Rajské fontány
Arthur Charles Clarke
Sci-fi román vypráví o stavbě kosmického výtahu, umožňující dopravu ze Země do vesmírného prostoru. Román je příběhem o stavbě, která patří k odvěkým lidským snům. Hrdina příběhu Morgan je autorem projektu vysněného „žebříku do nebe“. Jeho myšlenkou je využít zákonu nebeské mechaniky, který dovoluje tělesu setrvat na jednom místě oblohy a z tohoto bodu spustit lano k zemskému povrchu. Stavbu projektu provází vzrušující děj, který vrcholí při havárii takřka dokončeného díla, kdy hrdina nasadí vlastní život, aby zachránil trosečníky, kteří uvízli v nedokončeném výtahu 600 km nad zemí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , Baronet , Knižní klubOriginální název:
The Fountains of Paradise, 1979
více info...
Přidat komentář
Děj příběhu je sice jednoduchý, ale autorova fantazie a vize budoucnosti podepřená velkými znalostmi z oblasti techniky, historie i záhad a jeho pojetí člověka, lidstva a filozofických úvah dává velký prostor k zamyšlení. Čtivost a spád se postupem příběhu zlepšuje až do úplného konce. Doslov knihy určitě stojí za přečtení.
Zpočátku jsem se v příběhu trochu ztrácela, ale druhá polovina knihy již byla napínavější.
Začátek příběhu je zděšený, zmatený a velice "nečtivý". Holt, některé příběhy takové jsou. Těžký start a sladké finále za odměnu. Rajské fontány jsou stejným případem. Kdo zatne zuby, ten dostane přesně to co od Clarka čeká. Vlastně ani moc ne. Velmistrove příběhy v podobném duchu moc časté nejsou. Ráma jest zářným příkladem. Clark je bedna, o tom žádná, ale spisovatel je veskrze prachmizerný. Umí vysvětlovat, umí popisovat, ovšem neumí moc vyprávět. Většinou. Ve Fontánách ovšem předvedl, že to nemusí být pravidlem a vyprávění má hlavu, patu.
Takže pokud jste A.C.C. nepolíbení tak doporučuji Rajské fontány, Devět miliard božích jmen, 2001 Vesmírnou.... a pak, pokud zaujme, cokoliv. Včetně povídek Od bílého jelena.
Technická, respektive hard sci-fi.
Následovníci pana mistra jsou pak Stephenson a Egan.
(Audio z audible)
Mistr umí. Nestává se mi často, že bych nad knížkou ronila slzy, ale tady jsem si v závěru poplakala.
"Náboženství je vedlejší produkt savčí reprodukce."
A píšu si Srí Lanku do seznamu míst k navštívení.
Rajské fontány (s kolínky) protlakem a masovými koulemi.Knedlíky taky nejsou k zahození.
Ne raději jednu mimozemskou civilizaci navíc,prosím.Repete.
Arthurova odysea se změnila ve fontánu.Tryskající balzám pro srdce fanouška sci-fi.
Půvabná Klasika s důrazem na vědu a techniku.Clarkův literární dokument z budoucnosti.
Funguje to.Čtivé i zábavné samozřejmě obě zároven.Myšlenky a předpovědi.Realita s fikcí velmi vyvážená.Prorocké i teoretické.Psychologie a postavy Clarkovsky typicky upozaděné.
Přímé,jasné,jde se na věc,žádné otálení a zbytečné odbočky.A tak to máme nejraději.
...............................................................................................................
Zasazení do světa budhistické Šrí Kandy,prince Kálidása a vůbec pozměněné alter domoviny autora je mimořádně zdařilé.Celé to působí příjemným dojmem a pěkně obohacuje děj.Osobně považuju samotné vyvrcholení děje za takový bonbonek a třešničku zároven.První část mi jednoduše přijde silnější.A pak dejte na dojmy :)
Jinak je to jistě fontána poctivá a řádně uleželá a prověřená časem.
PS: Další recepty a omáčky hledejte na adrese : www.ráma@rajská.cz
Alternativa místo pokrmu : Další kniha od A.C.C.
Popisný až vědecky laděný příběh, který člověka vtáhne a nepustí. Jen mě mrzí, že Xenostellaru mohlo být věnováno více prostoru.
Začátek jsem moc nedával. Proplétání s historií, cizokrajná jména, trochu mě to mátlo. Však jakmile se ale začal řešit výtah (a že se to tam mohlo objevit ještě o něco dřív), začalo to být zajímavé. K technickému popisu by mi pomohlo tu a tam zmínit i nějaký rozměr, či více popsat tvar. Nevím, možná jsem nečetl dost pozorně, ale i když jsem chápal jak co funguje, stejně jsem si nedokázal úplně představit, jak autor zamýšlel, aby celá věž a její části vypadaly a jaké měly měřítko. Nevadilo by mi, kdyby se ještě věnovalo trochu více prostoru Xenostellaru, ten mi přišel velmi zajímavý.
