Punč přání – satanarcheolegenialkohrozný
Michael Ende
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441446/bmid_punc-prani-oRm-441446.jpg
4
89
89
Michael Ende líčí v Punči přání dobrodružství dvou nerozlučných přátel, tlustého vypelichaného kocoura Mauricia a revmatického škarohlída havrana Jakuba, kteří se odhodlaně pustí do křížku s černokněžníkem Škodolibem a jeho tetičkou Tyranií: ti dva totiž vaří čarodějný lektvar, po jehož požití se splní veškerá přání – jenže obráceně. Obě popletená stvoření, Mauricio a Jakub, se vrhnou do zdánlivě předem ztraceného úkolu prolomit s pomocí svatého Silvestra účinky čarovného punče a porazit zlé magické síly. Že se jim to nakonec podaří a čtenáři se výtečně baví, není snad ani třeba připomínat. A tak zatímco obě zvířátka, jinak přirození nepřátelé, se spřátelí, čarodějové ztroskotají na své nepřekonatelné nedůvěře.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
Der satanarchäolügenialkohöllische Wunschpunsch, 1989
více info...
Přidat komentář
Krásně vystavěný příběh, který v sobě má všechno, co se sluší. Vtip, napětí, úkladné záporáky (kteří nejsou hloupí) a sympatické klaďase - chytrého zpruzelého havrana a naivního srdnatého kocoura.
Kniha, vydaná Argem v roce 2020, je krásně vyvedena, parádní ilustrace, záložka, ale ta typografie je podle mě nešťastná. Písmo je místy na hranici čitelnosti, obzvláště pro mladšího dětského čtenáře.
Zaujímavý námet na príbeh, ale miestami taký kostrbatý. Čítala som ho predškolákom, ktorým sa to celkom páčilo, ale častokrát som musela niektoré slová vynechávať a preformulovávala som vety, lebo neboli vhodné pre deti (podľa mňa nevhodné ani pre staršie deti). Ak by to bolo na mne, tak túto knihu nedokončím. Ale ilustrácie sú dobré.
Z Nekonečnýho příběhu si pamatuju už jen kamenožrouta a toho vlasatýho hlavního hrdinu Rikitana, nebo jak se jmenoval, ze kterýho se mi zapalovaly lejtka už ve druhý třídě, takže po Punči jsem sáhla hlavně kvůli výběru hlavních hrdinů (miluju víc havrany nebo kočičáky??) a názvu, kterej si i přes veškerou snahu ne a ne zapamatovat. Samotnej příběh je sice jalovej a nudnej, ale autor má spoustu geniálních nápadů (nejen slovních, za což klobouček před překladatelem, ale pro mě hlavně filoso- a ekologickejch), díky kterým jsem si nakonec čtení přece jen užila. Knížka je navíc graficky moc pěkně vypravená.
AUDIOKNIHA: Prvních pár minut jsem o knížce trochu pochybovala. Ale jakmile se na scéně objeví havran, příběh začne být plný naprosto skvělých dialogů. A ten humor mě na celém příběhu dostal asi nejvíc. Dvojku havran s kocourem navíc skvěle doplňuje duo tetičky a černokněžníka. I jejich konverzace a myšlenkové pochody totiž stojí za to. Takže jsem si užila krásný pohádkový příběh pro děti a dost se u toho nasmála. (Ano, i tady se najdou zdlouhavější nebo nudnější pasáže, ale na čtyři hvězdičky to rozhodně má.) Všema dvaceti rozhodně doporučuji audio verzi dostupnou na YouTube, je boží!
Vizuálně úžasná kniha (vydání Argo), tleskám grafikovi a především ilustrátorce Regině Kehn. U čtení jsem se bohužel trochu nudila, ale narozdíl od jiných nedočtených knížek mě vážně zajímal konec.
Forma : auido z YT
od autora Nekonečného příběhu.
7 hodin, jeden den. Tak dlouho trvá kouzelný příběh o jednom z nejoslavovanějších a nejradostnějších svátku v roce.
