Pustina
Stina Jackson
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445735/bmid_pustina-QiK-445735.jpg
4
510
510
Švédský venkov, to nejsou jen nekonečné lesy, jezera s křišťálovou vodou a malebné červené domy na smaragdových pasekách. Daleko od civilizace bují lidská závist a chudoba, dívky nabízejí sex na zapadlých parkovištích a na chátrajících samotách se daří drogám. Liv Björnlundová si svůj osud nevybrala, určila jí ho Pustina, vesnice na samém konci silnice. Dcera ze statku, který poznamenala rodinná tragédie, pracuje na benzinové pumpě, kam ji každý den vozí otřískaným volvem její despotický otec Vidar. Liv si připadá jako v kleci. Až do chvíle, kdy je v opuštěné studni v lesích nalezen Vidar mrtvý. Do smrti hněvivého starého muže se zaplete dvojice dealerů a zlodějíčků, kteří věděli o jeho skrývaném bohatství. Ale všechno může být složitější. Vždyť nešťastníků, jimž vražda nabízí vstupenku do lepšího života, je Pustina plná.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2020 , KalibrOriginální název:
Ödesmark, 2020
více info...
Přidat komentář
Skvěle popsané reálie, název se hodí k prostředí. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetl, asi jsem čekal něco trošku akčnějšího. Ale čím dál déle jsem četl, tím více mě zajímalo, jak to vlastně bude.
Nejsem zklamán.
Autorka nás uvede do ponurého, špinavého a temného místa zvaného Pustina. Uprostřed hlubokých švédských lesů, bažin a močálů je vesnička, kde vládne chudoba, bída, závist, špína a drogy. To autorka opravdu umí popsat tak, až se člověka zmocní tíživá deprese. To je na pět hvězdiček. Jinak mě příběh moc nezaujal, osoby se navzájem samy sobě podobají, výjimku tvoří otec Liv, který by zasluhoval rovnou odstřelit za to, co provedl. Vadily mi i drobné nesrovnalosti v příběhu a překladatelské chybky. Motorovou pilou jde štípat dřevo fakt špatně. Stříbrné cestě jsem dala čtyři hvězdičky, tady dávám tři, jako docela dobrý průměr.
50%
"Znáte Vidara Bjornlunda z Pustiny?"
"Toho magora zná každej."
"Žije sice, jako by byl chudej jako kostelní myš, ale penězma to u něj jenom šustí. Má nasysleno za dlouhý roky, darebák. A bankám on nevěří, většinu peněz má v trezoru v ložnici. Je starý a unavený, okrást ho by bylo jako vzít bonbony děcku. "
Pustina je pochmurný thriller obohacený o zvláštní postavy. Děj plyne bez většího napětí až do překvapivého konce. Kvůli němu jsem * přidala. Dost toho ale bylo nezodpovězeno.
Nesdílím tak velké nadšení, jako ti, který příběh ohodnotili pěti *, pro mě to byla průměrná, ale pořád slušná knížka, která ovšem zdaleka nedosahuje kvalit Stříbrné cesty.
Výborně vykreslená temná a ponurá krajina švédského venkova, stejně jako jeho podivínští obyvatelé. Každý z nich tu žije tak, jak nejlíp umí, všichni se znají, každý ví o druhém téměř vše a přesto někdo z nich provedl něco děsivého... I když to byl příběh zvláštní, skrz naskrz depresivní, bavil mě a nemohla jsem se od něj utrhnout. Skvělé.
Super ! Skvělé a napínavé i když temné a ponuré.
.... víš, co je důležitější než dopřát jí váš vlastní dům? Zařídit, aby se ho jednou nebála opustit.....
Kniha se mi četla velmi dobře, líbila se mi ponurá atmosféra i zajímavé postavy. Ale příběh byl na mě málo napínavý, děj plynul tak nějak mdle až to rychlého, byť překvapivého konce. Mnoho otázek však zůstalo.
Rozhodně se nedá popřít vybudování depresivní, pochmurné atmosféry, jen kdyby ten příběh samotný tolik nepokulhával. Tolik nesvázaných konců a náznaků... Vážně by mne zajímala politika udělování zlatých odznáčků pro "bestsellery" :-)
Tolik jsem se těšila, ale přišlo trochu zklamání, čekala jsem pořád až přijde to wau a to nepřišlo. Dala bych 3 hvězdičky, ale přidávám jednu za vykreslení ponuré pustiny, to se povedlo.
Po přečtení výborné Stříbrné cesty jsem se s chutí pustila i do Pustiny. Musím ale říct, že mi nepřišla už tak dobrá. Děj se tak nějak táhl, konec sice překvapivý, ale některé věci zůstaly nevysvětlené (nebo jsem prostě nepochopila...). Plus dávám za pěkně vykreslenou ponurou atmosféru :-)
Příběh na mě působil dost zvláštně, bylo to hodně temné, ponuré, děsivé. Autorka skvěle dokázala vykreslit osamocený švédský venkov, samotu lidí žijících v pustině i různé podivínské existence. Divím se, že Liv dokázala tolik let přežít na tomto místě se svým despotickým otcem Vidarem.
Po Kristině Ohlsson přichází další švédský ženský talent. Stina Jackson, Švédka žijící v USA, jejíž první román Stříbrná cesta vzbudil velmi pozitivní ohlasy! Bohužel jsem Cestu nečetla, takže jsem s Pustinou střílela od boku.
