Radúz a Mahulena
Julius Zeyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463159/bmid_raduz-a-mahulena-sRY-463159.jpeg
4
326
326
Tato poetická pohádková hra patří ke klenotům české dramatické tvorby a dočkala se řady inscenací. Diváci ji mají spojenu i s hudbou Josefa Suka a určitě vzpomenou i na Weiglovo působivé televizní zpracování. Vychází jako 32. svazek edice D.
Přidat komentář
Rok 1896. Zvládnul by tohle někdo napsat dnes? Takhle poeticky přebásnit slovanskou pověst? :)
"Ať srdce tvoje všechna muka pozná a všechnu úzkost duše tvoje, Mahuleno! Ty žiješ v něm, on v tobě? Nuž, lásku vaši tedy proklínám! Ať zapomene Radúz tebe, ať ani nezná tě, bud cizí mu, jak cizí jsi teď mně! Ať touhou zmíráš, žalem hyneš, ať strádáš tak, že srdce tvoje, těžké jako kámen, tu jedinou jen touhu bude znát, by ponořilo se do tůně nepaměti! Až život tvůj a všechno myšlení se utrpením velkým zhroutí v neurčitou mdlobu, ať i v tom otupění strašlivém ti zbude jedno přece vědomí: tvá bolest! Žal buď tvým dechem, žal tvým chlebem, žal tvým živlem jediným!"
Setkání nečekaně zajímavé! Po mé letmé předchozí zkušenosti se Zeyerem (četl jsem z knihbudky vytáhnutou a do stejné budky rychle vrácenou přeslazenou Zahradu Mariánskou) jsem byl vůči Zeyerově citovosti hodně obezřetný a vlastně nic neočekával. Ale Radúz a Mahulena na mě působil mnohem víc jako sága než pohádka a v hranicích toho žánru mi jeho patos a poetická afektovanost přišla v pořádku. V rámci pravidel hry byl ten stylizovaný souboj lásky a nenávisti nejen akceptovatelný, ale nakonec i nějak překvapivě zasahující. Dobré, silné, působivé!
"Mé srdce krvavý je květ. Co bolí mě, co bolí? Proč stále chvěju se? Nad hlavou mou když mračna táhnou, za nimi bych chtěla – nevím proč a kam. Má touha jako moje větve pne se věčně do dálky ... Tam ale k tomu domu toužím přede vším, kam můj stín padá ... A tak mé srdce stále bolí a stále kape z něho krev ... Jsou ptáci sladcí hosté, na ruce moje ztuhlé sedají a zpívají ... snad by mě konejšili, kdyby ten květ, ten krvavý, to srdce stále nebolelo mě..."
Smutný příběh ze slovenských Tater jsem si připomněla v této aknize. V pohádce je mnoho nenávisti, zla, prokletí, žárlivosti. Naplní se věžtba u mladých lidí? Jako dítě jsem viděla zfilmovanou hru. Všechny verze jsou moc pěkné.
Překrásný příběh, ke kterému se jistě někdy vrátím. Také nádherný film a hudba J. Suka, která to celé pozvedne.
Kniha Radúz a Mahulena mne lákala hodně dlouho, už od dob mých gymnaziálních studií. A čas na ni přišel až nyní. Nakonec jsem teda knihu po dočtení opouštěla docela rozpačitá a s průměrným hodnocením.
Myslím, že to téma dvou znesvářených rodů, které se propojí skrz lásku dvou mladých lidí (každý z jiné strany barikády), je docela nadčasové a mnozí autoři z toho těží dodnes. Je to tak i v případě Julia Zeyera. Autor tu navíc do toho zakomponoval pohádkové prvky (kouzla), což zase dramatu dodává ještě tzv. "něco navíc".
Zeyerův styl psaní je hodně květnatý, košatý - ne každému to asi sedne, zvlášť pokud nejste na takový styl psaní zvyklí. Ne každému se to bude asi číst dobře, ale mně se to docela líbilo.
Přesto hodnotím třemi hvězdami. Asi jsem měla příliš velká očekávání, co se týká toho, co mi příběh bude umět předat. Ať se snažím jakkoliv, úplně nedokážu odhadnout, co přesně jsem si měla odnést. Uznávám, bylo to kouzelné, ty rodinné sváry tu jiskřily, líbil se mi ten jazyk. Ale nevím, asi jsem čekala ještě něco "víc". Že mne to třeba nějak zasáhne. Nebo že si budu moci odnést nějaké ponaučení, emoci či nějakou nosnou myšlenku. Jestli tu něco takového je, tak já to bohužel nenašla. :-(
I "my" máme pohádku "mytologickou", vďaka exotickému ptáku české literatury - Juliu Zeyerovi. Strhující naturalita seslání kletby však byla nad rámec pohádkové ohrádky. A to je super.