Rada a kouzelník Škodolíb žije v podivné vile s ještě divnějšími věcmi. Stejně jako mnoho dalších oblud a nadpřirozených
tvorů se připravuje na Silvestra. Jenže tento rok nebude radostný zdá se pro hodně čarodějů a zvířat konkrétně pro Belzebuba Škodolíba a tetu Tyranii. Oba totiž nestihli splnit počet zlých skutků, se kterym s peklem uzavřeli dohodu. Dva mali, ale chytří členové Zvířecí Rady (Kocour Mauricius, Havran Jakub) se zlé plány dvojici snaží překazit.
Teď mě roznesete na kopytech. Mně se to až tak nelíbilo. Spíše nebavilo, trošku jsem se i nudila.
Ale důležité je, že dobro zvítězí. Ať je nudné, žhavé či dobrodružné.
KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ.
Jedna z nejkrásnějších pohádkových knížek mého dětství. Pan Ende píše naprosto skvěle propracované, kouzelné příběhy které jsou zároveň i poučné a hluboké. Důkazem toho je i můj oblíbený Nekonečný příběh. Punč bych si po letech ráda přečetla znova, hřejivý pocit z něj mám dodnes i když už si přesné podrobnosti nepamatuji.
Většina lidí (včetně mě), má Michaela Endeho spojeného hlavně s Nekonečným příběhem a jeho velmi dobrým filmovým zpracováním, které ovlivnilo nejedno dětství či dospívání. K jeho další knize Punč přání, jsem se dostala až v dospělosti díky mým dětem, ačkoliv poprvé u nás vyšla už v roce 1993. Nakladatelství ARGO jí dalo velmi krásnou grafickou podobu a tou si mě, milovníka všech krásných dětských knih, naprosto získalo.
A každou čtenou stránkou jsem byla nadšenější a natěšenější, jak to všechno dopadne a prožívala s dcerkou každou minutu příběhu. Ten se totiž odehrává jednoho Silvestrovského večera, přesně od 17 – 00 hodin a vy tak můžete se zatajeným dechem sledovat vývoj situace a krácení nemilosrdně ubíhajícího času.
A o co že tam jde? Vlastně o všechno! O to, zda dobro zvítězí nad zlem, a zda podlý kouzelník Škodolib s přeukrutně zlou tetou Tyranií nakonec namíchají punč přání a po jeho požití obrátí svět vzhůru nohama. Výroba je však neskutečně obtížná, každý z nich musí přiložit svůj kus vědomostí k dílu, jeden druhého se u toho snaží přechytračit a navíc se u nich projevuje stále větší a patrnější účinek alkohrozného nápoje. „Oba sice měli dost vysmolená hrdla a leccos snesli, ale že museli pít v takovém spěchu a mok byl ďábelsky silný, měli brzy jaksepatří nakoupeno...“
A v neposlední řadě jim stáli v cestě dva protivníci, (původně jejich domácí mazlíčci), kteří je naštěstí včas prokoukli – opelichaný kocour Mauricio a revmatický havran Kuba. Dvojka jinak normálně v přírodě nepřátel na život a na smrt, okolnostmi však donucena spolupracovat a nakonec najít společnou řeč a táhnout za jeden provaz.
Kniha oplývá neskutečným humorem a takovým krásným jazykem a obraty, že je tu namístě poděkovat i překladateli Radovanu Charvátovi. Je to opravdu skvostné. Takže pokud hledáte něco ke čtení s dětmi, u čeho nebudete usínat, ale budete se náramně bavit a na každé večerní čtení se nesmírně těšit, namíchejte si tento silný a opojný drink. Budete nadmíru spokojeni!!!