Při čtení jsem si připadala, jako bych se ocitla na konci světa v předminulém století. Atmosféru bych přirovnala k husté mlze, která padá na město. Nejdřív vidíte zdálky bílá oblaka a pak najednou město zaleje mléko a člověk si nevidí ani na špičku nosu. K tomu si představte syrovou, ponurou atmosféru severského venkova s nejpodivínštějšími obyvateli na světě.
Vesnice Pustina je sama o sobě postavou, takovým městem duchů. I když tam žijí lidé, jsou v podstatě oddaní svému osudu a životem jen proplouvají - jako duchové. To se týká i naší hlavní hrdinky Liv. Je těžké si ji oblíbit, natož ostatní postavy.
Zarazil mě i autorčin postoj vůči mužům. Nevím, čím to je, ale poslední dobou jsou vyzdvihováný ženské autorky, což je naprosto senzační, nicméně jejich postoj k opačnému pohlaví mě dost zaráží. Neříkám, že každý den je posvícení, ale nazývat chlapi netvory a zvířaty?!
Pustina není úplně typickým scandi noir románem. Chybí moralizace postav, hrdinský čin, přemíra severských jmen nebo dokonce kontrastující postavy. Vidar se skrývá v každé z nich a chamtivost je ovládá na plné čáře.
Celkově na mě Pustina působila velmi zvláštně. Konec nic převratného nepřináší. Ani se mi moc nelíbilo rozuzlení. Za mě 55%
Osobně jsem nechápala posedlost autorčinou prvotinou Stříbrná cesta. Nebyla to špatná knížka, ale čekala jsem od ní více, zvlášť když byla tak propagovaná. Byla jsem zvědavá na autorčinu další knihu a za mě byla rozhodně mnohem lepší. Tentokrát jsem tam opravdu viděla ten temný sever, zajímavější zápletku i vykreslenější postavy, autorka se vypsala a podala lepší výkon. Líbila se mi Vidarova aura i tajemství kolem jeho dcery Liv a vnuka Simona. Knížka mi opravdu sedla i svou ponurou náladou (četla jsem během své karantény), byl to rozhodně jeden z těch lepších thrillerů, co jsem v poslední době četla, věřím, že příští autorčina kniha mě zaujme ještě víc. Knížku jsem poslouchala v audioverzi. Z interpretky Jitky Ježkové jsem měla trochu strach, protože naposledy mě její hlas prováděl v knize, která mi naopak vůbec nesedla (Cizinka od Diany Gabaldon). Obavy byly ale naprosto zbytečné, Jitka Ježková je fenomenální interpretka, když se jí do rukou dostane lepší kniha a to Pustina byla, doporučuji ji mnohem více, než Stříbrnou cestu.
Trvalo se mi začíst do knihy. Nakonec se mi to povedlo, ale něco mi tak trochu chybělo...
Ve srovnání se Stříbrnou cestou zklamání. Nejen že se to člověku nedobře čte, o těch všech divných, nesympatických či dokonce zlých lidech, ale ještě nechápe hrdinčino setrvávání v téhle mizérii a v téhle "rodině".
(SPOILER)
Vrah je znám od začátku (možná), a říkáte si: na co ještě čekáme? Kraťoučkými vsuvkami se dozvídáme podstatné mezníky Liv. Příběh je při četbě celkem nepříjemný, kvůli tomu, co všichni nejspíš už tuší.
Knížku bych hodnotila 2 hvězdami, ale konec byl strhující. Slituji se na 3 hvězdičky.
Prakticky všechny postavy v tomto příběhu jsou nějakým způsobem zvláštní a to vytváří velice tíživou atmosféru. Tempo vyprávění je pozvolnější a to nám umožňuje seznámit se s každou důležitější postavou do těch nejmenších detailů. Zároveň se sledováním přítomnosti máme možnost částečně nahlédnout také do minulosti. Což příběh dělá ještě ponurejší a tajemnější. Očekávala jsem sice jiný závěr a tato kniha si o něj přímo říkala, ale autorka pro něj zřejmě nenašla odvahu. On by možná nebyl širokou veřejností přijat kladně. Jenomže takto se kniha řadí svým závěrem mezi ty tuctové. Myslím si, že to je velká škoda. Přesto jsem byla velice mile překvapená, jak se mi tato kniha moc a moc líbila. Z velké části za to patrně mohlo netradiční prostředí. Audiokniha jenom podtrhla mé nadšení. Hudební podkres i výběr narátorů Jan Vondráček a Jitka Ježková velmi umocňují prožitý zážitek z tohoto příběhu.
V knize vystupuje omezený počet postav a děj není příliš komplikovaný, takže se dobře čte i s pauzami, pokud nedáte knihu na "jeden zátah", rychle se vrátíte do děje. To ale neznamená, že by příběh nebyl zajímavý a napínavý. Závěr pro mne překvapivý v pozitivním slova smyslu. Dobrá kniha.
Štítky knihy
vraždy thrillery zneužívání rodinné vztahy severské krimi švédské detektivky thrillery pro ženyAutorovy další knížky
| 2019 |  Stříbrná cesta |
| 2020 | Pustina |
| 2024 |  Večer zbořit svět |
Pochmurný, pomalý příběh, který se mi dobře četl a docela se mi líbil. Druhá kniha Stiny Jackson je sice slabší, ale vůbec ne špatná. Jsem spokojená a určitě si přečtu od autorky i její další tvorbu.