8 bodů z 10
Knihu do děje uvedl velmi zajímavý a neobvyklý prolog, kde se samotná kniha představí jako pohádka. Příběh mě zaujal, byl velmi čtivý, a ne příliš dlouhý. Poklidná četba kterou „zhltnete“ za jeden večer. Líbil se mi šťastný konec a také to, že v příběhu nevystupovalo velké množství postav, které by tam jinak byly úplně zbytečně. Osobně mi příběh zapadá do více takového fantasy prostředí a vůbec by mi nevadilo vidět knihu zfilmovanou. Doporučuji si knížku přečíst například po dočtení nějaké delší nebo složité četby. Může sloužit k příjemnému odreagování.
Veľmi pekné. Prosté a silné.
Citát:
MAHULENA: ....Vratko, proč jsou srdce na tom světě z kamene?
VRATKO: Jsou zase jiná, jak to tvoje, a v tom je spása všech.
Zeyer promíchal mytologické a pohádkové motivy indické, řecké a slovenské tradice, vtiskl hře výrazně symbolický a alegorický přesah... ale mě to fakt nedojímá, neodvážil jsem se ani na žádnou inscenaci, dokonce ani film jsem neviděl
zajímavé je, že Zeyer obrátil tradiční pohádkové schéma "aktivní muž - pasivní žena", což může konvenovat současnému trendu genderového narovnávání (překroucením)
No, on je to prostě archetypální pohádkový příběh, s ním si člověk moc interpretačně nevyhraje. Čtenářsky velmi příjemný, byť toho za těmi vznešenými slovíčky zas tolik není. Ale zajímavý prvky lze najít určitě, líbily se mi náznaky symboliky (bílá srna), opakující motiv vztahu k zemi, když už nezbývá nikdo jiný – a přestože je v díle patrný národovecký charakter, zde bych si rád myslel, že se jedná spíše o sepjetí s přírodou, s níž si i při vylíčení místa dává Zeyer záležet a která je od člověka neoddělitelná. Pak taky motiv snění, do kterého Radúz upadá, chápu jako únik od tíživé skutečnosti do světa fantazie. Z romantické tradice čerpá hra vůbec hojně, jen nevím, jestli se to povedlo dát do nějak objevného kontextu. Přijde mi spíš, že je to příběh všemocné lásky, což je pěkný, ale pouze pěkný.
Mám ráda Zeyera a zbožňuji Radúze a Mahulenu! Viděla jsem ji i v divadle, film a četla knihu. Nádherná lyrická pohádka. Ke čtení jsem si pustila Sukovu Pohádku a to je zážitek, doporučuju!
Podtitul knihy zní: Slovenská pohádka o čtyřech dějstvích. Byl jsem na tuto knihu zvědavý a musím říci, že kniha mne oslovila od úplného počátku až po samotný závěr. Přestože JULIUS ZEYER napsal hru v roce 1894, je stále čtivá a knihu určitě doporučuji k přečtení. Autorův jazyk je moc pěkný. Pohádky většinou končí dobrým koncem. Jestli to bude i v tomto případě, se dočtete v této knize. Knihu hodnotím na 100 %.
Je s podivem, že kniha nemá vyšší hodnocení, určitě by si to zasloužila.
V závěru knihy se nachází medailonek o spisovateli a informace o hře RADÚZ A MAHULENA.
Je to doslova ukázková hra - pohádka, která používá mytologické motivy, archetypy, rytmizovaný jazyk, má krásný slovník, ale především je plná poezie a krásy. Láska je konfrontována se zlobou, kletba přechází v požehnání, matka země je zde jako konstanta duchovního a vesmírného řádu. Vedle toho je tu humor, pathos i trocha té psychoanalýzy (byť zcela nevědomé). Jedna z nejkrásnějších her české dramatické literatury.
A jako bonus Sukova hudba, která povyšuje dílo k absolutnu.
Moc pěkná romantická a zároveň i dramatická kniha. Knihu jsem si chtěl přečíst už delší dobu ,ale nějak jsem měl z knihy obavy ,že mě nebude bavit, ale po přečtení jsem zjistil, že jsem se bál zbytečně. Doporučuji.
Za mě krásný pohádkový námět ... mateřská žárlivost, kletba ... nějak mě ani nepustila ... prostě jsem ji musela přečíst vcelku ... a až do konce jsem se bála, že to dopadne špatně ... ale naštěstí je tohle opravdu pohádka se šťastným koncem ... jsem ráda, že jsem si ji přečetla .. a to vůbec nevadí, že je to jako divadelní hra ...
Zprvu se mi to četlo obtížně, bylo to takové moc vzletné nebo jak jen to mám říct. Ale je to hezká pohádka, kterou jsem neznala a asi jsem měla. A na rozdíl od Schillera, tohle má krásně pozitivní konec. Ale zároveň je v tom hodně pravdy, co se týče té mateřské žárlivosti...
Štítky knihy
pohádky zfilmováno napětí rodinné vztahy kletba žárlivost zármutek rozhlasové zpracování lidové pohádky rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2007 |  Radúz a Mahulena |
| 1999 | Tři legendy o krucifixu |
| 1996 |  Dům U tonoucí hvězdy |
| 2001 | Jan Maria Plojhar |
| 1983 | Román o věrném přátelství Amise a Amila |
Audio ČRo: Milá milostná záležitost s trochou tehdejší spiritualitou. S hezkým koncem. Za mě příjemné.