22/2021 Pohádka pro malé děti s určitým moralistickým-ekologickým poselstvím o tom, že si máme vážit přírody, lesů, zvířat, ryb a moří. Zlý čaroděj Škodolib Belzebub a jeho tetička Tyranie vaří kouzelný punč, který jim vyplní všechna zlovolná přání vedoucí ke zkáze světa, otravy přírody, moří, zvířat a ryb, a jejich domácí mazlíčci havran Kuba a kocour Mauricio se jim v tom snaží zabránit. Celý děj se odehrává v reálném čase na ploše několika málo hodin a dobře využitým prvkem je deadline: punč musí být uvařený a přání musí být vyslovena do půlnoci. Čarodějové riskují, že jestli to nestihnou, tak si pro ně přijde peklo. Naopak pokud se jim v tom zvířátka nezabrání, tak riskují zkázu světa. Takže ve hře je hodně. Michael Ende tento poměrně přímočarý příběh ozvláštňuje nečekanými a zábavnými nápady týkajícími se samotného vaření punče. Čtvrtá část receptu je například psaná jazykem ze 4. dimenze a oba čarodějové se tam musí přenést, aby receptu porozumněli. To, co následuje, je ovšem popis drogového tripu: Přinesl injekční stříkačku a zvláštně vytvarovanou malou lahvičku, v níž šplouchala nějaká bezbarvá tekutina. Stálo na ní: Luciferovo Salto Dimensionale. (moje poznámka: tedy LSD). "Musí se to vstříknout přímo do krve," vysvětlil. "Máš s tou věcí zkušenosti?" "Trochu. Sem tam jsem si vyrazil na menší cestu, zčásti z vědeckých důvodů, zčásti jen pro radost." "Tak pojďme na to." "Musím tě ale upozornit na jedno, a sice, že ta věc není zcela bez nebezpečí. Záleží na správném dávkování." Čaroděj se pousmál tak podivně, že jí z toho nebylo vůbec příjemně. "To znamená, že můžeš taky přistát bůhvíkde. Je-li dávka jen nepatrně menší, propadneš se do druhé dimenze. Tam budeš placatá, jako na filmovém plátně. A vlastní silou se už nikdy nedostaneš zpátky do třetí dimenze (...). Je-li naopak dávka přiliš silná, katapultuje tě do páté nebo šesté dimenze. Tyhle vyšší dimenze jsou tak virulentní a zpřeházené, že bys ani nevěděla, který kus těla patří k tobě a který ne. Vrátila by ses pravděpodobně neúplná nebo chybně složená - pokud vůbec." ____ Zatímco však Nekonečný příběh je Endeho majstrštyk, ke kterému se čtenář může vracet i v pokročilém věku, Punč přání zůstává spíše jednohubkou pro nejmladší čtenáře.
Krásná silvestrovská pohádka. Máme tolik vánočních příběhů, tak proč Silvestr už nepatří pohádkám, ale oslavám a alkoholu? Není to trochu škoda?
Příběh je milý a vtipný, samozřejmě plný poučení a boje proti zlu. Básničky a písničky jsou možná malinko slabší - je mi jasné, že překládat takové věci není nikdy snadné, ale některé působí trochu šroubovaně.
Akoze nebyt recenzie v Pevnosti, nikdy by som sa k puncu nedostal. A som rad, pretoze som sa necakane dobre bavil. Az som sa pristihol pri myslienke, ze citat detske knihy je osviezujucejsie a obohacujuce. Clovek rokmi zabrdne do svojich zanrov a ide ako s klapkami na ociach knihkupectvami. Nehanbime sa citat detske knihy, je to zabava. Knizka je paradne spracovana, dostatocne temne ilustrovana ze by sa ani Poe nemusel hanbit. Meno Ende mi chvilku nic nehovorilo az po moment "jaaj to je ten co napisal Nekonecny pribeh?". Chlapik mal naozaj fantaziu a obraznost ze mu ju moze zavidiet aj taka Rowlingova. Miestami. "Rozinka-kakanek" ma rozosmialo pretoze som si spomenul na zazitok co mi rozpraval kolega, ked mal male dieta, nasiel na koberci vytrusenu lentilku, aspon si myslel ze je to lentilka. Este ze to pred konzumaciou ovonal. Dialogy medzi kocurom a havranom su neopakovatelne. Asi sa poobzeram po dalsich jeho knihach.
Hlavními postavami této knihy jsou vypelichaný kocour MAURICIO a revmatický havran KUBA, kteří se rozhodnou bojovat proti čaroději ŠKODOLÍBOVI a jeho tetě TYRANII, aby zmařili výrobu čarovného punče.
Kniha je určena pro dětské čtenáře (pohádka) a myslím si, že by se mohla líbit dětem. Určitě je dobře, že se nakladatelství Argo rozhodlo vydat tuto knihu v novém kabátě, protože si myslím, že tato kniha může také oslovit současné dětské čtenáře.
Kniha se odehrává v průběhu jednoho silvestrovského dne a to od 17:00 – 24:00 hod. V průběhu příběhu jsou znázorněny časové údaje v podobě hodin, což je důležitý údaj pro postavy této knihy. Oblíbil jsem si kocourka i havrana, jejich dialogy a také to, že se rozhodli bojovat proti zlu. Úsměvné byly také „výměny názorů“ mezi čarodějem a jeho tetou. V knize se vyskytují také verše. V závěru knihy jsem se asi nejvíce pobavil.
