Rasmus tulákem
Astrid Lindgren
Devítiletý Rasmus nemá rodiče, žije v dětském domově. Není tam šťastný, a ani nemůže doufat, že by se někdy dostal do náhradní rodiny. Přicházející zájemci si totiž vždycky vyberou roztomilou holčičku se zlatými kudrnami. Rasmus je kluk - a navíc má vlasy rovné jako hřebíky. Jednoho dne se Rasmus rozhodne utéct, a cestou se seznámí s tulákem Oskarem. Spolu pak putují dál a potká je nejedno dobrodružství. A půjde jim i o život...... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2010 , Albatros (ČR)Originální název:
Rasmus på luffen, 1956
více info...
Přidat komentář
Zase jedna kniha, kterou jsem objevil až nyní. A jsem moc rád. Pro mne jedna z nejlepších od paní Lindgrenové. Nechybí napětí, romantika a spousta lásky.
Nanejvýš uspokojivé.
Nádherný a silný příběh. Knihu jsem neznala, dcera ji donesla ze školy a četla mi část 10. kapitoly. Chtěla jsem vědět, jak to bylo před tím, začetla jsem se a teď tu sedím v slzách, knihu přečtenou a vychutnávám si tu nádhernou chvíli, tak jako Rasmus, když cucal karamely. ❤️
Nádherný příběh o klukovi ze sirotčince a výjimečném přátelstvím. Knihu jsem si moc užila a proto dávám maximální hodnocení. DOPORUČUJI!
Astrid je od dětství má oblíbená spisovatelka, nicméně tuto knihu jsem objevila teprve nedávno, ve svých 26-ti letech a musela jsem si ji přečíst. Hodnotím velmi kladně, je to nádherný příběh malého kluka z dětského domova, který dá na své srdce, aby byl v životě šťastný. No jo...tekly mi u toho slzy! :-)
Krásný příběh, který napjatě sledoval i pětileťák (uváděno pro čtenáře od 9 let), ke konci jsem nemohla pro slzy číst, tak dočítala druhačka:). Další skvělá věc od Lindgrenové.
Četla jsem v únoru 2007. Podle mých poznámek:
Příběh přátelství malého kluka a tuláka ze starší doby.
Skoro detektivka, napínavé, poutavé, čtivé, hezké.
Citát:
"To nám ten tejden pěkně začíná, řekl chlapík, co se oběsil hned v pondělí."
Moc milá kniha. :) Je to pěkný příběh spíše z dávnějších časů. Spisovatel to pěkně zpracoval.
Super! Jen se mi nelíbily ilustrace, především ilustrace Oskara. Představovala bych si ho jako nějakého mladíka, který je plný srandiček. Ne, jako nějakého čtyřicátníka až padesátníka s vousy.
Mimochodem děj byl dost napínavý. Hlavně mě zajímalo, jak to dopadne s tou stařenkou.
Co Lindgrenová vážně umí, je popsat smutné dětské osudy. Četla jsem ji jako dítě snad šestkrát, milovala jsem obě hlavní postavy a jejich dobrodružství. Šťastný konec už je jen třešnička na dortu...
ze zacatku smutny pribeh sirotka co se rozhodne utect ze sirocince ale s dobrym koncem a k tomu jeste dobrodruzstvi
Tato kniha se mi také moc líbila . Doporučila jsem jí kamarádce . Té se prý také moc líbila .
Miluji knihy od Astrid Lindgrenové a ani tato mě nezklamala. Čtivě napsaný příběh o trápení malého chlapce z dětského domova a o jeho netradičním řešení. KNIHA SE LÍBILA MÝM I ŠKOLNÍM DĚTEM:-))
Autorovy další knížky
1962 | Děti z Bullerbynu |
2001 | Bratři Lví srdce |
2007 | Ronja, dcera loupežníka |
1998 | My z ostrova Saltkråkan |
2007 | Karkulín ze střechy |
Nebude má nejoblíbenější, to rozhodně ne. Na to má Bullerbyn prostě idyličtější atmosféru, nicméně je to rozhodně kvalitní kandidát na stříbro v žebříčku Top Lindgren.
I když příběh vyšel poprvé v 50. letech, jeho děj bych tipovala krátce po první světové válce, nebo možná i chvíli před ní. Když nepočítám to, že děti zde musí pracovat a při projevech nekázně se občas obávat i výprasku, asi se toho v atmosféře dětských domovů až tak moc nezměnilo. Pokud ovšem nepovažujeme oblečení, mobily nebo dovolené u moře za dostatečnou náhradu pro děti, které se musí smířit s představou, že je (zřejmě) nikdo nechce.
Příběh je dojemný i dobrodružný a to je kombinace, kterou jen tak někdo nedovede vyvážit jak se patří, tomu tedy věřte.
PS: Mimochodem DĚKUJU!! Astrid za ten tip s VAŘENÝMA kopřivama. Slepice snášej jak divý!