Řbitov zviřátek
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407341/bmid_rbitov-zviratek-jQa-407341.jpg
4
5479
5479
Rodina Creedových se přestěhuje z Chicaga a usadí se v půvabném venkovském domě ve státě Maine. Otec – lékař, krásná manželka a dvě roztomilé děti. Zdálo by se, že jejich rodinné štěstí nemůže nic překazit, ale stačí smrt rodinného mazlíčka – a všechno je jinak. Nejděsivější sny ožívají a smrt není zdaleka to nejhorší…... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2019
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Pet Sematary, 1983
více info...
Přidat komentář
Toto byla moje prvni knizka, kterou jsem od Kinga kdysi cetla, od te doby se mi jeho knizky doma mnozi a nectu temer nic jineho. Tesim se na novy film a doufam, ze nebudu zkalama, jak uz to u zfilmovani knizek hodne casto byva. Bohuzel. :(
King úspěšně drásá mé srdce a nervy. Děti, kolem kterých se točí jeho romány, novely i povídky, děti které nechá zmizet, trápit se i zemřít... jako by každé z těch dětí bylo moje. Myslím, že Kingova díla jsou mnohdy dobrou rodičovskou školou. My všichni, kteří krále zbožňujeme, totiž víme, jak skvělý psycholog tento autor je. A jak bravurně dokáže vystihnout pocity a dojmy, které jeho postavy, ať dětské či dospělé, prožívají.
Řbitov zviřátek je horor, to mu nemůžeme upřít. Ale pro mě je to především román o ztrátě, smrti a naději, která je slepá, bezhlavá a zničující. Román o tom, co se děje lidem na světě dnes a denně. O tom, jaké hrůzy může člověk během života prožít. O tom, jak dokáže být krátké bytí člověka nejen krásné a naplněné, ale současně také bolestné, skličující a trýznivé až k zešílení.
Pasáže, kde se Louis vrací k onomu tragickému dni, mne doslova mučily. Bylo to tak drásající... a tak uvěřitelné.
Co dodat. Deset hvězd z pěti. Jak jinak.
Tady se mi potvrdilo proc miluju Kinga - strach, ktery se na me prenesl z knihy kvuli me velmi bujne fantazii se u me tak zhmotnil, ze mi staly vsechny chloupky na tele.
Tato kniha se mi moc dobre cetla. Mela v sobe neco co me lakalo sednou v kazde mozne volne chvilce a cist...
Dokonce jsem slysela ze tento "pribeh" ma byt zfilmovan a pokud film nebude tak dobry tak me to aspon nezamrzi - tento pribeh ve me zustane asi hooooodne dlouho a casem si ho dam znova ????
Trochu zklamání, čekala jsem více. Posledních dvacet stránek bylo nejlepších. Jinak mě to moc nechytlo...
Má druhá kniha v novém roce... Můj druhý King v novém roce.... Můj druhý King obecně, za celý můj dosavadní život. Myslím, že bych měla přestat číst (Kinga) ve zkouškovém, jinak nedostuduju, protože když už ho rozečtu, zabere mi dočtení tak dva, tři dny... Dva, tři dny, které bych měla jinak věnovat usilovné snaze pochopit všechny ty ekonomické pojmy.
Teď ale zpět ke knize... Ke Kingovi mě přivedla jedna skvělá kamarádka, která se včera, když jsem byla přibližně ve třech čtvrtinách knihy, dotazovala, jaký mám na knihu názor. Svůj názor si dovolím sem překopírovat (ač je trošku upraven a zkrácen). Zkrátka a dobře, řekla jsem jí něco v tomto smyslu: "Prvních těch asi 20 stránek byla celkem nuda, najednou přišel takový ten lehce naturalistický hnus, potom to začalo být chvilku lehce mrazivé a pak byl chvilku zase klid. Brzy ale nastane takový ten 'bože můj' moment, 'no to je strašný' moment a pak ten 'jak o tomhle do háje může tak klidně a tak naturalisticky psát' moment... Dál zatím nejsem, ale asi vím, co má hlavní postava teď v plánu, a na jednu stranu si říkám 'bože, jestli to udělá tak je fakt šílenej' a na druhou stranu si říkám, že kdyby to udělal, že to asi má logiku, že mu to přijde jako jediné vhodné a správné řešení, při těch... 'okolnostech'.." - na to mi ona skvělá kamarádka vytkla, že to až moc prožívám (což mě přivádí k myšlence - copak jde King neprožívat?)
