Red
Jack Ketchum (p)
Jediným životním potěšením stárnoucího veterána z války v Koreji byl jeho čtrnáct let starý nejlepší přítel člověka, pes Red. Zmáčknutí spouště, kterým zpovykaný výrostek jen tak pro zábavu starci psa zastřelí , rozpoutá sled událostí, v nichž se odhalují a lámou charaktery a kdy se pýcha a pocit moci ukáže ve své pravé podobě. Jacku Ketchumovi se v prostém, přímočarém příběhu podařilo to, na co jiní autoři potřebují stovky stran. Atmosféra houstne, děj se stupňuje, hrůzu však nebudí bytosti z jiných světů, ale zdánlivě ctihodní občané. Jack Ketchum napsal knihu, jejíž poselství je významnější než kdy předtím – domýšlí důsledky, kam se zřítí svět, pokud lidé v něm nedokáží přiznat svou chybu a říct: „Omlouvám se, je mi to líto.“... celý text
Přidat komentář
Kdo měl podobně jako já už zkušenost s top díly Ketchuma Po Sezóně a Dívky Od Vedle toho Red možná trochu zklame, tentokrát se nedostaví pocit šoku nebo šimravého znechucení v břišní krajině v takové míře. Tentokrát je to krátký, vcelku jednoduchý, nekomplikovaný příběh o obětavosti, zlých lidech a bolestné minulosti, které hlavního hrdinu dovedou po k očekávané konfrontaci s rodinou zbohatlých McCormacků, především s papínkem, jehož postava a motivace úplně není vyjasněná. Naštěstí hlavní hrdina není žádný Sly nebo Arnie, spíš takový stařík Eastwoodvského typu, jeho jednání se dá snadno rozumět a nedá se mu nefandit v nelehké křížové výpravě. Za mě příjemné čtení těsně pod hranicí lehkého nadprůměru, kniha rozhodně o parník lepší než stejnojmenný film s Brianem Coxem, kdyby se byl býval režie chopil třeba ten zmiňovaný Clint, mohlo se udát hodně povedené drama – 70 %
Není to klasický hororový Ketchum, ale kniha má svou sílu a syrovost. Velmi silný příběh o lásce ke zvířeti, ale i o vztazích mezi lidmi, trestu, odvaze postavit se nepřízni osudu, domáhání se spravedlnosti, prostě klasika dnešní doby.
Děj je psaný velmi čtivě, bez zbytečných odboček. Konec mě trochu překvapil ohledně hlavního hrdiny. Ten je prototypem správného chlapa, čestného, rovného, zásadového.
Na konci mi ukápla slza. Přímočarý příběh, který jsem přelouskal za 4 hodiny, s hlavním hrdinou, jemuž rozumíte a chápete jeho pohnutky, aniž byste na to potřebovali stovky stránek. Jediné, co mě zamrzelo, je tzv. dvojí závěr - v okamžiku, kdy jsem si myslel, že dojde k vyvrcholení, následoval ještě jeden zvrat. Ale to je jen malá vada na kráse spolu s tím, že při korekturách sem tam vypadla nějaká ta předložka. Nic mi nebrání udělit 5 hvězd, já takovéto přímočaré intenzivní příběhy o nespravedlnosti na tomto světě zbožňuji, obzvlášť když jsou psány tak brilantně skoupým jazykem, který ovládá Miroslav Pech, Charles Bukowski nebo právě Jack Ketchum.
Cože? Na to jak je příběh krátký se tam vyskytovalo nějak moc slovo cože? Pěkně napsaný tuctový příběh jako z kopiráku, podobných i zfilmovaných je mnoho. Od samého začátku je jasné kam to spěje a jak se příběh bude vyjvíjet, nic překvapivého se nekoná. Od Ketchuma bych čekal víc.
Red je jméno psa starého veterána z Koreji Averyho. Když mu psa bezdůvodně zastřelý parta znuděných výrostků, chce jen jediné.
Spravedlnost, nebo alespoň omluvu.
Obojí lemuje trnitá cesta a řekneš si, že možná krátká vzhledem k formátu knížky i malému počtu stránek.
Autoru se zde ale i přesto podařilo zachytit lásku ke stvoření, jež je věrným společníkem i bolest z jeho ztráty. A hlavně hořkost z bezmocnosti dovolat se spravedlnosti.
Má plno silných momentů. Od rodinných dramat k bezskrupulóznímu jednání zbohatlíků. Určitě zapátrám po dalších kouscích autora.
A tobě tuto knihu doporučuju, pokud jsi pejskař, rád se vztekáš a vnitřně věříš na šťastné konce, i když moc nepřicházejí.
Hrozně vyzrálá a dospělá věc, to jsem popravdě od Ketchuma nečekala. Tím ho nechci nijak srážet, ale kdo od něj četl cokoli jiného, tak ví, jak na tom autor je. Že je trošku blázínek, co si libuje v extrémech. Kdežto Red je vážnej a strašně upřímnej. Ačkoli vlastně jednu věc si klasicky Ketchum neodpustil, tomu jsem se uchechtla, hlavně kamkoli nacpat bizarní příhodu z jeskyně, haha.
Každopádně Red na mě chvílema působil až Kingovsky, takovým tím apelem na konání dobra a trestání zla, že prostě na světě se dějou strašný srajdy, ale my musíme hlavně od sebe pořád chtít víc, i když život nás úplně podělává. Na hlavního hrdinu totiž celej život z nebe doslova sere. Při některých pasážích pravej Ketchum tak nenápadně probleskoval, obzvlášť při popisech různých tragédií, kdy fakt hezky zajde do krajnosti, ale nepřežene to, jen se člověk otřese a udělá ááách jo.
