Řekněte Žofince...

25.10.2023

Autorčin opulentní styl tady doslova překypěl. Příběh autistického děcka a naprosto nechápajícího (a pro čtenáře nepochopitelného) okolí, snůška vyšinutých postav. Tristní obrázek maďarského školství v 50. letech 20. století - mlácení a fackování dětí za každou neposlušnost, učitelčiny návštěvy v domácnostech žáků - doslova přepadovky zkoumající, zda je v rodině uklizeno a navařeno, zasedání různých výborů a komisí rozhodujících o tom, které dítě může chodit do jakého kroužku, vydírání "nemravného" otce jedné žákyně mravnou a jedinou nechybující učitelkou ....
Nevěřila jsem vlastním očím, že tento příběh - dle autorčiných slov v doslovu - napsala pro své 10-12-leté žákyně, které tehdy - jako učitelka experimentální školy při pedagogickém "výzkumném ústavu" učila.

02.03.2020

Byl to takový zamotaný příběh. Postavy si v duchu myslely spoustu věcí, ale v případě dospělých šlo stále pouze o doměnky a omyly. V případě dětí se vždy jednalo o pravdu, ale tu nemohly říct nikomu z dospělích a tak ji netajily pouze mezi sebou.
A jak to bylo s tou záhadnou větou, která je mottem celého tohoto příběhu? No, to vám neprozradím, protože jsem svým chováním velmi podobná Žofince..