Půjdu do pekla spokojen - Adolf Eichmann: životní dráha masového vraha
Roman Cílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259605/bmid_pujdu-do-pekla-spokojen-adolf-eichm-Lar-259605.jpg
4
21
21
Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných hitlerovským Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Nazval-li Dušan Hamšík Adolfa Hitlera „géniem průměrnosti“ pak Eichmann je „géniem nicotnosti“. Pilný úředník smrti, vzorný otec rodiny, poslušný, vlastního myšlení neschopný vykonavatel rozkazů. Zorganizoval trýznivou smrt milionů lidí, dospělých i dětí, byl na to patologicky hrdý, chvástal se, že i do pekla půjde spokojen, ale o pár let později, před soudem a na dohled od šibenice, sdělí světu, že vlastně ani není antisemitou, věří v Boha a nikdy se nechtěl věnovat zabíjení. Kráčíme-li krok za krokem stopami dramatického, ale současně i absurditou přeplněného života tohoto muže, užasneme nad tím, jak rozporuplné malosti může být člověk schopen.... celý text
Přidat komentář
Těžko pochopitelný životní příběh jednoho člověka. Smutné období moderních dějin.
Pokud nacistická zrůda (což Eichmann byl) prohlásí, že půjde do pekla spokojen, je jasné, že si uvědomoval své "zásluhy", kterými se zavděčil svým soukmenovcům. Někteří z nich ukončili svůj život sebevraždou, jiní skončili po zásluze na šibenici, o některých se doslova slehla zem, Eichmann vyhledal soudružskou Tichou pomoc, jak se jmenovala organizace, která úspěšně přepravovala tento lidský odpad zejména do Argentiny a Paraguaye . Genosse Mengele a Eichmann měli kliku. Mengeleho izraelský Mosad nedostal, Ricardo Clementa (jak si A.E.změnil jméno) bohudík ano a byl po zásluze popraven 1.6.1962 symbolicky v zemi, které způsobil nejvíce bolesti.
Pouze pro připomínku jeho oddanosti své straně je nutno dodat:
V létě 1941 se vypravil na služební cestu do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Zde dospěl k závěru, že nejlepší způsob likvidace Židů je plynová komora. Bylo však nutné vyvinout nějaký spolehlivý plyn. V září 1941 byli v Osvětimi poprvé zavražděni sovětští zajatci novým plynem, který se nazýval Cyklon B. Poté již nic nemohlo zabránit nacistům v „konečném řešení židovské otázky“. Dne 20. července 1941 nařídil v koncentračních táborech vraždit přednostně židovské děti. Do jara 1944 bylo zavražděno přibližně 5 milionů Židů z celé Evropy.
Roman Cílek odvedl touto knihou dobrou práci.
Z uceleného Eichmannova života popsaného na 150 stranách mrazí. Jen si říkáte, jak je možné, že otec malých dětí poslal na smrt statisíce/miliony Židů. Za nejlepší část knihy považuju tu popisující konec druhé světové války, Eichmannovo skrývání před spravedlností a jeho útěk do Argentiny. Dechberoucí je i pasáž věnující se plánu Mosadu na Eichmannův únos. Cílek také velmi dobře popsal důvody, proč po konci války nebylo kvůli začátku studené války a jejím postupném dopadení nacistických válečných zločinců primárním cílem.
Jedinou výtku mám ke špatné korektuře textu, pomalu na každé straně je interpunkční chyba.
Pěkně napsaný souhrn faktů. Chybí jen stále pochopení, proč tihle fanatici žíjící pouze rozkazy, se snažili zachránit si životy, když Německo padlo a s ním i jejich vůdce. Jak sám Eichmann řekl - nedokázal si představit život bez rozkazů. Proč se tedy schovával v Argentině a nespáchal rovnou sebevraždu??
Co k tomu napsat. Většina je známá. Především dílo od Arendtové Eichmann v Jeruzalémě je výborné. Cílek všechna fakta shrnul do celkem napínavého díla. Pořád to je však u všech nacistů stejné: konali svou povinnost. Otázkou je, zdali kdyby ji nekonali, někomu tím pomohli. Nepomohli, našli by se jiní. Pomohli by ale své duši. Co by se s nimi stalo, kdyby odmítli? Poprava? Ve fázi, kdy soukolí již bylo rozjeto, jistě, ale na začátku asi nikoliv. Ano, jsou to zločinci, kteří byli, jsou a budou.
Velmi zajímavé a čtivé. Pohled na život člověka, který byl svým organizováním přímo spojen s tragickými osudy a smrtí obrovského množství lidí a to částečně i po válce. Nejdříve je hrdý na "svou" dobře odvedenou práci a tvrdí, že půjde do pekla spokojen a po útěku a dopadení po mnoha letech začne najednou tvrdit, že je nevinný a že poslouchal rozkazy. Jak hluboko může člověk klesnout a jak se dokáže "obrátit" ve snaze zachránit si život? Byl chladnokrevný v posílání lidí na smrt, pak si žil ještě dlouho spokojeně, s rodinou a nakonec byl popraven, aniž by se doznal a litoval toho. Napadá mě spoustu myšlenek okolo toho. Každopádně knihu doporučuji