Půlnoční pacient
Egon Hostovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31335/bmid_pulnocni-pacient-sus-31335.jpg
4
67
67
New York, léta padesátá, doba studená války. Psychiatr doktor Malík, je povolán tajnými službami léčit psychicky vyčerpaného agenta, aby vše zůstalo v tajnosti, dochází onen agent k doktoru Malíkovi do jeho bytu vždy o půl noci. Ale vše se komplikuje, boj mezi jednotlivými stranami a minulost doktora Malíka.
Přidat komentář
I já jsem poslouchal jako šestidílnou rozhlasovou adaptaci - a veliká spokojenost.
Zmatky se špióny jako metafora zmatku v doktoru Malíkovi, ale i v samotných Spojených státech v době mccarthismu. U Hostovského po Nezvěstném úkrok stranou, který byl možná ve své době atraktivní , ale dnes už se zdá být poněkud vyčpělý.
Jo líbilo se mi to. KDO JE KDO, KDO S KÝM A NA JAKÉ STRANĚ? Velmi zamotané.
Vyposlechla jsem jako rozhlasovou hru. Bála jsem se, jak to vše s doktorem dopadne.
Posloucháno na ČRo. Především J. Hartl mi přišel skvělý a celý příběh, ač vlastně nikterak přehnaně akční, byl poutavý a jsem ráda, že jsem slyšel en bloc a nemusela čekat na další dny a pokračování.
A takhle nějak musí pomalu a jistě hrábnout každému, kdo se nechce účastnit podobných her na KDO JE KOMU KÝM, ale prostředí je nemilosrdné, takže se ho neptá co chce, a on se účastnit musí. Žádná romantická idylka typu James Bond, ale špiclování ve své každodennosti. Navíc je to můj oblíbený autor.
přiznávám, že jsem také poslouchala rozhlasovou adaptaci a musela se sem podívat, oč vlastně mělo jít a stejně jsem z toho jelen :).
Nedávám hodnocení na hvězdičky, protože jsem nečetla knihu, ale poslouchala rozhlasovou dramatizaci. Navzdory hvězdnému obsazení mých nejoblíbenějších hlasů jsem to nebyla schopná poslouchat. Sotva se děj trochu rozjel, začala jsem se totálně ztrácet. Musela jsem si dohledat rozbor knihy v čísi bakalářce, ale ani ten moc nepomohl. Byl to totální chaos proložený příšernými a příšerně předlouhými hudebními vložkami. Vzdala jsem to asi ve třetině. Být to jiné téma, dala bych následně šanci tištěné verzi, třeba by to bylo lepší, ale špionážní drama jde mimo mě v jakémkoliv formátu.
“A davy děsit upraveným výkladem každého nového nařízení(...)Zmnohonásobit tak nedůvěru, prohloubit čistky, posednout strachem z vlastního stínu každého jedince. Je to přibližně ono?”
Poměrně čtivý špionážně psychologický román působivě přibližující náladu plnou strachu v době studené války v 50.letech. Moje první a rozhodně ne poslední kniha od E. Hostovského.
Psychologický román spíše než špionážní, a to nikoli pouze kvůli hlavní postavě psychiatra Malíka. Egon Hostovský využívá kulis své americké emigrace a tvoří mj. pod vlivem svého bratrance S. Zweiga. Rok vydání Půlnočního pacienta odpovídá době studené války, která nabízí ideální prostředí nejen paranoie a strachu, ale i pro vztahy k životním ženám Arnošta Malíka. Špionážní prostředí tady nenabízí akci, honičky, schovávání, maskování etc. Hostovský na něm vykresluje chování a pocity postav v prostředí všeobecné nedůvěry a podezírání té doby. Nemalou roli sehrává alkohol umožňující odhlédnout od tíživé reality. Čtenář je oproti autorovi v nevýhodě, protože okolnosti chování hlavního protagonisty mu prozrazuje jen velmi neochotně, na rozdíl od jeho momentálních duševních stavů. A přece, nebo právě proto, mě Hostovský do Půlnočního pacienta vtáhl jako do husté, temné pavučiny. Objevila jsem "nového" autora. Skvělé!