Zároveň jsem docela koukal, jak se autor vymezuje vůči víře / náboženství. Ne nějak násilně, ale líznul to. Nehledě na zvažování myšlenky, zda neodstranit Buddhistům jedno značně posvátné místo.
Jinak celkově hodnotím kladně, leč rozporuplně.
V případě Rajských fontán je příběh zpočátku hodně kostrbatý, události kolem Svaté hory a okolí mě příliš nebraly a s námětem nesouvisely, ale jakmile dojde na začátky realizace transportního zařízení Země-Vesmírný prostor, přichází Clarke, jak ho máme rádi s další průkopnickou, nesmírně zajímavou myšlenkou, sám bych byl tuze zvědavý, jestli se rozháranému multi-kulti lidstvu podaří něco podobného zkonstruovat, to by byl opravdu vrchol inženýrství - 75 %
Rajské fontány - to je pro mě sir A.C.C. v té nejlepší formě, tj. seriózní, vědecký, přesto však čtivý a zábavný. I v této knize dokazuje, jak moc byl ve svých predikcích předvídavý a přesný. A to nejen v myšlence kosmického výtahu, ale i ve spoustě dalších technických drobností, a zároveň i kupříkladu v myšlence vlivu raketových pohonů na zemské klima.
Musím říct, že mi chvilku trvalo než jsem se do této knihy začetl, docela jsem měl zmatek v těch indických jménech a pojmech, ale když se do toho člověk dostal, kniha relativně dobře ubíhala.
Celkově nápad s vesmírným výtahem, ale hlavně proč takový výtah stavět, tzn. řešit emise a spaliny či vlastně i hluk vesmírných plavidel, které vzlétají ze země, je vskutku geniální. Celkové myšlenkové pochody jak by ona konstrukce a její součásti měly fungovat jsou napsány dobře, a člověk aspoň trochu technicky znalý si je velmi užije.
A vsuvka v podobě Xenostellaru mě dost bavila, a rád bych o něm věděl více. Celkově jeho odpovědi na náboženství pro mě byli úsměvné.
Vůbec se nedivím, že tato kniha dostala cenu Hugo, protože obsahuje řadu myšlenek, vlastně i průkopnických myšlenek, které Vás jen tak nenechají.
Celkové hodnocení 80%
Jedna z autorových nejlepších knih.
Sice musel kvůli zápletce trochu poupravit fakta o části naší planety, ale stálo to zato.
Setkáme se s výdobytky budoucnosti, které v autorově době byly jen sci-fi a o pár desítek let později již část z nich začíná existovat (přístup k počítačové sítí, komunikátory, počítačové rešerše na zadaná témata...).
Kniha mne navíc přivedla k tomu, že jsem si přečetl něco o historii Cejlonu, byť to Clarke zpracoval v této knize mnohem čtivěji.
Původně jsem tohle ani číst neplánovala, ale dílo bylo součástí společného vydání 2001: Vesmírná odysea, a tak jsem se do něj též pustila. Oproti odysee mě uplně nechytlo, moc technických popisů (s čímž se u tohoto žánru asi počítá, ale v odysee mi to tak nevadilo). Každopádně myšlenka vesmírného výtahu je zajímavá.
S myšlenkou výtahu na geostacionární orbitu nás Clarke seznámil v druhé Odysee a v Rajských fontánách ji rozvedl do celého románu. Nezabývá se pouze technickou stránkou věci a následnými problémy s provozem, ale také popisuje, co všechno předcházelo tomu, než hlavní hrdina získal povolení věž vůbec začít budovat. Autor nechal čtenáře dokonce nahlédnout do dávné historie kýženého místa, která možná někomu může připadat zbytečná, s hlavním dějem nesouvisející.
Osobne sci-fi nečítam, ale spôsob, akým Clarke túto knihu napísal je úplne skvelý. Jediné, čo ma mrzí je to, že tá kniha je dnes už v podstate nezohnateľná. Rozhodne odporúčam, páčila sa mi oveľa viac ako 2001: Vesmírna odysea, ktorá bola takisto veľmi dobre napísaná. Na tejto knihe je úžasné najmä to, že to nie je len nejaké bezduché sci-fi, ale v čase písania knihy Clarke vychádza z prvých teoretických modelov. Veľmi dobre Clarke rozobral aj život a osud hlavného hrdinu, ako aj náhľad do budúcnosti.
Pro mě osobně velmi povedená knížka. Není to tak hardcore sci-fi jako některé další Clarkovy knihy, ale možná právě proto je velmi čitvá. Na celé knize je ale nejlepší zajímavá myšlenka nebeského výtahu tradičně podložené Clarkovým zájmem o vědu a vysvětlení.
Autorovy další knížky
2008 | 2001: Vesmírná odysea |
1984 | Setkání s Rámou |
2005 | Konec dětství |
1994 | Návrat Rámy |
2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
První polovina trochu zmatená ale pak to už šlo