Ráno a večer
Jon Fosse
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15622/bmid_rano-a-vecer-Evc-15622.jpg
4
57
57
Chlapec, který se bude jmenovat Johannes a který se stane rybářem, přichází na svět. Starý muž, který se jmenuje Johannes a který byl celý život rybářem, umírá. Takto se dá ve stručnosti charakterizovat rámec podivuhodného románu Ráno a večer, napsaného v roce 2000 a přeloženého dnes již do řady světových jazyků. Mezi těmito dvěma protipóly života, dvěma kapitolami románu, se rozprostírá hluboce lidský příběh snu o sounáležitosti. Autorův svérázný baladický styl vyniká snahou o přesné zachycení repetitivnosti a zkratkovitosti lidského myšlení a vyjadřování. Svým stylem, archetypálním tematickým záběrem a především všudypřítomnou lyričností se Fosse zcela vymyká současným převládajícím směrům nejen norské, ale i světové literatury.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Morgon og kveld, 2005
více info...
Přidat komentář
Fosseho vyprávění a osobitý styl patrně nesedne každému, ale kdo mu podlehne, toho nepustí a na tu velmi krátkou dobu vás opravdu přenese TAM...
Osobně doporučuji přečíst pomalu a na jeden zátah.
Krátký lyrický román norského dramatika, který mě absolutně vtáhl, pohltil a na konci vyplivl zpět do reality. Název knížky samotné nám vlastně napovídá, že knížka je o dvou mezních situacích člověka, o jeho narození a jeho smrt. Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní autora, ale bylo to velmi rychle a takové přirozené. Knížka je velmi melancholická a přitom taková pravdivá, jak si většina z nás představuje co bude dál. K přečtení určitě doporučuji a ještě ve mě bude určitě chvíli doznívat.
Tuhle tenkou knížečku mi půjčila Adélka, které jsem ji koupila na nádraží Královo Pole u Brna, kde není nic, ale byla jsem tam já a v duchu se mnou Adélka a břicho už mě bolelo a trochu tam přece něco bylo, na nádraží Královo Pole je antikvariát, Adélce by se líbil, bolelo mě břicho a měla jsem čas a byla tam paní, sestra z ARO, bolí vás břicho, to já poznám, na to mám voko, já se v lidech vyznám, ale na ARO nemluví, tak ještě tady prodáván knihy, tady není nic, tady je Královo Pole.
Bolelo mě břicho, skloním se, bolí vás to, řekla sestra z ARO, Adélce by se líbila. A tam dole tenká knížka, psaná druhým norským úředním jazykem, taky jsem o něm nevěděla, řekla sestra z ARO, je to lyrická próza, takovej proud mysli, to by se Adélce líbilo, břicho mě pak bolelo i ve vlaku a bolí pořád, ale vy chcete vědět, jaká ta kniha je a Adélce se líbila a já vám přece říkám jaká je.
Prostě si to kupte.
Už samotný popis hovorí presne, a za všetko. Je to zvláštne dielo, je to.. zvláštne, a krásne, je to melancholické, je to ale aj veľmi smutné.. Nejako vo mne zostal a rezonuje taký zvláštny pocit.
Odporúčam, ak máte chuť na netradičný štýl písania.
Četla jsem v červnu 2009. Podle mých poznámek:
Zajímavá knížka.
První část o narození - nic moc.
Druhá část o odchodu z tohoto světa.
V knížce nejsou žádné tečky za větou.
Trochu morbidní. Ale zajímavě psané, hezky se čte. Smutně veselé. Fain.
Citát:
"Tak je to, lidé odcházejí a věci zůstávají."
Kniha Ráno a večer může odpovědět na to, jak pozoruhodně obyčejný, fádní až nudný může být naprosto obyčejný život. V té obyčejnosti jsem ale našla obrovskou hloubku, stesk nad plynutím času, ztrátami i nad prostou bolestí, která nutně doprovází zlomové životní okamžiky.
Shrnutí života obyčejného norského rybáře do dvou dnů a víceméně dvou souvětí. Tak jak, je u Fosseho zvykem.
Romantická představa smrti mi zkazila celkovej dojem, ale dobrá rajská je prostě dobrá i když člověk nesouhlasí s přípravou rejže.
A todle byla navíc hodně krátká rajská. A to je vždy výhoda.
Nevšední příběh i zpracování. Nečetla jsem nikdy nic podobného. Zvláště se mi líbil začátek knihy, popis zrodu a vnímání světa novorozencem....silné. Kniha je plná citu. Normálně mi texty bez teček, čárek, velkých písmen a klasického označení přímé řeči vadí, ale u této knihy obsah převládl nad formou a vůbec mi to nevadilo a navíc to zcela korespondovalo s obsahem.
Štítky knihy
norská literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Mámení |
| 2007 |  Melancholie I. |
| 2007 | Ráno a večer |
| 2016 | Na sklonku dne |
| 2015 | Sny Olavovy |
Za pár dní budeme znát letošního laureáta/tku Nobelovy ceny za literaturu, ale já jsem se konečně seznámil s tím loňským, kterým se stal Jon Fosse (*1959), norský prozaik, dramatik, básník a esejista. Přečetl jsem dvě jeho tenké osmdesátistránkové prózy, jedna u nás právě vyšla, druhá již před lety. Próza Ráno a večer (2000) zachycuje dva mezní okamžiky lidského života: v krátké první části se manželům v rybářské osadě narodí syn Johannes, zatímco v druhé delší části jsme svědky posledních okamžiků života již starého rybáře Johannese. V lyrickém vypravěčově proudu a v dialozích se tu prolíná přítomnost s minulostí a vzpomínkami na Johannesovu manželku Ernu a na jeho přítele, rybáře Petra.
V próze To je Ales (2003) sledujeme Signe, která vzpomíná na svého muže Asleho, který se jednoho dne nevrátil ze své každodenní výpravy na malé loďce na fjord. Opět se tu prolíná přítomnost s minulostí, navíc Signe myslí i na vzdálenější rodinnou historii, kterou zná z vyprávění, na Asleho praprababičku Ales, jejíž vnuk Asle (po němž pak dostal jméno Signin muž) se v den svých sedmých narozenin utopil...
Fosse má zvláštní styl, téměř nepoužívá tečky na konci věty, je tu dlouhý proud vyprávění přerušovaný dialogy bez tradičních uvozovek, je to lyrické a často až na hranici poezie, zároveň je to ale i strohé a repetitivní; oba příběhy se dotýkají základních věcí života, narození, smrti, lásky, ztráty blízkého, samoty, práce, ale i počasí, přírody, moře, krajiny fjordů. Fosse mě příliš neoslovil, tento styl a náměty nejsou můj šálek kávy, ale jsem rád, že jsem se s ním aspoň takto seznámil (ale stačilo).
V druhé próze, která se mi líbila o trochu víc, mě zaujala tato úvaha: "...jestli něco neměl rád, tak to byla velká slova, měla v sobě lež a pokrytectví, velká slova totiž neříkají, co znamená žít a být, schovávají to za něco rádoby velikého..."