Slušná záležitost, která mi asi nejvíc připomněla 'Nevinného' od Iana McEwana. Nenadchne, ale ani neurazí. Spíš jde o to, jestli vás tohle tématicky zajímá. U mě průměr ve všech ohledech.
Příšerná padesátá léta, všude plno špiónů, podezírání každého každým, strach z odposlechů, pronásledování, nejistota. Kdo je kdo? Kdo pro koho a zda vůbec vyzvídá? Je to všechno jen stihomam nebo všeobecná obsese? Kdož ví...
Zajímavý psychologický román Egona Hostovského, který mistrně vykresluje prostředí špiónů a vyzvědačů v amerických kulisách...
Dávám plný počet a doporučuji.
Nevyhledávám knihy se špionážní tématikou, tato se mi dostala do rukou náhodně a nakonec to nebyla vůbec ztráta času.
Egon Hostovský, autor psychologických románů. Ano, tento žánr jde tomuto panu spisovateli velmi k duhu. Půlnoční pacient, na první pohled, román se špionážní zápletkou, Ale... mrkněte se na špiony z druhé strany, jaké to je žít v neustálém klamu, stresu, boji o holý život a nejen svůj, kdy jeden neví pro koho pracuje dnes druhý a třetí, že je už tuhý? Sám tento námět by vydal na nejednu knihu, ovšem držte si klobouky jedeme z kopce, autor do této knihy natěsnal ještě další témata, vzpoura proti konvenčnímu běhu dějin, řekněme na světové úrovni, ovšem poučení lze aplikovat i na lokální písečky, třeba i politické v různých kocourkovech. A co můžeme vyvodit, že i zarytí nepřátelé se mohou spojit, pokud jim někdo chce sáhnout na jejich prebendy....a ono poučení?, staré české, nelze čůrat proti větru, hlavou zeď neprorazíš a z mé vlastní zahrádky Pendolino ve stošedesáti rukama nezastavíš, jen to zamlaská... A to ještě pořád nejsme u konce... nebudu spoilovat, a tuto knihu můžu jen doporučit.
Nevím, jak to tenhle spisovatel dělá, ale vždycky mě překvapí, jak mě jeho knihy baví. A to vůbec, ale vůbec nemám ráda knihy se špionážní tématikou. Je to čtivé, je to k zamyšlení nenásilnou formou, prostě mnohovrstevnaté, takže si tam každý může najít něco jiného.
Mám raději klasické čtení než dramatizace a rozhlasové hry. Tady ale musím ocenit herecké obsazení, to bylo špičkové. Nicméně jinak mě příběh moc nezaujal - chybělo mi nějaké napětí, gradace, nemluvě o tom, že jsem se zhruba od poloviny začala dost ztrácet v tom, kdo je špion a které strany. Ani závěr nepřinesl žádnou katarzi. Bylo to krátké, tak jsem to doposlouchala, ale bohužel, žádný velký zážitek.
- poslechnuto na jeden zátah jako rozhlasová hra - Při poslechu jsem přemýšlela, nakolik mohl mít autor o špionáži během studené války přehled a nebo zda je to jeho čirá fabulace. Zanechalo to ve mně nepříjemný pocit beznaděje ze vztahů bez důvěry a z bezmocnosti těch několika lidí, kterým věřit můžeme.
Znám tuto knihu v rozhlasovém zpracování jako hru a je jednou z nejlepších, jaké jsem slyšela. Napínavá, strašidelná, psychologická, zajímavá... Hostovský si libuje v mezilidských vztazích, které rád komplikuje a jeho postavy jsou vždy obtěžkány nějakým nepříjemným tajemstvím.
Autorovy další knížky
| 1935 |  Žhář |
| 1947 | Cizinec hledá byt |
| 2011 | Nezvěstný |
| 1933 |  Případ profesora Körnera |
| 1985 | Dobročinný večírek |
Špionáž sovětská oproti americké je téma v aknize, která dějově spadá do
50-tých let minulého století. Prostředníkem je psychiatr doktor Malík. Hrozná doba...netřeba dalšího komentáře....
Doporučuji hlavně mladší generaci, aby věděli.....