Celkově se mi kniha líbila a u této knihy jsem se pobavil a zasmál. Pro mě to byla příjemná oddechová kniha. V knize nalezneme také různé myšlenky, což je typické pro tohoto autora, poněvadž je vkládá do svých knih. Docela jsem si vylámal jazyk na slově – satanaarcheolegenialkohrozný. Původ vzniku tohoto slova je v knize vysvětlený.
Kniha je po grafické stránce pěkně zpracovaná včetně ilustrací. Rovněž se mi líbí také přebal knihy.
Od Endeho se mi nejvíce líbila kniha NEKONEČNÝ PŘÍBĚH. Myslím si, že tuto knihu žádná z Endeho knih nepřekoná a také jsem četl kniha DĚVČÁTKO MOMO A ZTRACENÝ ČAS, která se mi také líbila. Časem si určitě budu chtít přečíst některou z dalších Endeho knih.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Když se pro něco dokážeš opravdu nadchnout, tak to udělej – a když se pro to nadchnout nedokážeš, tak si lehni a spi.
Jestli se chceš jednou stát skutečně velkým umělcem, musíš poznat všechny výšky a hloubky života; neboť jen ten, kdo je zná, dokáže obměkčit všechna srdce.
Je zřejmé, že zlo musí nakonec vždycky sloužit dobru. Je takříkajíc rozporem samo v sobě. Pořád se snaží získat nad dobrem převahu, ale nemůže bez něj být, a kdyby dosáhlo úplné moci, zničilo by ho právě to, co touží ovládnout. Proto může zlo, moji milí, trvat jen tak dlouho, dokud je neúplné. Jakmile se naplní, zničí samo sebe, a tudíž nemá ve věčnosti místa. Věčné je pouze dobro, neboť obsahuje samo sebe a není v něm vnitřní rozpor…
"Jaktože mi nikdo netleská?!" Má oblíbená dětská knížka se skvělými ilustracemi a ve výborném překladu.
Vlastně to byl takový rozkošný úlet. Už nevím, proč jsem tuhle knihu chtěla přečíst. Ale je hubeňoučká, má hezké obrázky a rychle se četla. Takže : u mě dobrý :) Pro děti super. Že by výzkum, pro moje vnoučata?.....tak za 10-15 let!? :)
Roztomilé vyprávění, tak jak jej umí podat jen Michael Ende. On totiž nepotřebuje k vytvoření pohádkové atmosféry příliš, stačí hodiny s prstem a kladívkem místo kukačky, pročež ještě nedoznělo ani první z pěti „Au!“ a moje šelmičky už měly jasno v tom, že to bude báječný příběh. Dlužno podotknout, že měly pravdu.
I když je to jen taková hříčka, která má daleko k dějové komplikovanosti románů Děvčátko Momo a ukradený čas, či Nekonečný příběh, nijak to nesnižuje její kouzelnost. Autorova hravá stylistika nepotřebuje ke štěstí mnoho, jednoduchá zápletka si bohatě vystačí s pouhými čtyřmi figurami, přičemž dvě z nich jsou ještě k tomu zvířata. Navíc jakmile obsadíte do hlavních rolí mluvícího havrana a kocoura, nemůžete zákonitě šlápnout vedle. To ví každé malé dítě, jak mi bylo vysvětleno. Za mě i za potomky tedy spokojenost na několik večerů, přičemž oni si užívali hašteření protagonistů a já zase Endeho slovní útoky na zkomercializovanou společnost. Co víc si od dětské literatury přát?
Endeho znám jako autora Nekonečného příběhu a to, že je i autorem knihy, která se stala základem pro seriál mého dětství, je milé překvapení :)
Štítky knihy
čarodějnice německá literatura čarodějové zvířátka černá magie
Autorovy další knížky
| 2001 |  Nekonečný příběh |
| 2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
| 1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
| 1994 | Vězení svobody |
| 1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Kniha objevená kdysi, náhodou, má v naší knihovně své místo a občas, když si v ní zalistuji, dýchne na mne nostalgie.
"Konec dobrý, všechno dobré."