít. Na to, jaké možnosti takto rozehraná situace nabízela, z toho autor vyhmátl v zásadě jednu - akční - stránku příběhu. A díky tomu se kniha řadí sice k nadprůměrnému, ale přeci jen pouze k oddechovému čtivu.
Začalo to zajímavě, aby se z toho nakonec stal 'obyčejný' historický román, a ty já moc nemusím. Nicméně, když odhlédnu od určité části uprostřed knihy, která mě nudila, to bylo čtení velmi přínosné, napínavé a zajímavé.
A pro tohle mám rád Crichtona. Kniha byla po pomalejším rozjezdu plná nepřetržité akce. Na to, že to byla 400 stránková kniha, tak utekla hodně rychle.
Kniha, která vás chytne a nepustí, dokud neotočíte poslední stránku. Výborný thriller o cestování časem, ve kterém navíc uvěříte, že cestovat v čase je možná i reálná věc, stačí mít jen dobré znalosti z fyziky. :)
Proud času se mi velmi líbil. Snad je pravda, že její hrdinové mají velké štěstí, ale kdo by psal o lidech, kteří hned první den zemřou. Nebo o něčem, co je naprosto nezáživné, známé a nebo probrané. Crichton zde skloubil historii s vědou a zlidštil tak složitou tématiku do velmi dobře propracovaného příběhu.
Tato kniha nepatří k těm lepším, ale rozhodně není špatná. Crichton si opět vybral jeden jev z teoretické fyziky (kvantovou mechaniku) a zaobalil ho do rozsáhlého příběhu. Tentokrát možná až příliš rozsáhlého, protože zpočátku, kdy se kniha věnuje technické stránce celého problému, děj odsýpá a nevyhnutelně směřuje k hlavnímu tématu, cestě do minulosti. Tam se tempo děje pomalu začne ztrácet, až ke konci příběhu působí jako uměle prodlužované. Hlavní hrdinové stále ne a ne se vyhrabat z problémů a ve chvíli, kdy už to vypadá nadějně, zase něco nevyjde.
Filmové zpracování také není nic extra, ale za to bych vinila především scenáristy, kteří si z knihy vycucli jen hlavní myšlenku, hlavní postavy okopírovali a přizpůsobili je americkým standardům, což se dá málokdy považovat za plus. Na technické detaily se vykašlali úplně, takže z předlohy zbyl pouze výlet do středověku, který nedopadl zrovna nejlépe.
Když člověk moc nepřemýšlí nad tím cestováním v čase (mezi vesmíry) a nad "nesmrtelností" hlavních hrdinů, tak se jedná o docela slušné čtení, místy velice napínavé. Ale určitě se jedná o podprůměr od tohoto autora.
Nedávno zesnulý Crichton patří k autorům, kteří dokáží namixovat správný koktejl jak z různých vědeckých oborů, tak je rozvinout v docela zajímavou vizi a vytvořit tak velmi čtivý, po literární stránce řemeslně zpracovaný hybrid sci-fi a thrilleru, okořeněný navíc v různých knihách takřka mikroskopickým pohledem na různá prostředí. Není divu, že jsem docela s chutí řadu jeho knih přečetl a dodnes po nich čas od času do knihovny sáhnu.
Tentokrát to byl Proud času – podle statistik docela čtená kniha. Ba i komentářů je u ní pár. Co mne ale překvapilo, je skutečnost, že ji vlastně všichni komentátoři hodnotili jako lehké oddychové dobrodružné čtení s historickým pozadím.
Proboha, to si nikdo nevšiml, že byl učiněn pokus o primitivní vysvětlení základů kvantové teorie pole? Které mimo jiné pořádně nerozumí ani fyzici na ní pracující. A to je na ní vlastně postavena celá zápletka knihy.
Na jejím praktickém využití vlastně staví hlavní zloduch svůj „podnikatelský záměr“ – a tady autor docela dobře vystihl kulturní devastaci budoucích pokolení (kterou můžeme vidět už dnes) – skutečnost, že lid chce být baven a sycen autentickými zážitky (vzrůstající obliba různých reality show a soutěží – dnes pochopitelně pečlivě narežírovaných).
A jako třetí bych chtěl vyzdvihnout historický rámec knihy – je pochopitelně diskutabilní reálnost popisovaných dějů, způsobu života a myšlení našich předků. Máme ale jako produkty technické civilizace tendenci nahlížet na obyvatele našich zemí v období označovaném jako středověk jako na bandu nemytých a smradlavých idiotů s vykotlanými palicemi a s chováním řeznických psů. Ono to ale bude asi trochu jinak. Kdyby byl tento pohled správný, nebyli by schopni zvládnout v podstatě globální ekonomiku s obchodem přes kontinenty a vytvořit stavby, nad nimiž i dnes stojíme v úžasu a přitom v čase, který bychom dnes nebyli i se svou technikou schopni dosáhnout.
Takže pokud budete knihu číst, nežeňte se jako psi po zaječí stopě po její – byť zajímavé -dějové linii, ale dívejte se i okolo sebe, nepřijdete o nic z děje a akce, získáte ale možná i něco navíc než pouhé pobavení.
Autor pravděpodobně překonal rekord vyváznutí hrdinů z rozmanitých smrtelných nebezpečenství na stránku. Nicméně některé myšlenky jsou opravdu inspirující a už jen kvůli historickým reáliím 14. století stojí kniha za přečtení.
Jak to u
Crichtona bývá, hrdinové mají s pekla kliku, protože by normálně nepřežili ani den. Ale je to hodně zajímavé dobrodružné čtení.
Lehká, dobře čtivá knížka, která rozvíjí myšlenku chování současných lidí ve 14.století.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
V tejto knihe sa kĺbia viaceré, pre mňa zaujímavé témy- história, archeológia, fyzika a zdá sa mi, že jej potenciál nie je naplno využitý. Obsah som nevnímala ako dobrodružstvo, ale skôr problém na probléme, občas až umelo naťahovaný počet strán a toľko na-poslednú-chvíľu záchran som snáď nečítala ešte nikde.