Mimochodem - skutečně mi chvilku trvalo se začíst ale po určité... Události už se to rozjelo na plné obrátky. Mrazilo mě v zádech přes den i v noci a za boha si nedokážu uvědomit, co mě tak nutilo číst dál, když jsem člověk, který musí mít u postele baterku, když musí v noci jít na záchod, a "horor" pro mě bylo až donedávna sprosté slovo. A i přesto, že od nynějška mám pravděpodobně doživotní strach z koček, silnic a pohřebišť, bych tuto knihu rozhodně hodnotila kladně, a rozhodně mě tento zážitek neodradil od dalšího Kingova díla... Jen než se do něj pustím, si pro jistotu možná dám menší pauzu, abych tento poměrně silný zážitek vstřebala. :)
Tohle mě opravdu dostalo! Zatím nejlepší, co jsem od Kinga četl. Hey-ho, let's go!
Kniha mě velice zasáhla i když S. King není můj oblíbený autor, tato kniha je neuvěřitelná. Konec mě nejvíce dostal, člověk celou dobu čeká jak to dopadne a pak BUM...prostě masakr. Nedoporučuji pro slabší povahy, i já co mám silný žaludek jsem měla občas problém.
Paráda! Nechal jsem si doporučit ženou, která je na Kinga king! A nemůžu než pochválit....krásně to plyne a pak sek sek BUM! A ke konci je to masakr! Líbilo!
King...to už je prostě záruka dobrého čtení.. Chtěla jsem si knižku přečíst, ať můžu pak srovnávat s filmem, který se chystá
Život mě naučil tomu, že bych neměla odmítat signály, co se na mě hrnou ze všech stran. Možná to byla jen náhoda, ale kvůli těm jistým předchozím zkušenostem tomu moc nevěřím.
Začalo to tím, že mě mamka jednou v létě přizvala k nové filmové verzi Carrie a hned mě seznámila s tím starším, co už viděla. Pamatuju si, že jsem to tenkrát nějak nedokoukala, protože kdovíproč vypadl signál, ale její vyprávění mě navnadilo tak, že jsem si umínila, že se s tím filmem někdy seznámím nějak víc. To jsem sice doteď nedodržela, ale posléze potom se ke mě dostalo předloňské To, kterému jsem se až do té chvíle zarytě vyhýbala. Druhý den po zhlédnutí jsme pak jeli navštívit babi. S kamarádkou jsme tam na sebe potajmu dělaly různé vtipy na Pennywise tak dlouho, až se babi rozhodla, že mi s takovým zápalem, jaký jsem vykazovala, musí půjčit knihu. Přistoupily jste tedy k její rozhodně ne skromné knihovně a hledaly tak dlouho, než si babi vzpomněla, že To už dávno někomu půjčila. A tak, aby mi to nakonec nebylo líto, skončil u mě Řbitov zviřátek. A přiznám se, že mi ta knížka nedala spát jak v noci, tak i ve dne. Propadla jsem obrovské Kingovské mánii, schraňovala veškeré dostupné informace a neskutečně si oblíbila album Brain Drain od Ramones(a hlavně typickou 'Pet Sematary'). To sem ale tak trochu nepatří, že? No, jen jsem chtěla trochu osvětlit, jak moc mě tenhle autor chytil. A že si rozhodně plánuji přečíst i něco dalšího.
Úplný začátek mi přišel lehce nezáživný, takže se se mnou trochu táhl, ale jen do té doby, než přišla první zmínka o Řbitovu. A přestože jsem při prvním přečtení toho prapodivného slova asi pak pět minut zírala na obálku, jestli jsem se nezbláznila, co to tam vidím, teď mi to přijde jako zábavný a naprosto přirozený výraz. Nejspíš záleží na zvyku.
Když přišla událost s Churchem, zarazila jsem se, protože jsem netušila, jak by měl kocour sám vyplnit všechny zbývající stránky. Avšak stačilo se jen znovu lépe podívat na obálku a popřípadě si přečíst úryvek v anotaci a došlo mi, o co tam půjde. A i když jsem to uhádla, stejně to nezamezilo tomu, abych byla jako na jehlách a aby mi běhal i v horkém létě mráz po zádech, přestože jsem na sobě měla svoje kožené kalhoty. Hlavně na konci, kdy se do sebe skládaly dílky toho podivného 'maratonu', mě tenhle příběh úplně paralyzoval. A rozložil, protože mi někdy připadalo, že tu sílu smrti a Proutěného muže cítím někde u svého ramene.
