První zpráva z Prahy
Josef Nesvadba
Kniha zachycuje intelektuální krizi šedesátých let v Evropě i ve Spojených státech, která vyústí v úzkostné zrcadlení Srpna 1968. Původní rukopis, který autor dokončil v srpnu 1969, neprošel cenzurou (protože obsahoval motivy invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné vlny emigrací) a Nesvadba ho musel podstatně přepracovat.... celý text
Přidat komentář
Skvělá, i když ne rozhodně jednoduchá kniha. Nejcennější je tím, že ukazuje několik zajímavých momentů z poválečné doby a především z období kolem osmašedesátého. Ukazuje, co byli zač ti progresivní demokraté, včerejší mladí stalinisté, kteří usoudili, že už nebudou čekat a vezmou si od těch starých páprdů moc. To byla celá ta ideologie socialismu s lidskou tváří, kterou stvořili ti včerejší Kohouti a Vaculíkové, Pelikánové a jim podobní. Nesvadba se taky docela otřel o naši slavnou "demokratickou" emigraci po osmačtyřicátém a za perlu považuji jeho celkem otevřené zobrazení jistého novináře Peroutky. Stejně jako Škvoreckého Mirákl, ukazuje Nesvadba, co byl onen osmašedesátý a kteří lidé ho měli na svědomí. Snad nejpozoruhodnější je, že v Miráklu vystupuje přítel Dannyho Smiřického - lékař psychiatr a spisovatel science fiction a jeho charakteristika jistého světoznámého dramatika Hejla souzní přesně z touto knihou. Ta komplikovanost a určitá dějová nedotaženost, stejně jako fakt, že nám vlastně jsou hrdinové románu lhostejní, je součástí záměru. Možná přespekulovaného, ale pro pozorného čtenáře, který se nespokojí s jediným přečtením zcela pochopitelná a hlavně akceptovatelná.
Jako "Zpráva z Prahy" to zafungovalo jenom jako informace o době a lidech té doby. Příběh mi přišel trochu zbytečně komplikovaný (ale taková asi byla ta doba).
Pro mě opravdu hodně rozporuplná kniha. Nedá se říct, že by se to četlo špatně, ale v těch několika rovinách vyprávění, kdy ještě není jasné, jestli jsou hlavní postavy dvě, nebo je vlastně jenom jedna a především v tom ohromném množství postav jsem se prostě ztrácel. Je vidět, že kniha byla šitá horkou jehlou - ne snad, že by byla nepovedená, ale prostě chrlí hned několik námětů a i literárních stylů najednou, asi to odráželo tu divokou dobu kolem roku 1968. V několika momentech je velmi zábavná a vtipná, ale bylo mi trošku jedno, jak to dopadne, což asi není moc dobře...
Štítky knihy
politické události psychologické romány disidenti rok 1968-1989 společenské romány romány
Autorovy další knížky
1989 | 3x Kája Saudek |
1987 | Einsteinův mozek a jiné povídky |
1960 | Einsteinův mozek |
1964 | Vynález proti sobě |
1986 | Hledám za manžela muže |
Kniha mě zaujala a určitě stojí za přečtení i takto s odstupem. Za mě jsou tam dobře popsané charaktery a přes všechnu tu utopii na mě působí optimisticky, přesto že končí tak, jak končí.... Narazila jsem na ni náhodou při hledání recenze, protože nejprve se mi do ruky dostala ta upravená verze Tajná zpráva z Prahy (její čtení jsem odložila na naurčito:-) Škoda, že nelze sehnat autorovu knihu Elektrické temno, na kterou autor v úvodu odkazuje.... nejspíš asi nikdy nebyla vydána.. .?