Punisher: Irská kuchyně
Garth Ennis , Leandro Fernández
Když vybuchne v baru v Hell’s Kitchen bomba a zabije několik nevinných lidí, vyráží Frank Castle do boje hned proti několika soupeřícím gangům. Frank Castle není žádná měkota… ale momentálně proti němu stojí mnohem větší psychopati, experti na mučení, experti na bomby a ten nejdrsnější černoch z Dublinu. Každý proti každému a nikdo si nebere servítky. Garth Ennis (Preacher, Hitman) nás opět bere na výlet do temných hlubin lidské duše, do světa gaunerů, úchylů, zrůd a šílenců… a o všem vypráví s humorem tak černým, že vedle něj vypadá asfalt jako holubička míru. Tenhle komiks opravdu není pro slabé povahy!... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2010 , BB art , CrewOriginální název:
Punisher: Kitchen Irish, 2005
více info...
Přidat komentář
Parádní nářez! Příběh pro Punishera nemusí být silný, ale musí být dobře napsaný. A to Irská kuchyně je. Vyprávění má správné tempo a zážitek je tak téměř filmový. Kresba Leandra Fernandeze je skvělá.
No, 1.část byla celkem slabá a víc se to rozjelo v 2. Části knihy.
Kniha by se ani nemusela jmenovat Punisher jako spíš ,,Válka gangů:Irové".
Celkem bych řekl že je to dobrý začátek (pro mě) do Punisher MAX.
Trochu průměr se zastaralou linkou z tématu IRA a jejího boje o nezávislost Severního Irska. Punisher mě baví jako nezávislý mstitel a likvidátor zločinu, ne jako týpek, co pomáhá známým z armád. Zábavu tady občas generují vulgární slovní výměny konkurenčních partiček a pyrotechnik bez obličeje a závěr pobaví, nicméně už je to trochu z jiného světa.
Pokud jsem měl k prvnímu dílu nějaké výhrady , Tak tady už skoro žádné nejsou . Asi ten styl psaní je trošku odlišný než u všeho ostatního co zatím znám Ale zvykl jsem si . Zady se to už pořádně rozjíždí . Je to mega super . Takového Punishera prostě chcete . Je to násilný , vulgární a prostě nic pro děti což je dobře . Tenhle styl tady prostě sedí . Už se nemohu dočkat až pojedu dál v tomto čtení
Punisher je malinko v pozadí, ale Irové Ennisovi jdou. Příběh mě chytl ve chvíli, kdy po sobě děda nechal závěť. Hlavně finále je parádní rubanice.
Garth Ennis si i nadále snaží udržet kvalitu příběhů, i když s tak vysokou laťkou, kterou si nastavil prvními čtyři díly Punishera, je to těžké. Tady se mu to ale celkem povedlo, kdy se opět strefuje i do příslušníků IRA, do jejich fanatismu, přetvářky a hlouposti. To však nebylo dost, takže skupinu nepřátel pak doplňuje irskými gangy, které se perou mezi sebou v americkém velkoměstě. Každý z gangů má nějakou zajímavou zvláštnost, kdy závěr příběhu dost pobaví.
Na Punishera si zkrátka a dobře nikdo nepřijde. Sice jsem se avizovaného černého humoru nedočkal, ale u Franka ho nečekám, to je prostě "jenom" masakrální jízda.
Čuměla jsem! Masakr hned od začátku. Máme tady pár hajzlů, co si myslí, že dostanou co chtějí, přestože je Punisher ve městě. Už jenom kvůli tomu si zaslouží zavřít. Do cvokhausu, protože to jsou fakt blázni nejhorší kategorie. Nebo prostě jednom vystřílet. To Frank umí dobře a ještě je u toho sranda. Jenom tady mi to nepřijde takové ha ha, smějme se a přitom za břicho popadajme. Tohle je mnohem lepší a drsnější humor a víc se sem hodí.
Pro Punishera mám slabost. Z velké části za to může scénáristické eso G. Ennis, který dostal do komiksu věci, jaké se nenajdou ani ve většině hororů a trillerů. I když je řada MAX určená pro dospělé čtenáře, nechává si Ennis místo pro ironii a nadsázku (stačí pohled na jednoho z hlavních záporáků). Příběh se točí okolo irů žijících v New Yorku a jedné závěti.
I když tento book působí dosti komorně, přestřelek a všeho kolem si užijete více než dost. Realistická kresba L. Fernandeze se k sérii MAX hodí víc než jednoduchá práce S. Dillona. Je zbytečné si dál plácat játra o tom, jak je komiks vynikající. Prostě si ho kupte a uvidíte sami :)
Skvěle zvládnutá kniha z hlediska postav, tentokrát se Ennis doslova překonává. Kdo získá dědictví 10 milionů dolarů? A co na to Punisher? To ví snad jen Jan Tleskač.
Tak toto som potreboval ako soľ. Sakra veľkého tvrďáka Franka Castlea a jeho legendárnu Írsku kuchyňu som si dal po dvoch zväzkoch Morrisonovej JLA a musím skonštatovať: panebože, konečne niečo, čo mi napravilo bublinkovú chuť. Toto nemá s detským čítaním vážne nič spoločné. Áno, Argentínčanom Fernándezom (Conan, Shang-Chi) je to nakreslené na prvý pohľad páčivo a koloristom Deanom Whiteom (áno, tento chlap má fakt farbu v mene) ľúbivo vymaľované, ale drieme pod tým príbeh ostrý ako čili rozmrvené do oka. Plný zlých postáv a mimoriadne temných (ne?)charakterov a akčných scén drsných ako túlavý doberman, ktorý vás nečakane pohryzie na ulici. Na prvé pozretie to nie je žiadny bitúnok. A jasné, človek čítal explicitnejšie veci. Ale akonáhle v čítaní spomalíte, natrafíte na chuťovky typu chlapa, ktorý na tvári už nemá kožu a tak si ju proste nalepil späť lepiacou páskou. Vtedy si poviete, že toto asi naozaj tak úplne nie je čítanie pre malé deti. Škoda, že sa Frankovi vo filmoch a seriáloch darí striedavo oblačno striedavo slnečno. Je to totiž fakt parádna, prekvapivo dobre spracovaná postava. Je však natoľko komplikované správnym spôsobom ju uchopiť, že sa na svete nájde len málo podobných frajerov, ako Garth Ennis. Kresba je plná zarážajúcich detailov, hoc to tak na prvý pohľad nemusí vyzerať (rozstrapkaný celofán, ktorý býva na sklenených fľašiach piva tesne pod hrdlom). Chápem, že tomu niektorí vyčítate jednoduchý scenár, tak toto je sakra Punisher, čo ste čakali, Umberta Eca? Mne sa práveže priamočiarosť nielenže páčila, ale bola mi fest sympatická. Punisher v zovretí gangov... či skôr gangy v zovretí Punishera. Užite si.