Pygmalion (sběratelská edice)
George Bernard Shaw
Profesor se vsadí s přítelem, že naučí mladou květinářku vybrané mluvě a chování, takže ji za pár měsíců nikdo nerozezná od rozené vévodkyně. Příběh Shawovy hry, v níž cítíme lehounkou ozvěnu pohádky o Popelce, je tedy velmi jednoduchý, a ona přitom oplývá mimořádně laskavými půvaby, vyniká nezaměnitelně britským, břitkým smyslem pro humor – při čtení máme pocit, jako by Shaw touto hrou z valné části britský vtip sám vynalezl. Jedna věta za druhou nás naplňuje radostně vzrušeným očekáváním příštího děje. A postavy jsou skuteční, živoucí Angličané. Jak komplikovaná je pavučina lidských vztahů a jak osvěžující je jejich podoba, když aktéři pocházejí z různých vrstev společnosti! Eliza má nadání a touhu pochopit víc – a navzdory mládí ví, že každou změnou nejen získáváme, ale i ztrácíme. Přespříliš se přizpůsobit tlaku okolí znamená ztratit svoji osobitost, ztratit to nejcennější – sám sebe. Takže není zas tolik překvapivé, že člověk s lepšími způsoby nakonec není profesor Higgins. Ten se však nejvíc dozví: Že nikdo nemá právo na život toho druhého, že nikoho nikdy nelze plně vlastnit. Jakoby navzdory této pravdě hra naznačuje šťastný konec... Shaw je jediný autor, který byl oceněn jak Nobelovou cenou, tak Oscarem – za film natočený právě podle jeho hry.... celý text
Přidat komentář
Hodnotit divadelní hru na základě četby je ošidné. I když je pravda, že před lety jsem viděl i na divadle. Přesto moje pocity jsou poněkud rozporné. Skvěle vykreslené typy, až na pana Doolitla, který mi jako postava přišel nadbytečný. Snad jen jako takový šašek.
Jako komedie mi na 100 % nesedla, přišlo mi, že se ve hře objevují "hluchá" místa. Na druhou stranu je v textu poměrně dost zajímavých myšlenek, jenže mi přišly podané poněkud školometsky a až naivně socialisticky.
Takže někde mezi 3 a 4 *. Ale na maturitní četbu dost dobré.
Tato kniha se mi hodně líbila a knihu hodnotím na 100 %. Líbila se mi postava Lízy, která si postupně uvědomuje svoji vlastní hodnotu a moc se mi líbila postava jejího táty, pana Doolittla, který svou charakteristickou mluvou a svým chováním vyvolal na mé tváři úsměv. V knize se vyskytují vtipné dialogy, ale také vybízí čtenáře k zamyšlení.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Co jiného je život než série hloupých nápadů?
Lízo, to velké tajemství není v tom, jestli se chováte špatně nebo dobře nebo nějakým jiným specifickým způsobem, ale jestli se chováte ke všem lidem stejně; zkrátka tak, jako byste už byla v nebi, kde žádné vagóny třetí třídy nejsou a kde jedna lidská duše není o nic horší než druhá.
Když si nedovedete vážit toho, co máte, zvolte si to, co umíte ocenit.
Viděla jsem v divadelní i muzikálové podobě. Z povinné četby je to zatím asi můj nejoblíbenější kousek. Děj dobře ubíhá, jsou zde vtipné části a hlavně se mi líbí konec. Je to nejen příjemná, ale i poučná hra.
Úžasná myšlenka.
Do poslední chvíle jsem opovrhovala hlavním hrdinou - nádherně vykreslené.
Je to dílo, které se snad nikdy neomrzí.
S touto divadelní hrou jsem se poprvé seznámil v knižní podobě (jednalo se o zjednodušený anglický text). Nyní jsem si poslechl dramatizaci v nenapodobitelném skvělém podání Jiřiny Bohdalové coby Lízy a Miloše Kopeckého coby profesora Higginse.
Bavil jsem se náramně.
Úžasná knížka. Přečetla bych ji klidně víckrát. Divadelní představení jsem neviděla ale ráda bych někdy zašla. Čímž jsme tedy nevěděla co se bude dít a neznala jsem moc příběh. Kniha byla velmi chytlavá a přečetla jsem jí skoro s jedním dechem
Vynikající hra se skvělým jazykem a úžasným a místy vtipnějším příběhem. Byl jsem na divadelním představení a známí herci se na tom opravdu vyřádili. Určitě doporučuji.
Skvělé! Vtipné a nadčasové. Kdyby nic jiného, tak čtení této hry vám rozhodně zlepší náladu.
Pygmalion je krásná hra o tom, že člověk když chc, dokáže změnit jak sebe, tak celý svůj život. Líbí se mi rozdílné charaktery postav a jejich vývoj (u některých není). Mrzí mě že končí tak jak končí, ale na druhou stranu i to je šťastný konec.
Moc dobře napsaná divadelní hra, která ale podle mě v knižní podobě tolik nevyzní. Pred několika lety jsem byla na muzikálu My fair lady, což je pro mě dodnes nejoblíbenější představení; těšila jsem se tedy na knižní zpracování, ale zkrátka ty dialogy a situace na mě v psané formě moc nezapůsobily.
„Když z vás má být dáma, nesmíte se cítit zanedbávána, pokud muži nad vámi půl života neprovzdychají a druhou půlku vám nedělají modřiny.“
Kniha je dobře sepsána. Líbí se mi jak na začátku Higgins poznává odkud kdo je a jak Lízu připraví na zkoušku. A zaujal mě celý průběh knihy a funkce všech postav v ději
Velmi čtivé. Příběh mě naprosto uchvátil. Škoda, že to nebylo o něco delší. K maturitě rozhodně doporučuji přečíst.
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry chudoba, bída vývojová psychologie rozhlasové zpracování dramata lidskost, lidství hláskování, fonetika klasická literaturaAutorovy další knížky
2007 | Pygmalión |
1956 | Svatá Jana |
2012 | Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
Tahle vcelku krátká divadelní hra hýří vtipnými momenty. Sám jsem se u čtení moc bavil. I když přiznávám, že mnohem radši bych si (ostatně jako u většiny dramat) příběh užil v divadle. Jevištní zpracování ale může hezky zastoupit i známý muzikál My Fair Lady.
G. B. Shaw se rázem stává autorem na mém seznamu k maturitě a já jeho Pygmalión nemůžu nedoporučit.