Nenávidím zlý lidi, nenávidím nespravedlnost, nenávidím bezpráví, nenávidím týrání zvířat a lidí, nenávidím macho zbohatlíky, co si myslí, že jim projde všechno, nenávidím jejich syny, ze kterých vyroste ještě horší experiment než z jejich debilních otců.
Obdivuji Averyho odhodlání na starý kolena.
Redem jsem si Ketchuma krásně uzavřela. Důstojný rozloučení s autorem. Já děkuji.
Starý muž na cestě za spravedlností. Celkem jednoduchý příběh, jehož základní kostra by se s přimhouřením oka mohla stát každému z nás. Tedy pokud bychom byli schopni si stát za svým postojem tak pevně jako hlavní hrdina. Poté, co jsem nedávno četl jinou autorovu knihu, jsem měl jiná očekávání ohledně konce knihy, jakožto i ohledně využití a popisu různých násilných scén. Jsem rád, že mne v těchto oblastech čekalo překvapení a kniha vyzněla jinak, než byla má očekávání. Čtivá kniha bez jakýchkoliv zbytečných odboček.
Na knihu tak malého rozsahu docela dobré, děj svižně utíkal, ale první polovina knihy značně kvalitativně převyšovala tu druhou. Ten konec mi přišel přehnaný a nijak zvlášť mě neztrhl.
Jack Ketchum nechtěl napsat velkou knihu, chtěl napsat celkem jednoduchý příběh o tom, kde ukáže, jak jsou lidé zlí, stejně jako ukáže, jak umí být obětavý, jak nic není černobílé, jak je to celé šedé a něco pozitivního se těžko hledá. Napsal především dobrou hlavní postavu, kolem níž se všechno točí, pak už je to celkem přímý tah na bránu, kde vás nic zásadně nevytrhne. Stačí to na příjemný čtenářský zážitek, ale na nic víc nikoli. Tohle není kniha, která vás oslní, prostě se jen chvíli zamyslíte nad tím, jaká hovada někteří lidé někdy jsou. A nejde jen o to, že zastřelí psa, jde o to, jak se chovají poté a co si o sobě myslí. Jack Ketchum možná rozehrál místy – hlavně s postavou starého McCormacka – až moc velkou hru, která ale zůstala malá a v některých ohledech nedořešená.
Horror vztahů na malém městě...konflikt nového a starého. Konflikt pocitu spravedlnosti a zhýčkaného bohatství, které je zvyklé dostat co chce. Všechno začne nesmyslným zabitím psa a zvrhne se v něco co nikdo nečekal aze začátku ani nechtěl...výborná směs tísně, husté atmosféry, pocitu bezmoci a místy i dojetí.
P.S.: tak tady vzali předlohu pro Johna Wicka? :D
Přímočarost a jednoduchost - dvě slova výstižně charakterizující útlý román Red. Není to ani tak příběh o pomstě, jako spíše o domáhání se morální spravedlnosti, která je pro některé bohužel míň než nic. Právě díky tomu, jak je téma nekomplikované, nepouští se ani Jack Ketchum do nějakých zhůvěřilostí a je překvapivě civilní. Pracuje s kulisami důvěrně známého života, což v člověku vyvolává neodbytný pocit, že tenhle příběh by se mohl stát komukoliv, včetně jeho samého. Hrdina ovšem není žádný superborec se svaly z ocele a o to bližší je čtenářovu srdci, protože ten jeho motivacím plně rozumí. A přestože se autorovi vysloveně nabízí možnost explicitního násilí, kupodivu se mu úspěšně vyhýbá až do samého konce. Možná právě proto tak skvěle funguje atmosféra strachu z konfliktu, který neodvratně musí přijít, i když jeho gradace je poměrně pozvolná. Závěr pak stojí za to o to víc, že se události semelou ráz na ráz a důsledky, které vyplynou, nenechají chladným žádného fanouška thrilleru.
Filmová adaptace se na devadesát devět procent shoduje s knižní předlohou, akorát že v knize je to, i když film je dobrý, působivější.
Neznal jsem Ketchuma, a příjemně mne překvapil.
Právě tou přímočarostí, se kterou se drží svojí linky a neodbočuje. Nevětví, nekošatí příběh.
A je to příběh, ve kterém by klidně mohli účinkovat moji - nebo vaši - sousedé. Ty vzorce chování, ty charaktery přece důvěrně známe...
Je z toho smutno, jako je občas neokoralému člověku smutno, rozhlédne-li se kolem sebe.
V Americe nebo ve Ztracené Lhotě...
A pokud je člověku smutno (nebo veselo, nebo jinak - ale nějak), byla kniha zřejmě dobře napsaná.
Moje první setkání s J. Ketchumem. A stálo to za to - příběhem hlavního hridny ve mně dokázal vyvolat neuvěřitelný vztek a zároveň i trochu úzkost. Rozhodně zkusím další knížku tohoto autora!
Red se mi líbil více než Dívka od vedle. Zaujalo mě vykreslení psychologie Averyho, který navenek nedává najevo žádné emoce, ale vevnitř to v něm pláče po manželce a synovi. Touží jen po spravedlnosti a po zbrani sáhne jen na svou obranu. Dost mi to připomnělo western, hlavně závěrečný "souboj".
Avery Ludlow není žádný John Wick, i když také přijde o svého psa přičiněním lidské agrese a nenávisti. Ludlow je jen starý muž, který se chce domoci spravedlnosti, satisfakce. Zajímavý příběh, který pozvolna graduje v dramatické finále.