První Čech na pěti kontinentech: Cesty Čeňka Paclta (1813–1887)

06.11.2023

Skvělé, takovýto osud by měla mít většina kvalitních kvalifikačních prací. Ve fakultním archivu jich je škoda...

11.08.2023

Stručná, ale informacemi nabitá knížka. Rozhodně vřele doporučuji. Snad jen bych podotkl pár věcí. Nepovažuji ho zas za takovou výjimku jeho přístupem, spíš se výrazně odlišoval od mainstreamových profesionálních cestovatelů, kteří neměli zájem o porozumění místním kulturám, ale hnala je potřeba co nejrychleji navštívit co nejvíce krajin a moci naservírovat svým krajanům co nejexotičtější, nejpodivnější a nejvzrušujícnější obrázek cizích krajů. Po takovýchto ignorantech nám zůstaly stohy knih, článků, zpráv o přednáškách či výstavách. A právě oni, společně s imperialisty bájícími o snadném bohatství v koloniích, formovali názory široké veřejnosti, které v mnohém přetrvávají dodnes. Paclt o nic takového neměl zájem, a nikdy sám nepublikoval ani nepřednášel. Již delší dobu mi vrtá hlavou, kdy se z člověka stává cestovatel. I kniha si dává překvapivě mnoho práce, aby vydefinovala cestovatele, a dokázala, že jím Paclt byl. Osobně bych spíše řekl, že nebyl. Unikátní je tedy spíše tím, že díky indiskrétnosti jeho přátel v Čechách, se nám zachovaly soukromé upřímné názory "obyčejného" člověka.

Zároveň bych z každého přirovnání zahraničních reálií k místům v Čechách nedovozoval automaticky stesk po domově. Prostě jen přirovnával k něčemu, co adresáti jeho dopisů znali. Kdyby jim přirovnal řeku Vaal třeba k řece Potomac, nevěděli by, co si pod tím představit. Podobně, pokud si vzpomínám, P.N. Krasnov přirovnává skoro vše v Asii pro ruské čtenáře šíří k Něvského prospektu.

Autor knihy se dopouští nepřesnosti, když se místy zmiňuje o "českých zemích" - v době před první světovou válkou to nebyl obvyklý termín, a patriotismus Čechů se vztahoval obvykle výlučně k České zemi (tj. Čechy). Ještě za války chtěli Češi původně řešit jen postavení Čech, dokud se zahraniční hnutí nespojila se Slováky a nepřišla s projektem Československa. Nelze hledět na dobové zápisy dnešní optikou.

Pokud autor spekuluje, že za zhoršením vztahů s Holubem mohly politické názory, tak je dobré vědět, že Holub byl loajální občan Rakouské monarchie, a Čech bych spíše smyslu "der Böhme", než "der Tscheche". Spekuluje se, zda nebyl po matce z bilingvní rodiny - otec se sice hlásil horlivě k české národnosti a s Emilem si dopisoval extrémě složitou knižní češtinou, ale Holuba zapsal na německé gymnázium, kde pro špatnou znalost jazyka propadl, a přestoupil na české gymnázium. Ovšem i jeho čeština byla často nesrozumitelná, jeho rukopisy musely být v Čechách jazykově upravovány, což bylo taktně přičítáno "dlouhému pobytu v zahraničí". Nejen, že neviděl rozpor v tom, být Čechem a Rakušanem, ale navíc jeho otec se v roce 1848 postavil na stranu císaře, což mu řada Českých nacionalistů měla pak za zlé, donutilo ho to i se přestěhovat, a synovi opakovaně doporučoval, ať žádá o podporu pro své cíle u u dvora a státních úřadů, a připomene u toho, co otec pro svou podporu císaře vytrpěl. Podpory se mu také opakovaně dostávalo. V Praze ho pak považovali za figurku Vídně a měli obavu, aby nějakého pražana nenahradil na teplém místečku v museu či na univerziě, což ho nakonec donutilo žít ve Vídni. Krom toho jeho žena byla Vídeňačka.
Takže prostor pro politický spor s Pacltem, který byl, zejména na stará kolena, posedlý husity a češstvím, tam rozhodně být mohl.