S některými činy postav rozhodně nesouhlasím, ale nelze říct, že bych jim nerozuměla. Ale, jak se už dávno traduje, cesta do pekla je vždy dlážděna čistými úmysly. A přestože přijde dokonce i varování, někteří ho neposlechnou a stejně tu překážku překonají. Jenže pak bychom se neměli čeho bát, čím zpytovat své svědomí. No, všechno zlé je pro něco dobré.
Teď si jinak pohrávám s myšlenkou, že vrátit tu knihu babi hned po dočtení asi nebyl ten nejlepší nápad, protože bych ji nejradši sjela ještě jednou. A jako na potvoru to mají všude vyprodané, stejně jako další tři věci, co bych taky chtěla. Takhle mě naštval asi jen ten nejtypičtější otevřený konec, s jakým jsem se tu - a asi celkově za svoje čtenářské zkušenosti - setkala. Co to jako mělo být? Pokud se přikloním k povaze pohřbených, asi je mi to docela jasné, ale stejně bych asi radši byla klidnější, kdyby se to vysvětlilo. Ale třeba bych tomu pak sebrala jisté mysteriózní kouzlo.
Jinak ještě na závěr tohohle dlouhého sdělení připojím jeden vtipný moment, co se nám stal s kamarádkou, když jsem jí já na oplátku po dočtení pouštěla film - co jen tak mimochodem nabízí jakž takž uzavřené finále, k čemu bych se osobně taky přikláněla - a vyprávěla jsem jí přitom o své asi nejoblíbenější postavě odsud, Victoru Pascowovi. A když se tam konečně v té své důležité scéně poprvé objevil a já jí to s radostí sdělila, kamarádka se na mě zděšeně podívala se slovy: ,,To jsi si jako vážně oblíbila 'tohle'?"
Moje první přečtená Kingovka (už před lety) co mě k mistrovi hororu přitáhla...
Poměrně fajn dílo. Líbilo se mi víc, než TO. Aspoň občas mě z toho mrazilo. Děj měl spád a nebyl uměle natažen na bůhvíkolik set stránek. Za mě ANO.
Klasická Kingovka. Ma všechno co mám na jeho knihách ráda. Rozhodně stojí za přečtení
Stephen King je ďábelský!!
Tahle kniha možná začíná nenápadně, ale ten konec je fakt jízda. Je to drsné, syrové, nemilosrdné a King jde přes mrtvoly, když se mu to zrovna hodí. Příběh je to velmi silný, temný, mrazivý a výborně propracovaný. Na konci jsem skoro nedýchala. Neuvěřitelný čtenářský zážitek!
No teda ... Právě jsem dočetla tuto knihu a musím přiznat, že poslední část jsem si sama připadala, jako by na mě působila síla Řbitova zviřátek a já jsem nemohla přestat, nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem nepřečetla poslední slovo. To , že už tak od půlky knihy dokážete odhadnout, jak to asi dopadne a co se stane, neznamená, že knihu odložíte. Naopak. Hej hou, tak jdou.
Štítky knihy
kočky zfilmováno americká literatura tajemství horory hřbitovy příšery, monstra vzkříšení nemrtví Stephen King, 1947-
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Je úžasné, jak je to plíživě děsivé. Příběh klidně plyne, najednou přijde nějaká pecka - a postavy se s ní smíří a žijou s ní pomalu dál. Než zase přijde další pecka. A v závěru najednou šílené zrychlení. Mě to fakt dostalo, ale vadila mi tam jedna věc - spoiler - to, jak ta tajemná síla ovlivňuje lidi na dálku a staví jim do cesty fyzické překážky, aby se nepřiblížili a nepřekazili jí řádění na jejím písečku. To mi tam prostě nesedí a připadá mi to až moc vykonstruovaný. Chápu, že se za Řbitovem zviřátek děje něco podivného - a je to mistrně napsané. Ale jak potom začne ta síla rozšiřovat svoje akční pole, to už mi do toho příběhu zkrátka nesedí...