Rady zkušeného ďábla
C. S. Lewis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233825/bmid_rady-zkuseneho-dabla-233825.jpg
5
616
616
Lewisovu nejúspěšnější knihu není třeba obšírněji představovat: jde snad o nejvtipněji podané reálie „ze života pokušitelů“. Hlavní postavou příběhu je zkušený ďábelník, který formou dopisů a instrukcí radí elévovi v pokušitelském úřadu. Spojenými silami se pokouší zničit život konkrétního člověka. Lewis bravurně vystihl to, s čím se každý z nás ve svém životě denně setkává: pohrdání druhými, pokrytectví, zákonictví, pocit výjimečnosti, pocit mimořádné svatosti, propady do depresí, skepse a pochybnosti. Rady zkušeného ďábla jsou nejenom vtipným čtením, nýbrž nám umožní nahlédnout více do zákulisí duchovního světa...... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2014 , Návrat domůOriginální název:
The Screwtape Letters, 1942
více info...
Přidat komentář
Túto knihu vystihujú tri slová: brilantné nadčasové dielo. Najskôr som si myslel, že autor musel pred jej napísaním študovať teologické diela, avšak dozvedel som sa, že to tak nebolo. O to geniálnejšie kniha vyznieva. Hlavným posolstvom knihy je skutočnosť, že diabol na nás útočí rafinovane tak, aby sme si svoj hriech neuvedomili. Najviac mi v súvislosti s tým utkvela veta: "Najistejšia cesta do Pekla je postupná, mierne sa zvažuje, je mäkúčko vystalaná, žiadne náhle zákruty, žiadne míľniky, žiadne ukazovatele smeru." Odporúčam všetkým hľadajúcim i tým, ktorí si myslia, že už našli.
Naprosto nepopsatelně děsivé... S neskrývaným obdivem smekám před genialitou autora, smekám před jeho talentem popsat esenci zla ve své nejkrystaličtější podobě a zároveň mi v hlavě visí otazník, jak asi psychicky náročné muselo být toto dílo stvořit. Mně samotné působilo pouhé čtení doslova vnitřní křeče, knihu jsem musela nesčetněkrát odložit, jak hutné to je.
C.S.Lewis zná velmi dobře slabosti a temné stránky lidské duše a myslím si, že forma dopisů, kterou autor zvolil, vliv na čtenáře ještě zintenzivňuje...
Opravdu nezapomenutelné, opravdu hrůzné!
Můj drahý Tasemníku,
Na Tvé poslední zprávě o stavu pacienta mě nejvíce zneklidňuje to, že on už nedělá tolik pevných předsevzetí jako při svém původním obrácení. Píšeš, že už neplýtvá sliby o věčné ctnosti, ani nečeká, že mu bude poskytnuta „Milost“ na celý život; že jenom doufá v její nepatrný denní a hodinový příděl, aby mohl zápasit s pokušením toho dne a té hodiny! To je velice nepříjemné.
Teď mě napadá jen jedno. Tvůj člověk je teď pokorný; už jsi ho na to upozornil? Každá ctnost nám připadá méně hrozná, pokud si jí člověk je vědom, a obzvlášť to platí o pokoře. Ve chvíli, kdy bude skutečně chudý v duchu, propašuj do jeho mozku příjemnou myšlenku: „Propánakrále, já jsem pokorný!“, a téměř vzápětí se v něm objeví pýcha – pýcha na vlastní pokoru. Pokud si toto nebezpečí včas uvědomí a tuto novou formu pýchy zdolá, ať je pyšný zase na to – a tak dále, kolikrát jen budeš chtít. Ale nezkoušej to příliš dlouho; mohl bys v něm probudit smysl pro humor a míru. Pak by se Ti jenom vysmál a šel si lehnout.
Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob
Z předmluvy autora:(1941)
Peklo si musíme představit jako stát, v němž se neustále každý stará o svou vlastní důstojnost a kariéru, stěžuje si na ostatní a žije smrtelně důležitými vášněmi - závistí, vědomím vlastní nepostradatelnosti a zášti k ostatním. Z toho jsem vyšel.
Žijeme v období Manažerství, ve světě Úřadů. Největší zlo se teď neodehrává v těch špinavých "doupatech zločinu", která tak rád popisoval Dickens. Dokonce ani v koncentračních táborech a v táborech nucených prací; tam vidíme jen konečné výsledky. Zlo plánují, přikazují (předkládají, podporují, schvalují a zaprotokolovávají návrhy) v čistých, vyhřátých a dobře osvětlených místnostech s koberci na podlaze tiší, dobře oblečení a hladce oholení muži s dokonalou manikůrou, kteří nepotřebují zvyšovat hlas. Z toho přirozeně vyplývá, že mým symbolem Pekla je něco jako úřady policejního státu nebo kanceláře skrznaskrz odporného obchodního sdružení.
z Předmluvy autora:
... někdy ji lidé kupují z důvodů, které člověka mrzí. Jedna moje známá se dozvěděla, že ta mladá hezká ošetřovatelka, která jí v nemocnici plnila vodu do termoforu, Rady zkušeného ďábla četla. A také se dozvěděla, proč.
