Pygmalion (sběratelská edice)
George Bernard Shaw
Profesor se vsadí s přítelem, že naučí mladou květinářku vybrané mluvě a chování, takže ji za pár měsíců nikdo nerozezná od rozené vévodkyně. Příběh Shawovy hry, v níž cítíme lehounkou ozvěnu pohádky o Popelce, je tedy velmi jednoduchý, a ona přitom oplývá mimořádně laskavými půvaby, vyniká nezaměnitelně britským, břitkým smyslem pro humor – při čtení máme pocit, jako by Shaw touto hrou z valné části britský vtip sám vynalezl. Jedna věta za druhou nás naplňuje radostně vzrušeným očekáváním příštího děje. A postavy jsou skuteční, živoucí Angličané. Jak komplikovaná je pavučina lidských vztahů a jak osvěžující je jejich podoba, když aktéři pocházejí z různých vrstev společnosti! Eliza má nadání a touhu pochopit víc – a navzdory mládí ví, že každou změnou nejen získáváme, ale i ztrácíme. Přespříliš se přizpůsobit tlaku okolí znamená ztratit svoji osobitost, ztratit to nejcennější – sám sebe. Takže není zas tolik překvapivé, že člověk s lepšími způsoby nakonec není profesor Higgins. Ten se však nejvíc dozví: Že nikdo nemá právo na život toho druhého, že nikoho nikdy nelze plně vlastnit. Jakoby navzdory této pravdě hra naznačuje šťastný konec... Shaw je jediný autor, který byl oceněn jak Nobelovou cenou, tak Oscarem – za film natočený právě podle jeho hry.... celý text
Přidat komentář
Celé se to dobře četlo, Líza byla neuvěřitelným způsobem sympatická hrdinka - květinářka. A Higgins, co s ní neměl slitování, ale zároveň svatou trpělivost, s ní naprosto kontrastoval a skvěle se doplňovali. Akorát mě zklamal ten konec, ani to povídání jak co skončilo/mohlo skončit mě nebavilo. Ale My fair lady mám moc ráda.
Je to už delší dobu co jsem Pygmalion četla, a když o tom teď tak přemýšlím, asi se ke knížce brzo vrátím. Sice mě k přečtení donutila maturita, ale je to jeden z těch případů kdy jsem za to moc ráda. Určitě doporučuji i muzikálové zpracování.
Než jsem sáhla po knížce, viděla jsem divadelní zpracování, které bylo skvělé. Každopádně jsem se do této knihy zamilovala.
Hezký příběh o snaze profesora Higginse a plukovníka Pickeringa udělat z mladé květinářky Lízy Doolitlové pravou dámu.
Kniha je stejně půvabná jako film :)
Dlouho mě tak nebavilo číst divadelní hru. Pygmalión chytl za srdce a navíc skvěle pobavil.
Už se při četbě nikdy neoprostím od představy Lízy jako sošné krasavice Audrey Hepburn, nedá se nic dělat. Nakonec poněkud arogantnímu a protivnému profesoru Higginsovi tvář Rexe Harrisona, ve které bylo něco milého, i pomohla, nepřijde vám? Muzikály nemám nijak zvlášť ráda, tento ale ráda mám. Jak při něm, tak při čtení hry se usmívám: Higginsovým vtipným urážlivým replikám (to se mi to usmívá, když se netýkají mě!) a představě, mile naivní (s větším důrazem na slovo "mile"), že člověka by šlo vylepšit tak zásadně tím, že bychom ho naučili správné výslovnosti.
Já se musím přiznat k tomu, že Higginse mám vlastně ráda; v životě by bylo těžké s ním vyjít, ale je to člověk čitelný a předvídatelný. Další postavy jsou stejně důležité: kdo by si nezamiloval laskavého plukovníka Pickeringa, ten ostrůvek bezpečí a klidu... Moje favoritka je ale Higginsova matka, chápavá a schopná nadhledu (aby ne, mít takového syna, to vás naučí toleranci). A praktická paní Pearceová je dobrý člověk se selským rozumem, který umí nazvat problém pravým jménem. Naopak Lízin otec mi vždycky vadil - v muzikálu ještě o moc víc - a Freddy je nikdo (proto nemám úplně v lásce konec hry).
Tato hra je stará víc než 100 let - ale čte se nádherně. Maturanti, věřte mi, je to dobrá volba.
Knížku jsem četla jako povinnou četbu k maturitě s tím, že to bude nuda a musím to nějak přelouskat.. Ovšem k mému údivu jsem jí měla přečtenou za chvilku a moc mě bavila, byla jsem z ní nadšená.
Člověk to zná v podstatě zpaměti, ať již filmové, divadelní či literární zpracování. Všechny jsou výborné, vtipné. Ale na pozadí vtipných událostí zde vyplývají i vážnější záležitosti. Líza sice nevyrůstala v salonech a nedostalo se jí kvalitního vzdělání, ale co se týče charakteru a úcty k ostatním lidem je na tom tisíckráte lépe než profesor Higgins, který v onom úctyhodném prostředí vyrůstal a dostalo se mu veškerých privilegií.
Skvělé drama, já jsem poslouchala audioknihu a zároveň i četla a můžu tuhle kombinaci u Pygmaliónu jen doporučit. Nevím, jestli bych si jinak dokázala představit Lízinu mluvu tak dobře.
Nádherné drama, které i když nechcete přečíst jedním dechem, tak musíte, protože kniha vám nedovolí jen tak přestat. Děj na sebe tak skvěle navazuje, že čtete a čtete a nejednou dočtete ani nevíte jak.
Za mě opět jedna z nejhezčích knih, které jsem četla! Konec bych čekala trochu jiný, ten mě lehce zklamal, ale to nemění nic na mém pohledu na knihu!
DOPORUČUJI.
Pygmalion jsem prvně spatřil na divadelním pódiu, a tak mě nadchla, že jsem si ji musel přečíst. Následně jsem ji zvolil do maturitní četby.
Vtipně napsaná kniha, kterou bych si přečetl ihned znovu!
Moc hezká kniha, která mě překvapila. Doporučila mi jí sestra a udělala dobře. Velice zajímavý děj. Chtěla bych se na hru jít podívat do divadla určitě by to mělo ještě lepší nádech. Moje první kniha k maturitě a všem doporučuju i těm, kteří neradi čtou.
Určitě zajímavá hra, na jevišti by se mi třeba líbila o maličko více, protože tady jsem se vůbec nemohla začíst, ale ve finále to bylo pěkně vydařené.
Skvělá, nadčasová kniha. Přečtena během jediného odpoledne, pobaví a zároveň poučí. Vřele doporučuji! :-)
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry chudoba, bída vývojová psychologie rozhlasové zpracování dramata lidskost, lidství hláskování, fonetika klasická literaturaAutorovy další knížky
2007 | Pygmalión |
1956 | Svatá Jana |
2012 | Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
Ze začátku se mi to moc číst nechtělo, ale příběh mě začal bavit. Taky bylo v celku zajímavé porovnávat rozdíly mezi knížkou a podle ní natočeným filmem My fair lady. Můžu jenom doporučit, je to v celku snadné a rychlé čtení.