Možná nadbytečné o tom spekulovat, protože objektivně Holub Paclta využíval a choval se arogantně - a na rovinu, dělá to řada expatů, že se zkouší nalepit na začátku na krajana, co v zemi žije déle, a běžně se stává i to, že navzdory vší pomoci, do které usedlý krajan investuje mnoho snahy, tak ho ještě pomluví, že mu nepomohl dostatečně.

Knížka se místy trochu opakuje, ale rozhodně mi nechybí, že nepřepisuje z knihy Čeňka Paclta Cesty po světě - to by byla pro čtenáře jen ztráta času, protože po přečtení této publikace si ji pravděpodobně stejně sám přečtě:-)

31.05.2022

Stručná, leč sympatická monografie turnovského badatele Jaroslava Kříže o pozapomenuté postavě českého cestovatelství. Čeněk Paclt - jak jej knížka líčí - působí jako ryzí, prostý, ale v zásadě moderní a tolerantní člověk schopný empatického, neinvazivního poznávání cizích, exotických kultur, což byl v době jeho cest přístup vzácný a výjimečný. Navíc jako průkopník slow tourismu, srdcař, pokud jde o lásku k domovině (ale třeba i sympatie k domorodým kulturám a dobrým lidem bez rozdílu obecně), zkrátka mimořádně pozoruhodná a inspirativní osobnost, zejména vezmeme-li v potaz možnosti a meze českého rybníčku dlouhého devatenáctého století... O to víc je škoda, že - jak již tu naznačil čtenář IHT přede mnou - Křížova monografie není v některých aspektech zevrubnější, že více necituje z Pacltových cestopisů a korespondence (zvlášť když měl autor přístup k jeho fondu v turnovském muzeu), které už jsou dnes obtížněji dostupné, zejména ve starších a autentičtějších vydáních. Hodnotné je zasazení Pacltova příběhu do obecnějších dějin cestovatelství ve světě i v našich zemích, ale rovněž zde - v otázkách kontextu - bych místy ocenil podrobnější a trefnější sondy (asi není třeba vypisovat, že dějiny Turnova sahají do pravěku, to se tak nějak dá čekat, ale např. podrobnější charakteristiky osobností kolem Čeňka Paclta, zvláště jeho českých přátel, kde je to pro našeho badatele snáze dohledatelné, by knížku velmi obohatily). Publikaci by také - navzdory tomu, že jazyková redakce je bezesporu kvalitní (překlep jsem v celé knížce nalezl pouze jediný!) - prospěla důslednější redakce obsahová: na několika místech je na ní totiž bohužel patrné, že vznikla adaptací autorovy diplomové práce, a řada fakt a formulací se v ní opakuje, leckdy téměř doslova, což na prostoru útlé monografie (obzvlášť čteme-li ji na jeden zátah) působí poněkud rušivě.

Tyto drobné výhrady ovšem nic nemění na tom, že jde o zdařilou práci o neprávem zapomenutém českém člověku, plnou erudovaných postřehů a překvapivých souvislostí. Myslím, že má potenciál zaujmout nejen čtenáře se zájmem o dějiny cestovatelství či regionální osobnosti z Turnovska, ale každého milovníka knih s historickou tematikou: její četba nás do Pacltova příběhu doslova vtáhne a je to nefalšované dobrodružství. Nejednoho čtenáře jistě podnítí k tomu, aby následně sáhl přímo po knize Čeňka Paclta Cesty po světě: příhody a zkušenosti jeho na cestách po Americe, Australii, Novém Zealandě a jižní Africe, kterou zpracoval Pacltův turnovský přítel dr. Jaroslav Svoboda. Osobnost Čeňka Paclta si rozhodně zaslouží ještě širší publicitu a popularizaci a Jaroslavu Křížovi patří velký dík za to, že svým dílem zájem o ni výrazně oživil.

07.06.2021

Cenka Paclta mam rad, jeho cestopisy jsem kdysi hltal o 106. Tento jeho strucny zivotopis me potesil, ale priznavam, ze bych byl rad, kdyby nektera tvrzeni byla vice rozebrana a podlozena. Treba spor Paclt/Holub citacemi z doboveho tisku - to by melo byt dohledatelne.