"Víte," řekla ta dívka, "varovali nás, že když skončí odborná část přijímacích zkoušek, vrchní sestry a lidé se mohou ptát, jaké máme všeobecné zájmy. Na to je nejlepší říct, že rádi čteme. A tak nám dali seznam asi deseti vhodných knih, a z těch jsme si měli přečíst aspoň jednu."
"A vy jste si vybrala Rady zkušeného ďábla?"
"No jistě, ta knížka byla ze všech nejtenčí."
Ale i když se to všechno vezme v úvahu, ta kniha má dostatek opravdových čtenářů.....
----------------------
(trochu mi to připomíná Durrellovu O mé rodině a jiné zvířeně: Dostává mnoho vděčných dopisů od studentů, kteří píší, že aspoň zkouška z anglické literatury, když už z ničeho jiného, je teď příjemná.
a Rady jsou velmi vhodná kniha do Čtenářské výzvy.
Silný zážitek... Lewis zná člověka dobře: s jeho klady, slabostmi, věčnými dilematy i schopností nadšeného prozření. Využít téhle znalosti pro křesťanskou nauku je mistrovský počin. Nevěřím, že by byl Lewis zchytralý dogmatik - spíše doufám, že šlo o uznalého muže, jenž se chtěl podělit o ideály, které považoval za zásadní a dobré, aniž by vymlouval ateistům jejich přesvědčení. Přesto, takhle kniha mě nikdy nepřestane děsit - ne pro Zmarchroba. Chlípouna a další, ale proto, že perfektně zachycuje, jak umí být křesťanství přesvědčivé.
NE moc často se člověk v dnešní době dostane k tak starému žánru, jakým jsou dopisy - dopisové rozhovory. A už vůbec mezi tak originálními pisateli, jakými jsou dva ďáblové (milovníci českých pohádek si doplní 'čerti') - čte se jeddním dechem! Každý věřící či hledající člověk se v tom minimálně občas pozná (a občas trochu více) ...
Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Zároveň jedna z nejděsivějších - i když na konci nás přece jen čeká kapka naděje....
Jestli se dá o nějaké knize říct, že je nadčasová, pak určitě o této. Ty ilustrace podle mně neměly chybu, výborně dokreslovaly celkovou atmosféru.
Kniha v pravém slova smyslu "odporná". Člověk se z ní totiž dozví, jaký člověk vlastně doopravdy je, a vůbec nesejde na tom, že autor byl věřící křesťan. A tedy, logicky, použil k výkladu křesťanský náhled na věc. Rovina mapující malost lidské povahy v jejích možných a běžně-životních projevech je tak vynikající a tak strhujícím způsobem podána, že autor patrně překročil rámec žánru i svého osobního pohledu věřícího - toto může číst každý a ledacos se dozvědět. Ale veselé čtení to tedy není, to rozhodně ne - kdo má iluze o lidech rád a chce si je uchovat, měl by se této knize vyhnout. Jako čert kříži...
Lze vřele doporučit každému, kdo si myslí, že je vlastně docela dobrým člověkem :o)
Skvělá, hluboká, pedagogická a přitom zábavná kniha, která dokládá velikou zkušenost a vhled do lidského rozhodování a jednání.
Čtením jsem se úžasně bavila a v mnohém souhlasila! Skvělá kniha jako každá od Lewise. Chytré, vtipné, k věci, doporučila bych každému, vůbec mi to nepřipadá jako "duchovní" literatura, spíš alegorie na svět...
Tuto knihu jsem četla několikrát, nejsilnější zážitek pro mne byla četba v průběhu mojí konverze. A moc dobře si pamatuji jak jsem se v některých kapitolách našla (a zjistila, že se vlastně chová v některých situacích přesně jak si "Ďábel" představuje) - takže z velké části to bylo dobré i pro zamyšlení sama nad sebou (především co se týče témat sobeckosti a pýchy sama na sebe). Vřele doporučuji, je to zábavné a poučné.
Výborná kniha, která se nám snaží říct, že Ďábel se nedrží jen zaběhnutých klišé, ale že se skrývá i v tom, co třeba považujeme za dobré a správné. Je totiž mnohem sofistikovanější, než si myslíme...
Perfektne napísaná - originálna kniha. Miestami také "silné kafé". Je zvláštne keď človek zistí, že sa v niektorých tých osobách v knihe spoznáva. Naozaj úžasné čítanie. Celkovo patrí C.S.Lewis medzi mojich obľúbených autorov.
Skvělá, velice hluboká a silná kniha, která se však musí číst velmi pozorně. Pokud k ní pozorně přistupujeme, nalezneme zapomenutý diamant duchovní literatury. Teď už jen sehnat peníze a zainvestovat do ni :)
Štítky knihy
náboženství anglická literatura démoni duchovní život křesťanský život duchovní literatura pokušení fiktivní korespondence křesťanská etikaAutorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Je vidět, že to psal člověk, který věděl o čem píše. Myslím, že to přesně odpovídá skutečnosti. Dokonce se tu setkávám i se svým vlastním názorem, i když ne přímo, a sice, že největší vynález ďábla(tj. jeho největší zbraň/výhra) je zbabělost a tupost lidí. Líbí se mi, jak popisuje pohled na věc „našeho otce v hlubinách“ a „Nepřítele“.